Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 937/2010Usnesení NS ze dne 27.04.2011

HeslaDobré mravy
Exekuce
Přípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.937.2010.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

§ 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř.

§ 243b odst. 5 o. s. ř.

§ 218 písm. c) o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 937/2010

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné České televize, se sídlem v Praze 4, Kavčích Horách, Na Hřebenech II/19, identifikační číslo osoby 000 27 383, zastoupené JUDr. Daliborem Kalcsem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Škroupova 719, proti povinnému G. L., zastoupenému JUDr. Františkem Šafárikem, advokátem se sídlem v Praze 5, Grafická 22, pro 1.125,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 29 Nc 103/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. května 2008, č. j. 25 Co 207/2008 - 28, takto:

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění(§ 243c odst. 2 o. s. ř.) :

Krajský soud v záhlaví uvedeným usnesením odmítl podle § 44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb., o exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), odvolání povinného proti usnesení ze dne 22. 11. 2007, č. j. 29 Nc 103/2007 - 7, jímž Okresní soud v Kolíně nařídil podle vykonatelného platebního rozkazu téhož soudu ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 19 C 263/2007, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 1.125,- Kč s úroky z prodlení v něm specifikovanými, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 8.454,- Kč, pro náklady exekuce a náklady oprávněné, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil JUDr. Milana Suchánka, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 9. Odvolací soud dospěl k závěru, že podmínky pro nařízení exekuce byly splněny a nepřisvědčil námitkám povinného, týkajícím se jeho nepříznivé sociální situace a nedostatku majetku, ani námitce rozporu exekuce s dobrými mravy, neboť „ust. § 3 obč. zák. nelze principielně nikdy v exekučním řízení použít“. Za důvodnou nepovažoval ani povinným vznesenou námitku, že byl osvobozen od placení soudních poplatků, ani námitku, že v rozhodném období užíval jediný televizor spolu se svou bývalou manželkou.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání z důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že námitkami dobrých mravů se soud v exekučním řízení nemůže zabývat, neboť má zato, že otázka dobrých mravů by měla být brána v úvahu vždy a za každých okolností tak, aby nedocházelo ke zneužívání práv na úkor ostatních. Postup oprávněné, jež si „nechá platit služby, které nebyly poskytovány“, je podle něj v rozporu s dobrými mravy. Považuje za neetické prostřednictvím exekučního řízení vymáhat poměrně nepatrné částky v porovnání s náklady, které to povinnému přináší. Posuzování morálnosti uplatňování exekučních titulů by mělo být soudy hodnoceno vždy. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil k novému projednání.

Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (článek II, bod 12 části první zákona č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci podle § 242 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání není podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.

Nejvyšší soud již v řadě rozhodnutí zaujal a odůvodnil závěr, že argumentace ustanovením § 3 odst. 1 obč. zák., je v exekučním řízení nepřípadná, jelikož z hlediska eventuální existence rozporu s dobrými mravy lze posuzovat pouze výkon práv a povinností (formou právních úkonů či faktického chování) účastníků občanskoprávních vztahů, nikoli správnost rozhodnutí soudu; to je aktem aplikace práva, v jejímž rámci právě soud v nalézacím řízení posuzuje, zda k případnému rozporu s morálními pravidly při výkonu práv a povinností v hmotněprávních vztazích došlo. Podání návrhu na nařízení exekuce naproti tomu není výkonem práva ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák., nýbrž využitím možnosti poskytnuté oprávněnému procesním předpisem pro případ, že povinnost uložená exekučním titulem vydaným v nalézacím řízení nebyla splněna dobrovolně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2003, sp. zn. 20 Cdo 2445/2005, nebo usnesení téhož soudu ze dne 5. března 2009, sp. zn. 20 Cdo 3756/2008 ).

Z uvedeného vyplývá, že napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud ČR je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. dubna 2011

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru