Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 886/2020Usnesení NS ze dne 09.06.2020

HeslaZastavení exekuce
Přípustnost dovolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.886.2020.1
Dotčené předpisy

§ 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 886/2020-88

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné České republiky – Krajského soudu v Českých Budějovicích, se sídlem v Českých Budějovicích, Zátkovo nábř. 10/2, identifikační číslo osoby 00215686, proti povinnému P. J., narozenému XY, bytem XY, t. č. ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, zastoupenému Mgr. Ondřejem Šimánkem, advokátem se sídlem v Milevsku, Masarykova 186, pro 307 282 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 2 EXE 183/2018, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 7. 2019, č. j. 24 Co 1076/2019-55, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Písku usnesením ze dne 10. 5. 2019, č. j. 2 EXE 183/2018-36, zamítl návrh povinného ze dne 13. 1. 2019 na zastavení exekuce, který povinný odůvodnil svou nemajetností. Soud uvedl, že soudní exekutor vyslovil se zastavením exekuce nesouhlas, neboť dosud nebyly provedeny veškeré lustrace majetku povinného, exekuce probíhá relativně krátkou dobu, majetkové poměry povinného se mohou v budoucnu změnit a doposud nebyl proveden pokus o soupis movitých věcí povinného, navíc jiná exekuce vedená na majetek povinného pod sp. zn. 149 EX 1799/16 byla úspěšně provedena. Exekuční soud uzavřel, že i když je povinný zcela bez majetku, v současné době je ve výkonu trestu odnětí svobody (od 17. 8. 2011 do 17. 8. 2021) a jsou vůči němu dlouhodobě vedeny i další exekuce, na které rovněž dosud nebylo ničeho vymoženo, avšak s ohledem na jeho věk a věku odpovídající zdravotní stav lze očekávat, že po propuštění z výkonu trestu bude výdělečně činný, není namístě exekuci zastavit podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Je předčasné konstatovat nemajetnost povinného, neboť exekuce byla zahájena teprve dne 29. 1. 2018 a dosud nebyly provedeny veškeré lustrace majetku povinného. Soudní exekutor musí mít přiměřený prostor ke zjištění majetkových poměrů povinného. Důvodem pro zastavení exekuce nemůže být skutečnost, že se povinný dlouhodobě nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, ani jeho nepříznivá aktuální majetková situace, protože je zde předpoklad, že povinný bude schopen dostát svých závazků.

2. Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že je třeba věcně zcela přisvědčit argumentům okresního soudu a soudního exekutora, protože exekuce je vedena relativně krátkou dobu a není vyloučeno, že do budoucna může dojít ke změně majetkových poměrů povinného. Skutečnost, že v jiných řízeních došlo k zastavení exekuce, nemá na dané řízení vliv, neboť majetkové poměry posuzuje vždy konkrétní soudní exekutor, který je pověřen prováděním exekuce, a to na základě aktuálního stavu řízení.

3. Povinný přípustnost dovolání spatřuje v tom, že se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe, konkrétně od posuzování otázky zastavení exekuce pro neúčelnost. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu není podepřeno žádným důkazem, je pouze úvahou o možném životě povinného po propuštění z výkonu trestu a je v příkrém rozporu s předchozí rozhodovací praxí soudů, které ostatní exekuce vedené proti povinnému z důvodu nemajetnosti a velkého počtu exekucí zastavovaly. Dovolatel se domnívá, že byl porušen princip předvídatelnosti soudního rozhodnutí a ochrany legitimního očekávání účastníků, kdy soud ve skutkově podobných věcech rozhodl odlišně, aniž by v odůvodnění řádně a přesvědčivě vysvětlil důvody takového rozhodnutí. Nad rámec uvedeného povinný navrhl zastavení exekuce z důvodu promlčení nároku oprávněné, neboť exekuční tituly pocházejí z roku 2002 a exekuce byla nařízena až v roce 2018. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že se exekuční řízení zastavuje.

4. Oprávněná se ve vyjádření ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu. Povinný v dovolání neuvádí žádné relevantní důvody, pro které by mělo být exekuční řízení zastaveno, nelze jednoznačně říci, že povinný je nemajetný a současně může dojít ke změně jeho majetkových poměrů. Majetkové poměry posuzuje vždy konkrétní pověřený soudní exekutor na základě aktuálního stavu řízení. Pohledávky byly již dříve vymáhány v jiných exekučních řízeních, čímž došlo k zastavení běhu promlčecí lhůty.

5. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019, dále jen „o. s. ř.“.

6. Dovolání není přípustné.

7. Nejvyšší soud v rámci své rozhodovací praxe opakovaně uvedl, že podá-li povinný řádný návrh na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., soud se jím musí zabývat a pro tento účel si vyžádá zprávu exekutora pověřeného provedením exekuce o tom, jaký majetek povinného zjistil, jaká je jeho hodnota, jaké jsou náklady exekuce a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce. Teprve na základě takového vyjádření může soud náležitě posoudit, zda důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. je či není dán; exekuci pak lze zastavit, jestliže po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není žádný majetek zjištěn, eventuálně jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce nepostačuje. Rozhodne-li soud o návrhu na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., aniž si od soudního exekutora vyžádá zprávu o majetku povinného a jeho stanovisko k návrhu, je jeho právní posouzení neúplné a tudíž i nesprávné. Stejný závěr platí i v situaci, pokud takto vyžádaná zpráva soudního exekutora neposkytuje dostatečný ucelený přehled o majetkové situaci povinného (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4106/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3442/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3156/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3574/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3112/2019, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. 20 Cdo 4265/2019).

8. Soudem vyžádaná zpráva soudního exekutora slouží jako přímý zdroj informací, jen jde-li o sdělení soudního exekutora, které kroky hodlá v budoucnosti učinit za účelem vymožení plnění uloženého exekučním titulem a je věcí soudu, aby na základě obsahu spisu posoudil, zda zamýšlený postup soudního exekutora může vést alespoň ke krytí nákladů exekuce. Zpráva soudního exekutora naopak neslouží k tomu, aby z ní soud načerpal informace o dosavadním průběhu exekuce, jež jsou zřejmé z obsahu spisu, protože skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce soud zjišťuje z úřední povinnosti. Soud tedy vychází jednak ze zprávy soudního exekutora, dále z obsahu exekučního spisu a též z vlastního šetření; hodnotí přitom perspektivu, že povinný v dosažitelné (přiměřené) budoucnosti nabude majetek, která musí být reálná, nikoliv jen hypotetická (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 807/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 4128/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3574/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 338/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 20 Cdo 2966/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3024/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 20 Cdo 798/2019).

9. Nejvyšší soud dále v usnesení ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 338/2018, konstatoval, že i když je povinný zcela bez majetku a zároveň se dlouhodobě nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, avšak s ohledem na jeho věk a věku odpovídající zdravotní stav lze očekávat, že bude po propuštění výdělečně činný, není namístě exekuci zastavit podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. s odůvodněním, že vůči povinnému jsou dlouhodobě vedeny i další exekuce ve výši řádově statisíců korun, na které rovněž dosud nebylo ničeho vymoženo. Opačný závěr by povinného nespravedlivě zbavoval jeho břemene k plnění závazků přiznaných exekučním titulem, přestože to je právě povinný, kdo tím, že se dopustil závažného protiprávního jednání, se stal po přechodnou dobu neschopným plnit svým věřitelům. Tím by se povinný reálně dovolával své vlastní nepoctivosti a těžil by ze svého protiprávního činu [srov. § 2 odst. 3, § 3 odst. 2 písm. f), odst. 3 a zejména § 6 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník]. Dosahují-li dluhy povinného řádově statisíce korun, je namístě u člověka, který je schopen výdělečné pracovní činnosti, očekávat, že poté, co bude propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, bude schopen kromě nákladů exekuce alespoň zčásti splnit i svoji povinnost z exekučního titulu.

10. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je též ustálena v tom směru, že nevyčerpal-li soudní exekutor dosud všechny možnosti způsobu provedení exekuce a nemá dosud ukončenou lustraci majetku povinného, lze pro futuro očekávat upřesnění aktuálních i budoucích majetkových poměrů povinného, popř. poskytnutí dalších podkladů a informací ze strany exekutora. Teprve v případě, že by ani v budoucnu nebylo možno po provedené lustraci majetku očekávat vymožení alespoň části pohledávky oprávněného, bude namístě stav nedobytnosti pohledávky promítnout do zastavení exekuce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3574/2016, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 20 Cdo 5475/2017).

11. Ze zjištění exekučního soudu vyplývá, že exekuční řízení bylo zahájeno dne 29. 1. 2018, doposud nebylo ničeho vymoženo a povinný se od 17. 8. 2011 do 17. 8. 2021 nachází ve výkonu trestu odnětí svobody. Exekuční soud mimo vlastních zjištění zohlednil též stanovisko soudního exekutora k následnému postupu v exekuci a zhodnotil perspektivu vedení exekuce tak, že exekuce probíhá relativně krátkou dobu a především lze očekávat s ohledem k věku povinného, že po propuštění z výkonu trestu bude výdělečně činný. Odvolací soud zjištění soudu prvního stupně převzal a ztotožnil se i s hodnocením výhledu exekuce. Lze proto uzavřít, že soudy postupovaly zcela v souladu se shora citovanou judikaturou dovolacího soudu.

12. Pokud se týče námitky, že jiné exekuce vedené na majetek povinného byly zastaveny, Nejvyšší soud již dříve zdůraznil, že rozhodnými pro posouzení zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. jsou aktuálně provedená zjištění poměrů v době posuzování návrhu na zastavení konkrétní exekuce, přičemž předchozí rozhodnutí – byť by mohla za určitých okolností přispět k celkovému obrazu majetkových poměrů povinného – nejsou zpravidla natolik určující, aby i bez nich soudy nemohly dospět k adekvátnímu závěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3574/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 20 Cdo 2966/2018, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 20 Cdo 4441/2018).

13. Námitku, že exekvovaný nárok je promlčen, povinný poprvé vznesl až v dovolání, je proto nutné ji posoudit jako nepřípustnou novou skutečnost, která nemůže být předmětem dovolacího přezkumu (§ 241a odst. 6 o. s. ř.).

14. Protože rozhodnutí odvolacího soudu je zcela v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

15. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. 6. 2020

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru