Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 943/2019Usnesení NS ze dne 11.12.2019

HeslaExekuce
Konkurs
Splatnost pohledávky
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.943.2019.1
Dotčené předpisy

§ 14 odst. 1 písm. g) ZKV ve znění od 01.05.2000 do 31.12.2007

§ 45 odst. 1 ZKV ve znění od 01.05.2000 do 31.12.2007


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 943/2019-174

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné České republiky – Státního pozemkového úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby 01312774, jednající prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, identifikační číslo osoby 69797111, proti povinnému V. M., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Ladislavem Břeským, advokátem se sídlem v Praze 2, Botičská 1936/4, pro 1 997 528 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 11 EXE 4560/2016, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. července 2018, č. j. 9 Co 363/2017-102, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. července 2018, č. j. 9 Co 363/2017-102, se ruší a věc se vrací krajskému soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve shora označené věci Okresní soud v Lounech (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 4. 9. 2017, č. j. 11 EXE 4560/2016-89, zastavil exekuci vedenou na základě pověření soudu prvního stupně ze dne 5. 8. 2016, č. j. 11 EXE 4560/2016-17 (výrok I.), a uložil oprávněné povinnost nahradit náklady řízení a exekuce (výrok II. a III.). Exekučním titulem je v posuzované věci výpis ze seznamu přihlášených pohledávek ze dne 2. 3. 2015, č. j. 46 K 1002/2005-645, spolu s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 5. 2015, č. j. 46 K 1002/2005-656 (dále rovněž „seznam přihlášek“ nebo “exekuční titul“), kterým byl (mimo jiné) zrušen konkurz na majetek povinného (úpadce) pro splnění pravomocného (ode dne 18. 6. 2015) rozvrhového usnesení ve smyslu § 44 odst. 1 písm. b) zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění účinném od 1. 5. 2000 do 31. 12. 2007 (dále jen „ZKV“). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že vymáhaná pohledávka představuje nedoplatek kupní ceny za nemovité věci podle oprávněnou a povinným uzavřených kupních smluv ze dne 11. 4. 2002, č. 1008820235, ze dne 16. 10. 2002, č. 1018690235, ze dne 15. 10. 2003, č. 1030820335, ze dne 29. 10. 2003, č. 1038820335, a ze dne 25. 2. 2004, č. 1008820435, měla-li být kupní cena plněna ve splátkách rozložených do období třiceti let ode dne účinnosti každé z kupních smluv, a to bez ztráty výhody splátek. Soud prvního stupně z ustanovení § 45 odst. 1 ZKV dovodil, že nesplatné pohledávky dlužníka a jeho závazky, pokud za dobu trvání konkurzu nedospěly, již nelze dále (tj. po skončení konkurzu) považovat za splatné, tj. skončením konkurzu se režim pohledávek vrátil zpět do původního stavu a povinný má tudíž nadále plnit kupní cenu ve splátkách. S ohledem na skutečnost, že nebyla dohodnuta ztráta výhody splátek, nenastala u části pohledávek oprávněné dosud splatnost, a to ke dni zahájení exekučního řízení v rozsahu pohledávek ve výši 4 309 465 Kč, z níž byla v rámci konkurzu částka 2 331 937 Kč uhrazena. Protože exekuci lze vést pouze na pohledávky splatné ke dni zahájení exekučního řízení, soud prvního stupně z důvodu nepřípustnosti exekuci zastavil podle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“).

K odvolání oprávněné Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 19. 7. 2018, č. j. 9 Co 363/2017-102, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se exekuce nezastavuje. Dospěl k závěru, že předložený seznam přihlášek je vykonatelným exekučním titulem bez ohledu na skutečnost, zda již nastala účastníky sjednaná splatnost celého dluhu. Poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sp. zn. 32 Cdo 2023/2015, podle něhož ustanovení § 14 odst. 1 ZKV upravuje fikci splatnosti pohledávek (ač tyto pohledávky objektivně splatné nejsou), přičemž je-li úpravou účinků prohlášení konkursu sledováno naplnění vlastního účelu konkursu a mimo rámec konkursu nemají takto konstruovaná omezení smysl, zanikají tyto účinky po zrušení konkursu, což znamená, že mimo konkursní řízení fikce splatnosti pohledávek nemá žádný význam. Odvolací soud rovněž vyšel z usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. března 2017, sp. zn. 31 Cdo 374/2010, stanovujícího tři podmínky, jejichž splněním se seznam přihlášených pohledávek stává exekučním titulem: 1) pohledávka byla přihlášena do konkursu, je uvedena v seznamu přihlášených pohledávek a je tedy zjištěna, 2) úpadce - povinný - tuto pohledávku výslovně nepopřel, a 3) konkurs byl zrušen podle § 44 odst. 1 a 2 ZKV, je-li v ustanovení § 44 odst. 1 písm. b) ZKV důvodem zrušení konkursu splnění rozvrhového usnesení. S vědomím skutečnosti, že seznam přihlášek není vybaven účinky právní moci, jež zákon spojuje se soudním rozhodnutím, a nepředstavuje tak překážku, která by po zrušení konkursu bránila projednání sporu o stejné plnění před orgánem, do jehož pravomoci takové projednání náleží (vedle sebe tedy mohou v následných nalézacích řízeních obstát jak seznam přihlášených pohledávek, tak i jiný exekuční titul - srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2012, sp. zn. 20 Cdo 1637/2010), odvolací soud uzavřel, že k seznamu přihlášených pohledávek je třeba přistupovat shodně jako k jinému vykonatelnému exekučnímu titulu.

Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost vymezil tak, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která ve smyslu § 237 o. s. ř. nebyla doposud v rozhodovaní dovolacího soudu řešena, a to zda „skutečnost, že výpis ze seznamu přihlášených pohledávek z konkurzního řízení je sám o sobě exekučním titulem, znamená současně, že se i po skončení konkurzu uplatní fikce splatnosti pohledávky (která platí v průběhu konkurzu), anebo zda se hmotněprávní splatnost pohledávky po zrušení konkurzu nemění a výpis ze seznamu přihlášených pohledávek je tak sice exekučním titulem, ale současně musí respektovat hmotněprávní splatnost dané pohledávky. Podle názoru dovolatele se proto k výpisu „musí přistupovat tak, že předmětná pohledávka bude (…) exekučně vymahatelná až podle své splatnosti, tj. půjde o analogii s pariční lhůtou k plnění“. Dovolatel k předestřené otázce upřesnil, že podle § 14 odst. 1 písm. g) ZKV se nesplatné pohledávky úpadce a jeho závazky, které mají být uspokojeny z podstaty, považují v konkurzu za splatné, avšak podle § 45 odst. 1 ZKV tyto účinky zrušením konkurzu zanikají, tj. právní fikce o splatnosti pohledávek platí pouze pro účely konkursního řízení a mimo něj ji není možné aplikovat (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2012, sp. zn. 29 Cdo 324/2011). Seznam přihlášených pohledávek se stane vykonatelným teprve uplynutím sjednané lhůty pro zaplacení pohledávky existující před prohlášením konkurzu na majetek povinného, bude-li v případě povinného nejbližší termín splatnosti následovat až za více než pět let (vzhledem k částečnému uspokojení pohledávky oprávněného v konkurzním řízení), neboť splatnost pohledávky byla ujednána bez ztráty výhody splátek a jednotlivé splátky jsou splatné a tudíž i vykonatelné až po uplynutí lhůty pro zaplacení každé z nich. Povinný z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), v otázce (ne)splatnosti pohledávky oprávněného ze seznamu přihlášek po zrušení konkursu na majetek povinného přípustně (§ 237 o. s. ř.) a k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/, a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“), dospěl k závěru, že dovolání je rovněž opodstatněné.

Podle § 14 odst. 1 písm. g) ZKV je účinkem prohlášení konkurzu skutečnost, že nesplatné pohledávky úpadce a jeho závazky, které mají být uspokojeny z podstaty, se považují v konkursu za splatné; toto ustanovení nemá vliv na splatnost jakékoli pohledávky nebo závazku, které mají být zahrnuty do závěrečného vyrovnání podle zvláštního právního předpisu upravujícího podnikání na kapitálovém trhu.

Podle § 45 odst. 1 ZKV zrušením konkursu zanikají účinky prohlášení konkursu uvedené v § 14 odst. 1 písm. a) až e), g) i a l); platnost a účinnost úkonů provedených v průběhu konkursu tím není dotčena.

Podle § 45 odst. 2 ZKV lze na základě seznamu přihlášek pro zjištěnou pohledávku, kterou úpadce výslovně nepopřel, po zrušení konkursu vést výkon rozhodnutí na úpadcovo jmění.

Nejvyšší soud ve své konstantní judikatuře (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2001, sp. zn. 29 Cdo 2780/2000, publikované pod číslem 39/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2012, sp. zn. 20 Cdo 2784/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. srpna 2012, sp. zn. 657/2012) vysvětlil, že exekučním titulem podle § 45 odst. 2 ZKV je seznam přihlášek, který však není rozhodnutím a nemá ani účinky, které zákon s rozhodnutím spojuje. Má povahu veřejné listiny (srov. § 21 odst. 3 ZKV a § 134 o. s. ř.) a není vybaven účinky právní moci ani závaznosti pro účastníky a pro všechny orgány, jaké mají například rozhodnutí soudu vydaná v občanském soudním řízení (srov. § 159 o. s. ř.).

Splatnost pohledávky ZKV výslovně upravil pro dobu konkursního řízení tak, aby bylo dosaženo vlastního účelu konkursu, tj. i nesplatná pohledávka se v konkursu stává splatnou (§ 14 odst. 1 písm. g/ ZKV); z podstaty věci však uvedený režim neplatí pro dobu po zrušení konkursu podle § 44 odst. 1 a 2 ZKV. Nejvyšší soud ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 17. června 1998, sp. zn. Cpjn 19/98, uveřejněném pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (na které správně odkazuje dovolatel), pod bodem XL. uzavřel, že zákon o konkursu a vyrovnání vyjadřuje v ustanovení § 45 odst. 1 zásadu, podle níž zrušení konkursu vede k uvedení věci v předešlý (právní) stav všude tam, kde tomu nebrání úkony uskutečněné v průběhu konkursu. Jde o zásadu všeobecně platnou, odvoditelnou již z povahy konkursního řízení. Úpravou účinků prohlášení konkursu je totiž sledováno naplnění vlastního účelu (§ 1 odst. 1 zákona) a cíle (§ 2 odst. 3 zákona) konkursu; mimo rámec konkursu nemají takto konstruovaná omezení smysl a jejich další působení po zrušení konkursu by tam, kde obnovení předešlého (právního) stavu nic nebrání, bylo v rozporu se zásadou vyjádřenou v čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (srov. rovněž rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 32 Cdo 2023/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 502/2009).

Ke stejnému závěru se Nejvyšší soud přihlásil v usnesení ze dne 26. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 502/2009, v němž uvedl, že - jak plyne jednoznačně z ustanovení § 45 odst. 1 ZKV - zrušením konkursu zanikají (mimo jiné) také účinky prohlášení konkursu uvedené v § 14 odst. 1 písm. g) ZKV (podle kterého se nesplatné pohledávky úpadce a jeho závazky, které mají být uspokojeny z podstaty, považují v konkursu za splatné). Nejpozději zrušením konkursu prohlášeného na majetek výstavce směnky (ve věci šlo o námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu) účinky uvedené v ustanovení § 14 odst. 1 písm. g) ZKV zanikly s tím, že nadále není důvodu považovat směnku (v mimokonkursních poměrech) jen z tohoto důvodu za splatnou (k tomu dále srov. v širších souvislostech usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. března 2012, sp. zn. 31 Cdo 374/2010, uveřejněné pod číslem 82/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Podpůrně lze přihlédnout rovněž k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2012, sp. zn. 29 Cdo 324/2011, v němž dovolací soud při výkladu § 250 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále „IZ“), vyslovil závěr, podle něhož je nesprávně nerozlišováno mezi datem splatnosti (…) a fikcí určenou ustanovením § 250 insolvenčního zákona, podle níž nesplatné pohledávky proti dlužníku se prohlášením konkursu považují za splatné, nestanoví-li zákon jinak. Ustanovení § 250 insolvenčního zákona totiž nic nemění na datu splatnosti pohledávek věřitele za dlužníkem, ohledně něhož byl zjištěn úpadek a rozhodnuto o způsobu řešení úpadku konkursem, nýbrž (právě a jen) upravuje fikci splatnosti (dosud) nesplatných pohledávek v případě prohlášení konkursu na majetek dlužníka. K uvedenému je nutné podotknout, že formulace ustanovení § 250 IZ a ustanovení § 14 odst. 1 písm. g) ZKV v rozhodném znění je obdobná.

Z citované judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že ustanovení § 14 odst. 1 písm. g) ZKV stanoví fikci splatnosti závazků úpadce toliko pro účely konkursu, po zrušení konkursu s ohledem na ustanovení § 45 odst. 1 ZKV tyto účinky zanikají a mimo konkursní řízení tato fikce nemá žádný význam, tj. došlo-li ke zrušení konkursu, stala se pohledávka oprávněné, jestliže nenastal den její splatnosti, opět nesplatnou (ze související literatury srov. rovněž Steiner, V.: Zákon o konkursu a vyrovnání. Komentář. 1. vydání. Linde Praha, a. s., Praha 1995, str. 99).

Za vylíčené situace dovolací soud neshledal podmínky pro odmítnutí dovolání, zamítnutí dovolání či pro změnu usnesení odvolacího soudu, který zastavení exekuce založil na nesprávném - konstantní rozhodovací praxi dovolacího soudu odporujícím - řešení oznámené právní otázky. Dovolací soud proto bez nařízení jednání (viz § 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) napadené usnesení ruší podle § 243e odst. 1 o. s. ř. a věc vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení (viz § 243e odst. 2 o. s. ř.), v němž bude odvolací soud právním názorem dovolacího soudu vázán (§ 243g odst. 1 věta první ve spojení s § 226 o. s. ř.).

O náhradě nákladů řízení, tj. včetně řízení dovolacího, rozhodne odvolací soud v novém konečném rozhodnutí ve věci návrhu dovolatele na zastavení exekuce (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o těchto nákladech rozhodne ve zvláštním režimu soudní exekutor (§ 87 a násl. ex. řádu).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. 12. 2019

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru