Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 882/2009Usnesení NS ze dne 22.09.2010

HeslaPřípustnost dovolání
Výkon rozhodnutí
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.882.2009.1
Dotčené předpisy

§ 270 odst. 1 o. s. ř.

§ 263 odst. 2 o. s. ř.

§ 243b odst. 5 o. s. ř.

§ 243b odst. 2 o. s. ř.

§ 218 písm. b) o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 882/2009

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné L. B. proti povinné Mgr. G. T, za účasti manžela povinné Ing. P. T., zastoupeného JUDr. Lucií Bartoňovou, advokátkou se sídlem v Brně, Příkop 8, pro 3.740,- Kč, zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 12 E 33/2008, o dovoláních oprávněné a manžela povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 5. 11. 2008, č. j. 54 Co 76/2008-25, takto:

I. Dovolání oprávněné proti výroku II. o nákladech řízení se odmítá, jinak se zamítá.

II. Dovolání manžela povinné se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Jihlavě usnesením ze dne 18. 3. 2008, č. j. 12 E 33/2008 - 13, nařídil podle vykonatelného usnesení téhož soudu ze dne 23. 9. 2005, č. j. 14 E 618/2005-18, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 3.740,- Kč výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na tam specifikovaných nemovitostech ve společném jmění povinné a jejího manžela Ing. P. T., povinné uložil zaplatit oprávněné na náhradě nákladů výkonu rozhodnutí částku 3.900,- Kč a dále rozhodl, že pořadí tímto rozhodnutím zřízeného soudcovského zástavního práva se řídí dnem 10. 3. 2008.

Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě usnesením ze dne 5. 11. 2008, č. j. 54 Co 76/2008 - 25, usnesení okresního soudu změnil tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl a rozhodl, že „účastníkům se právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznává“. Odvolací soud k námitce povinné dovodil, že pro vymožení peněžitého plnění představovaného náklady jiného - stále probíhajícího - řízení o výkon rozhodnutí, vedeného proti témuž povinnému, lze výkon rozhodnutí nařídit jen za zcela výjimečných okolností, které podobný postup odůvodňují; takové okolnosti však nejsou dány v případě, že se jedná o náklady vzniklé v průběhu stále probíhajícího řízení o výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí ve věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 14 E 618/2005. Dále v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že z jeho rozhodovací činnosti je mu známo, že jen v roce 2007 bylo proti povinné u Okresního soudu v Jihlavě podáno bezmála 60 návrhů na nařízení výkonu rozhodnutí (ve prospěch několika stále stejných oprávněných), přičemž tento postup považuje vůči povinné ve svém důsledku za šikanózní, neboť podle něj svědčí nejen o pouhé snaze dosáhnout vymožení vykonatelných pohledávek, nýbrž též o snaze povinnou co možná nejvíce postihnout. I z tohoto důvodu dospěl k závěru, že podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí nejsou dány.

Toto rozhodnutí napadli dovoláním oprávněná a manžel povinné.

Oprávněná podala dovolání z důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Je přesvědčena o tom, že nebyly splněny zákonné podmínky, aby soud ve věci jednal a rozhodl, když na majetek povinné byl před vydáním napadeného usnesení prohlášen konkurs, a řízení o zřízení soudcovského zástavního práva tak mělo být ze zákona přerušeno a napadené rozhodnutí vůbec nemělo být vydáno. Nesouhlasí ani s „právním posouzením odvolacího soudu ve věci samé“, neboť má za to, že i když se nařízení výkonu rozhodnutí vztahuje i na náklady tohoto výkonu, nemůže to být důvodem pro zamítnutí návrhu na nařízení výkonu zřízením soudcovského zástavního práva v daném případě. Je toho názoru, že i rozhodnutí vydané ve výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí je exekučním titulem a že je proto možné na jeho podkladě vést výkon rozhodnutí. Poukazuje na to, že zřízení soudcovského zástavního práva ani nevede k přímému uspokojení pohledávky, ale je institutem zajišťovacím, tudíž bezpochyby může existovat vedle jiných výkonů rozhodnutí, a též na skutečnost, že jiný odvolací senát Krajského soudu v Brně v jiných řízeních odvoláním povinné nevyhověl, a „zřízení soudcovského zástavního práva potvrdil“, a to i přes existenci jiných výkonů rozhodnutí. Závěrem zdůraznila, že jí podávané návrhy jsou pouze důsledkem chování povinné. Navrhla, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Manžel povinné podal dovolání taktéž z důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Má za to, že vzhledem ke skutečnosti, že na majetek povinné byl již před vydáním napadeného usnesení prohlášen konkurs, mělo být řízení ze zákona přerušeno a napadené usnesení nemělo být vůbec vydáno. Odvolacímu soudu dále vytýká, že mu vůči povinné nepřiznal náhradu nákladů řízení, a nesouhlasí ani s tím, že s povinnou „sdílí stejný osud v řízení“, když jejich stanoviska jsou odlišná, s postupem povinné nesouhlasí a nechce „bezvýjimečně sdílet její osud“, přičemž se domnívá, že v řešení této otázky má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Povinná se ve svém písemném vyjádření k dovolání jejího manžela ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.

Dovolací soud obě dovolání projednal a rozhodl o nich podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12., části první zákona č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci podle § 242 odst. 3 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání oprávněné proti výroku usnesení odvolacího soudu o věci samé, které je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve spojení s § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř., není důvodné, a že manžel povinné není k podání dovolání v této věci subjektivně oprávněn.

Předně dovolací soud připomíná, že prohlášení konkursu na majetek povinné ve smyslu § 12a zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání ve znění pozdějších předpisů, nebrání nařízení výkonu rozhodnutí, výkon rozhodnutí však nelze provést [srov. § 14 odst. l písm. c) a d) citovaného zákona a dále např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2009, sp. zn. 20 Cdo 5372/2008]. Námitka oprávněné, že vzhledem k prohlášenému konkursu na majetek povinné mělo být předmětné řízení ze zákona přerušeno a napadené usnesení nemělo být soudem vůbec vydáno, tak není důvodná.

Podle § 270 odst. 1 o. s. ř. spolu s nařízením výkonu rozhodnutí uloží soud i povinnost k náhradě nákladů výkonu rozhodnutí, aniž stanoví lhůtu k jejich zaplacení. Nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje i na tyto náklady.

Jak vyplývá z druhé věty citovaného ustanovení, je usnesení ve výroku o nákladech exekuce - i když neobsahuje lhůtu k plnění - titulem pro nařízení exekuce též k vymožení těchto nákladů. Protože výkonem rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 14 E 618/2005 se vykonává rozhodnutí ukládající zaplacení peněžité částky (§ 258 odst. 1 o. s. ř.), vztahuje se její nařízení bez dalšího (viz § 258 odst. 2 ve spojení s 339 odst. 2 a contr. o. s. ř.) i na její náklady; tyto náklady jsou tedy v dosud trvajícím řízení stále vymáhány a ani oprávněná netvrdí, že výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí k uspokojení této její pohledávky (tj. pohledávky z titulu náhrady nákladů dříve nařízeného výkonu rozhodnutí) nepostačí. Za tohoto stavu ovšem není důvodu, aby k vymožení náhrady nákladů onoho dříve nařízeného, dosud však neskončeného, výkonu rozhodnutí byl nařízen další výkon rozhodnutí (srov. ustanovení § 263 odst. 2 o. s. ř.).

Protože rozhodnutí odvolacího soudu je ve výroku o věci samé správné, Nejvyšší soud dovolání oprávněné podle § 243b odst. 2, věty před středníkem o. s. ř. zamítl.

Ve vztahu k dovolání manžela povinné proti výroku I. napadeného usnesení odvolacího soudu dospěl dovolací soud k závěru, že k jeho podání není subjektivně oprávněn. Zatímco přípustnost dovolání podle § 236 odst. 1 o. s. ř. je objektivní kategorií (dovolání je nebo není přípustné jako takové), která se zásadně neváže na konkrétního účastníka, subjektivní přípustnost dovolání oproti tomu implikuje otázku určení subjektu, který je v daném případě oprávněn – ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. b) o. s. ř. – dovolání, jež je objektivně přípustné, podat. Subjektivní přípustnost reflektuje stav procesní újmy v osobě určitého účastníka řízení, jenž se projevuje v poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že oprávnění je podat (subjektivní přípustnost) svědčí účastníku, v jehož neprospěch toto poměření vyznívá, je-li způsobena újma na základě dovolání odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší. Z pohledu § 240 odst. 1 o. s. ř. je tedy dovolání manžela povinné proti výroku I. napadeného usnesení subjektivně nepřípustné, neboť mu jím žádná újma nevznikla, a proto je dovolací soud podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl.

Dovolání proti výroku o nákladech řízení není přípustné; ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání v takovém případě nezakládají, protože rozhodnutí o nákladech řízení v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Dovolání není přípustné ani podle § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech výkonu rozhodnutí (kromě toho, že není měnícím ani potvrzujícím) není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10/1998 pod poř. č. 61, případně usnesení téhož soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11/1997 pod poř. č. 88).

Dovolací soud proto dovolání oprávněné i dovolání manžela povinné proti výroku II. o nákladech řízení odmítl [§ 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř.].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť oprávněná a manžel povinné nemají na náhradu nákladů řízení právo a povinné v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. září 2010

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru