Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 767/2008Usnesení NS ze dne 16.09.2009

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.767.2008.1

přidejte vlastní popisek

20 Cdo 767/2008

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a) nezletilého A. D. a b) nezletilého D. D., obou zastoupených matkou L. S., proti povinnému D. D., zastoupeného advokátem, pro výživné ve výši 24.100,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 92 E 674/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. října 2006, č. j. 10 Co 105/2006 - 47, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 13. 6. 2005, č. j. 92 E 674/2005 - 4, kterým Okresní soud v Ostravě nařídil podle rozsudku Okresního soudu v Bruntále, pobočky Krnov, ze dne 9. 7. 2002, sp. zn. 5 P 22/98, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 11. 2003, sp. zn. 13 Co 533/2003, k uspokojení pohledávky oprávněných ve výši 24.100,- Kč (dlužné výživné za dobu od 1. 9. 2002 do 30. 6. 2005 pro nezl. A. ve výši 10.700,- Kč a pro nezl. D. ve výši 13.400,- Kč) výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí ve smyslu § 251 a násl. o. s. ř.; odvolací námitky povinného, že „vše řádně uhradil, že tedy nic nedluží, že není otcem nezletilých a že již podal návrh na popření otcovství“, shledal právně nerozhodnými s tím, že povinný je může uplatnit v návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dne 29. 12. 2006 dovolání (aniž byl při tomto úkonu zastoupen advokátem), v němž namítá, že vymáhaná částka je uplatňována v rámci řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 41/2006, z čehož dovozuje, že je „nepřípustné, aby byla nařízena exekuce, když je částka projednávána jiným soudem“. Dále poukazuje na to, že soudy obou stupňů „neprovedly ve spise objektivní šetření“ ani výslech jím navržené osoby. Poukázal též na to, že matka nezletilých mu dluží „moc peněz“ a že je trestně stíhána za podvod.

K výzvě soudu prvního stupně usnesením ze dne 22. 1. 2008, č. j. 31 E 569/2007 - 75, doručeným dovolateli dne 30. 1. 2008, bylo dovolání doplněno podáním zvoleného advokáta ze dne 1. 2. 2008, doručeným soudu prvního stupně dne 4. 2. 2008, v němž zástupce dovolatele uvedl jen to, že „se zcela ztotožňuje s podáním povinného ze dne 29. 12. 2006“ a že „otázku zásadního právního významu povinný spatřuje v posouzení otázky, zda mezi podmínky rozhodné pro nařízení výkonu rozhodnutí patří skutečnosti uvedené v podání povinného“.

Matka oprávněných ve svém vyjádření uvedla, že povinnému ničeho nedluží, naopak povinný neplatí výživné na děti, které mu bylo určeno soudem.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, dospěl po přezkoumání věci k závěru, že dovolání vykazuje nedostatky, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců

od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení.

Podle § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.

Uvedením údaje o tom, v jakém rozsahu dovolatel rozhodnutí dovolacího soudu napadá, je vymezena kvantitativní stránka přezkumné činnosti dovolacího soudu. Uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 o. s. ř. předpokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán; ani případný pouhý odkaz na text zákona anebo samotná citace skutkové podstaty některého z dovolacích důvodů uvedených taxativně v § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. nestačí. Chybí-li totiž vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné věcně přezkoumat (srov. § 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).

Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti buď z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu, avšak jen do uplynutí dovolací lhůty (srov. usnesení NS ČR ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1730/2002, publikované v Souboru rozhodnutí NS ČR, sv. 23, C 1688). Případná výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny podstatné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno (§ 243c odst. 1, § 43 odst. 1 o. s. ř.), se po uplynutí této lhůty stává bezpředmětnou. Původně odstranitelné vady dovolání se totiž marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty podle ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k případnému opožděně podanému doplnění dovolání nemůže přihlížet.

Vadu podání může dovolatel odstranit jen do uplynutí dvouměsíční lhůty

k podání dovolání. Protože v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 2, věty první, o. s. ř. odmítnout.

Jak vyplývá z obsahu spisu, usnesení odvolacího soudu bylo povinnému doručeno dne 29. 12. 2006. Tímto dnem mu začala běžet dvouměsíční lhůta k podání dovolání, která skončila dne 28. 2. 2007. Povinný sice včas podal dovolání, které však nesplňovalo náležitosti mimořádného opravného prostředku podle § 241a odst. 1 o. s. ř., a při jeho podání nebyl ani zastoupen advokátem. Protože dovolání lze zásadně přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.) a protože dovolání povinného postrádá náležitosti, důvody dovolání i obsahové vymezení dovolacích důvodů, nelze pro tyto nedostatky dovolání v dovolacím řízení pokračovat. Vzhledem k tomu, že zákonná lhůta, v níž bylo možno tyto nedostatky dovolání odstranit, marně uplynula, dovolací soud dovolání povinného podle § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl, aniž mohl přihlédnout k doplnění dovolání ze dne 1. 2. 2008, doručenému soudu prvního stupně dne 4. 2. 2008, jež ostatně rovněž náležitosti dovolání podle § 241a odst. 1 o. s. ř. nesplňuje.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť povinný s ohledem na výsledek tohoto řízení nemá na jejich náhradu právo a oprávněným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. září 2009

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru