Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 994/2005Usnesení NS ze dne 29.11.2005

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.994.2005.1
Dotčené předpisy

§ 47 odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 47 odst. 2 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 37 odst. 2 předpisu č. 120/2001 Sb.

§ 40 odst. 2 předpisu č. 120/2001 Sb.

§ 17...

více

přidejte vlastní popisek

20 Cdo 994/2005

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné I. Ř., a. s., zastoupené advokátem, proti povinné J., spol. s r. o., zastoupené advokátem, pro 400.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. Nc 4200/2004, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 1. 2005, č.j. 20 Co 423/2004-62, takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 1. 2005, č.j. 20 Co 423/2004-62, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 26. 10. 2004, č.j. Nc 4200/2004-49, Okresní soud v Náchodě zamítl návrh, jímž se povinná domáhala zastavení exekuce (nařízené podle platebního rozkazu Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 1 Ro 649/2003, k vymožení pohledávky 400.000,- Kč s 11 % úrokem z prodlení od 1. 10. 1999 do zaplacení a nákladů předcházejícího řízení, usnesením ze dne 5. 4. 2004, č.j. Nc 4200/2004-19). Soud prvního stupně – po zjištění, že doručování písemností povinné „dlouhodobě fungovalo“ s vědomím jednatele tak, že jeho manželka (celodenně přítomná v sídle společnosti) přebírala zásilky a prokazovala se přitom razítkem firmy a svým občanským průkazem – uzavřel, že podkladové rozhodnutí bylo účinně do vlastních rukou povinné doručeno, i když E. J. nebyla osobou oprávněnou písemnost převzít. Důvod zastavení exekuce ve smyslu ustanovení § 268 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), tudíž dán není.

Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 28. 1. 2005, č.j. 20 Co 423/2004-62, rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé změnil tak, že exekuci zastavil. Na základě skutkového zjištění soudu prvního stupně posoudil účinnost doručení exekučního titulu povinné opačně; pokud E. J. nepatřila mezi osoby, které byly oprávněny písemnost za povinnou převzít, nebyl předmětný platební rozkaz řádně doručen. Okolnost, zda se „později dostal do rukou jednatele,“ případně jak probíhalo do té doby doručování zásilek určených povinné, není podstatné. Nedostatek doručení způsobuje, že podkladové rozhodnutí dosud nenabylo právní moci a nestalo se vykonatelným (§ 268 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jímž prostřednictvím důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. zpochybnila (právní) závěr, že za dané skutkové situace převzetí zásilky manželkou jednatele povinné nemělo účinky řádného doručení platebního rozkazu. S ohledem na to, že E. J. „s vědomím jednatele povinné“ běžně přebírala korespondenci adresovanou povinné, včetně zásilek určených do vlastních rukou společnosti, za tím účelem používala razítka obsahujícího identifikační údaje povinné, se uvedený závěr odvolacího soudu jeví být přepjatým formalismem. O ústavně konformní interpretaci dotčených ustanovení občanského soudního řádu se naopak pokusil soud prvního stupně, který dovodil, že k účinnému doručení právnické osobě dojde mimo jiné i tehdy, přijme-li písemnost určenou do vlastních rukou v sídle právnické osoby fyzická osoba, jež tak činí v souladu s vůlí statutárního orgánu, prokazujíc své oprávnění doručovateli „způsobem nevzbuzujícím důvodnou pochybnost.“ Navrhla proto, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (viz čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).

Dovolání je ve smyslu ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí, kterým odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto ve věci zastavení výkonu rozhodnutí (§ 237 odst. 1 písm. a/, § 238a odst. 1 písm. d/, odst. 2 o.s.ř., § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“).

Z úřední povinnosti posuzuje dovolací soud pouze vady vyjmenované v ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem – v projednávané věci důvodem podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. – včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (§ 242 odst. 3 o.s.ř.). Jelikož uvedené vady nebyly dovoláním vytýkány a z obsahu spisu se nepodávají, je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že převzetí zásilky E. J. nemělo za následek účinné doručení platebního rozkazu povinné a že tudíž titul, na jehož podkladě byla (pravomocně) nařízena exekuce, nenabyl dosud vykonatelnosti (§ 268 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).

Právní posouzení věci ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen hmotného práva, ale –ao takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Vykonatelnost exekučního titulu soud posuzuje jako jeden z předpokladů nařízení exekuce (srov. § 37 odst. 2, § 40 zákona č. 120/2001 Sb.); pokud po jejím nařízení vyvstanou pochybnosti o tom, zda se titul stal vykonatelným, soud – na návrh nebo i bez něj (§ 269 odst. 1 o.s.ř.) – vyšetří splnění podmínek, s nimiž příslušné právní předpisy vykonatelnost titulu spojují. Dospěje-li k závěru, že exekuce byla nařízena, ačkoli se exekuční titul dosud nestal vykonatelným, exekuci zastaví (§ 268 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).

O tom, za jakých podmínek se podkladové soudní rozhodnutí (zde platební rozkaz) stane vykonatelným po stránce formální, pojednávají ustanovení § 161, § 162, § 171 a § 172 a násl. o.s.ř.

Podle ustanovení § 173 odst. 1 o.s.ř. je třeba platební rozkaz doručit žalovanému do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno. Lhůta k plnění (nebo k podání odporu) běží žalovanému od doručení platebního rozkazu (srov. § 172 odst. 1, větu druhou, o.s.ř.); není-li podán odpor, stává se jejím uplynutím platební rozkaz, který má účinky pravomocného rozsudku, vykonatelným (§ 174 odst. 1 o.s.ř.).

V projednávané věci je exekučním titulem platební rozkaz Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 1 Ro 649/2003, jehož stejnopis je opatřen doložkou, podle níž nabyl 14. 1. 2004 právní moci a je vykonatelný.

Odvolací soud vycházel z dovolatelkou nezpochybněného zjištění, k němuž dokazováním dospěl soud prvního stupně, že sídlo povinné právnické osoby (N. – B., N. 36) je shodné s bydlištěm jediného jednatele Ing. P. J. a jeho manželky E. J. a že vlastní podnikatelskou činnost společnost vyvíjí na jiném místě (v Č.). Platební rozkaz, který byl doručován prostřednictvím pošty na adresu sídla povinné, převzala 29. 12. 2003 E. J., převzetí listiny stvrdila svým podpisem na doručence a otiskem razítka firmy. Zjištění soudu prvního stupně se týkalo i toho, jaká byla praxe při doručování zásilek povinné; v sídle společnosti v době od 7.00 do 16.30 nebyl přítomen žádný její zaměstnanec, Ing. P. J. pracoval v Č., takže zásilky určené povinné doručovatelky běžně předávaly E. J., která je přebírala, podepisovala je svým jménem, opatřovala je otiskem razítka společnosti a při převzetí se prokazovala svým občanským průkazem. Jednatel povinné svoji manželku výslovně k přebírání písemností nezmocnil (nepověřil), ale ani jí tuto činnost pro společnost nezakázal, popřípadě jí v tom nijak nebránil; naopak, jako osobu přebírající písemnosti ji využíval. O tom, že E. J. přebírá zásilky určené společnosti, věděl a byl s tím srozuměn (písemným prohlášením, případně osvědčením ve smyslu § 67 odst. 2 písm. b/, resp. § 370 tehdy platné vyhlášky č. 28/2001 Sb., kterou se stanoví poštovní podmínky základních služeb a základní požadavky kvality při jejich zajišťování držitelem poštovní licence, však vybavena nebyla).

Jelikož zásilka s platebním rozkazem byla doručována v prosinci 2003, je pro další úvahy rozhodující úprava občanského soudního řádu účinného do 31. 12. 2004 (do novelizace provedené zákonem č. 555/2004 Sb.).

Podle ustanovení § 47 odst. 1 o.s.ř. se právnickým osobám písemnost doručuje na adresu jejich sídla. Jestliže právnická osoba o to požádá, doručuje se jí písemnost na adresu, kterou sdělila soudu.

Podle ustanovení § 47 odst. 2 o.s.ř. jsou za právnickou osobu oprávněny písemnost, včetně písemnosti doručované do vlastních rukou, převzít orgány a osoby uvedené v § 21 nebo její zaměstnanci (členové), kteří byli pověřeni přijímat písemnosti.

Podle ustanovení § 21 odst. 1 o.s.ř. jedná za právnickou osobu

a) její statutární orgán; tvoří-li statutární orgán více fyzických osob, jedná za právnickou osobu jeho předseda, popřípadě jeho člen, který tím byl pověřen, nebo

b) její zaměstnanec (člen), který tím byl statutárním orgánem pověřen, nebo

c) vedoucí jejího odštěpného závodu nebo vedoucí jiné její organizační složky, o níž zákon stanoví, že se zapisuje do obchodního rejstříku, jde-li o věci, týkající se tohoto závodu (složky), nebo

d) její prokurista, může-li podle udělené prokury jednat samostatně.

Není sporu o tom, že E. J. nebyla zaměstnankyní povinné právnické osoby a že neměla ve vztahu k ní postavení některé z osob vyjmenovaných v § 21 odst. 1 o.s.ř. Uvedené zjištění odvolacímu soudu postačovalo, aby v mezích předpokladu, že toliko předpisům odpovídající doručení platebního rozkazu má za následek započetí běhu lhůty k podání odporu, na jejímž konci stojí okamžik právní moci, vyjádřil závěr o nevykonatelnosti titulu.

Takové posouzení však vykazuje se zřetelem ke konkrétním okolnostem daného případu znaky neúplnosti.

Z ustanovení § 47 odst. 2 o.s.ř. nevyplývá – na rozdíl od tehdy platné úpravy základních služeb držitele poštovní licence – nutnost písemného pověření zaměstnance (člena) k přijímání písemností určených právnické osobě. Pověření k přijímání zásilek může být realizováno i konkludentní formou, např. zřízením podatelny či jiného obdobného útvaru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2004, sp. zn. 29 Odo 12/2001). K něčemu takovému u povinné sice nedošlo; ovšem jednatel, který nebyl v sídle společnosti v době, kdy pošta zásilky doručovala, přítomen (stejně jako jiné osoby uvedené v § 47 odst. 2 o.s.ř.), ponechal manželce razítko firmy a byl srozuměn s tím, že po předložení občanského průkazu přebírala zásilky určené právnické osobě v jejím sídle. Přihlédne-li se navíc k tomu, že přijímající osobou byla manželka jediného jednatele společnosti a že takový způsob doručování byl dlouhodobě praktikován, jeví se v tomto mimořádném případě méně rigidní výklad ustanovení § 47 odst. 2 o.s.ř. namístě (ostatně úprava účinná od 1. 1. 2005 zmocnění i jiné fyzické osoby než zaměstnance právnické osoby k přijímání zásilek připouští, srov. § 47 odst. 2 občanského soudního řádu účinného od 1. 1. 2005).

Platební rozkaz, jehož exekuce byla nařízena, byl tedy ve smyslu § 173 odst. 1 o.s.ř. účinně doručen povinné, neboť jej převzala fyzická osoba (konkludentně) pověřena přijímáním zásilek doručovaných na adresu sídla právnické osoby (§ 47 odst. 2 o.s.ř.). Závěr, že dosud nenabyl vykonatelnosti, na němž odvolací soud své rozhodnutí založil, tudíž správný není a dovolací důvod vycházející z argumentu nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) byl uplatněn důvodně.

Nejvyšší soud proto rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o.s.ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243d odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o.s.ř.).

O náhradě nákladů řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. listopadu 2005

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru