Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 857/2005Usnesení NS ze dne 30.11.2005

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.857.2005.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 238a odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 857/2005

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné I. H. proti povinnému Ing. I. H., zastoupenému advokátem, pro výživné, srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 15 E 464/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31.5.2004, č.j. 12 Co 12/2004-110, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Odvolací soud k odvolání povinného změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že výkon rozhodnutí částečně zastavil, a to pro částku 300,- Kč měsíčně od 16.9.2003 nadále; v „zůstávající části výroku I. zamítnutí návrhu na zastavení výkonu rozhodnut, i v další části téhož výroku o zamítnutí návrhu na odklad provedení výkonu rozhodnutí“, pak usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Povinný (posléze zastoupen advokátem) ve včasném dovolání namítl, že řízení bylo postiženo „vadou, která měla za následek nesprávní právní posouzení věci – viz § 241a, odst. 2b. o.s.ř.“. Odvolacímu soudu vytkl, že „pouze neformálně zjistil“, že vyživovací povinnost dovolatele byla rozsudkem soudu prvního stupně snížena z dosavadních 1.000,- Kč na 700,- Kč, aniž by vyčkal rozhodnutí o odvolání povinného proti tomuto rozhodnutí, resp. okamžiku nabytí právní moci, popřípadě aniž by dle § 266 odst. 2 o.s.ř. rozhodl o odložení provedení výkonu rozhodnutí.

Dovolání není přípustné.

Podle článku II. bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, platí, že dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Pro danou věc to znamená, že dovolání Nejvyšší soud projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.4.2005 (dále jen „o.s.ř.“).

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze napadnout dovoláním pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně ve věci zastavení výkonu rozhodnutí; odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že § 237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.

Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v § 237 odst. 1 pod písm. a/ až c/ o.s.ř.

Co do potvrzující části napadeného usnesení přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.

Aby mohlo být dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.

Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je zásadně ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Především z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.

Dovolatel podmínku přípustnosti dovolání podle citovaného § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř. zcela pominul; ze samotného hodnocení námitek obsažených v dovolání, k závěru, že je splněna dospět nelze. Odvolacímu soudu totiž dovolatel nevytýká nic jiného, než že měl vyčkat výsledku odvolacího řízení o snížení výživného, což není námitka, jejíž posouzení by mu mohlo přinést příznivější výsledek; ve skutečnosti by její důsledné uplatnění nevedlo než k tomu, že by výkon rozhodnutí nebyl zastaven ani zčásti.

Dovolací soud zde zásadní právní otázku nespatřuje, a dovolání není proto není přípustné (§243b odst. 5, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

Přípustnost dovolání podle uvedeného ustanovení je kategorií objektivní, jež se neváže na konkrétního účastníka. Posouzením „subjektivní“ přípustnosti dovolání je oproti tomu řešena otázka, který z účastníků je v daném případě oprávněn - ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. b/ o.s.ř. - dovolání, jež je objektivně přípustné, podat. Odpověď na tuto otázku reflektuje stav procesní újmy, jenž nastává v osobě jen určitého (některého) účastníka, a který se projevuje v poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že oprávnění je podat (subjektivní přípustnost) svědčí účastníku, v jehož neprospěch toto poměření vyznívá, je-li způsobená újma na základě dovolání odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší.

Rozhodnutím, kterým odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrhu povinného na zastavení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného (alespoň zčásti) vyhověl, žádnou procesní újmu v uvedeném smyslu povinnému způsobit nemohl; tento výrok jej totiž činil - ve vztahu k oprávněné - procesně (v uvedeném rozsahu) úspěšným, a k podání dovolání proto neoprávněným. Jinak řečeno, napadeným usnesením nebyla dovolateli způsobena žádná újma, kterou by bylo možno zhojit v dovolacím řízení.

V této části tedy dovolání podal někdo, kdo k němu nebyl oprávněn, a Nejvyšší soud je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. b/ o.s.ř. jako (subjektivně) nepřípustné odmítl.

Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, oprávněné, jenž by jinak měla podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o.s.ř. právo na jejich náhradu, však prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly; tomu odpovídá výrok, že na náhradu těchto nákladů nemá právo žádný z účastníků

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. listopadu 2005

JUDr. Vladimír Kůrka, v.r. předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru