Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 860/2004Usnesení NS ze dne 24.03.2005

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.860.2004.1
Dotčené předpisy

§ 243a odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 860/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněného Ing. J. B. proti povinné P. s. r. o., pro částku 257.709,66 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 22 Nc 5347/2002, o dovolání JUDr. J. S., soudní exekutorky Exekutorského úřadu P., zastoupené advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze 17. září 2003, č.j. 29 Co 510/2003-51, takto: Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Usnesením z 28. 5. 2003, č.j. 22 Nc 5347/2002-42, okresní soud „zastavil řízení“ (výrok I., který nutno v kontextu s odůvodněním, v němž je výslovný odkaz na ustanovení § 268 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., vyložit tak, že soud zastavil exekuci), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a konečně povinnou zavázal zaplatit exekutorce náklady exekuce ve výši 6.667,50 Kč (čímž změnil příkaz k úhradě nákladů exekuce ze 17. 10. 2002, sp. zn. Ex 23/2002, viz výrok III.).

Krajský soud k odvolání exekutorky usnesení okresního soudu v jeho III. výroku potvrdil (1. výrok usnesení odvolacího soudu), její odvolání do I. a II. výroku usnesení okresního soudu – s odůvodněním, že exekutorka, jež není účastnicí exekučního řízení, je osobou k podání odvolání neoprávněnou – odmítl (2. výrok usnesení odvolacího soudu) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (3. výrok usnesení odvolacího soudu).

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238a odst. 1 písm. d) o.s.ř. ve spojení s ustanoveními § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. a § 52 odst. 1 exekučního řádu, exekutorka namítá nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), jež spatřuje mimo jiné již v závěru odvolacího soudu, že není účastnicí řízení; podle jejího názoru jsou totiž splněny „přinejmenším podmínky ustanovení § 93 o.s.ř. neboť v tomto řízení bylo rozhodováno o jejích právech a povinnostech.“

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.

Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. přípustnost dovolání proti usnesení, jímž bylo odmítnuto odvolání, nezakládají, jelikož v jejich taxativních výčtech takové usnesení uvedeno není (srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 3. 10. 2002, sp. zn. 26 Cdo 1712/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2002 pod poř. č. 196).

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. není dovolání proti výroku o odmítnutí odvolání přípustné rovněž, jelikož dovoláním napadené usnesení (navíc nemeritorní – k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998 pod pořadovým číslem 61, případně usnesení téhož soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997 pod poř. č. 88) není v tomto výroku rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím.

Pokud jde o tu část, v níž dovolání směřuje proti 1. výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo usnesení okresního soudu v jeho III. výroku, tedy o nákladech exekuce, potvrzeno, není dovolání přípustné ani v této části; podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. opět proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce (§ 52 odst. 1 ex. řádu) v jejich taxativních výčtech uvedeno není, a podle § 237 odst. 1 o.s.ř. proto, že usnesení o nákladech exekuce, stejně jako o nákladech řízení, opět není rozhodnutím ve věci samé (viz judikatura uvedená v předchozím odstavci).

Z týchž důvodů, tedy jak proto, že rozhodnutí o nákladech řízení (obecně) není usnesením ve věci samé, tak proto, že výrok o náhradě nákladů (tentokrát) odvolacího řízení není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím, není dovolání (směřující výslovně do všech výroků napadeného usnesení) přípustné ani do výroku posledního (3.), jímž odvolací soud rozhodl podle § 224 o.s.ř. (srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003 pod poř. č. 4).

Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.

O nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§ 88 odst. 1 exekučního řádu).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. března 2005

JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru