Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 726/2005Usnesení NS ze dne 31.05.2005

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.726.2005.1

přidejte vlastní popisek

NEJVYŠŚÍ SOUD

ČESKÁ REPUBLIKA

20 Cdo 726/2005

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné VZP ČR, Okresní pojišťovny VZP v Š., zastoupené advokátkou, proti povinnému L. M. T., s.r.o., pro 33.282,- Kč s příslušenstvím, přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. E 255/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. září 2004, č.j. 40 Co 1111/2004-48, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 16. 9. 2003, č.j. E 255/2003-28, v napadené části výroku v odstavci II. ve správném znění tak, že povinnost povinného k náhradě nákladů řízení o zastavení výkonu rozhodnutí ve výši 1.325,- Kč se určuje ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupkyně oprávněné, advokátky, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Povinný v dovolání namítá, že „v návrhu označený účastník – oprávněný – neodpovídá označení účastníka, který je právnickou osobou (viz ust. §§ 1 a 2 odst. 3 zákona č. 551/1991 Sb.)“. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. l zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.

Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam vyjmenovanými usneseními. Přípustnost nezakládá ani ustanovení § 237 odst. l o.s.ř., neboť všem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jíž o rozhodnutí ve věci samé, jímž usnesení o nákladech řízení není (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).

Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. l věta první o.s.ř.), dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 větu první, § 224 odst. l a § 146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněné, která by měla na jejich náhradu právo, v tomto stadiu řízení náklady nevznikly).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. května 2005

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru