Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 717/2008Usnesení NS ze dne 15.02.2010

HeslaExekuce
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.717.2008.1
Dotčené předpisy

§ 565 obč. zák.


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 717/2008

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Olgy Puškinové v exekuční věci oprávněné H. C., a.s., zastoupené advokátem, proti povinné V. S., pro 37.246,44 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 23 Nc 5470/2007, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze z 28. 8. 2007, č. j. 22 Co 482/2007-26, takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze z 28. 8. 2007, č. j. 22 Co 482/2007-26, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení z 13. 3. 2007, č. j. 23 Nc 5470/2007-6, kterým okresní soud nařídil exekuci, jejímž provedením pověřil navrženého soudního exekutora, tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl, a rozhodl o nákladech exekuce a o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že má-li oprávněná vykonatelné rozhodnutí povolující povinné splátky pod ztrátou výhody splátek, může své právo na zaplacení celého zbytku pohledávky uplatnit do splatnosti nejbližší další splátky pouze podáním návrhu na nařízení exekuce. Oprávněná sice povinnou dopisem z 31. 1. 2006, doručeným jí 3. 2. téhož roku, vyzvala k zaplacení celé pohledávky včetně příslušenství s odůvodněním, že pro nezaplacení „žádné ze soudem uložených měsíčních splátek“ uplatňuje ztrátu výhody splátek ve smyslu § 565 občanského zákoníku, návrh na nařízení exekuce však podala až 12. 3. 2007, i když splátku za měsíc únor 2007, dospělou 25. 2. 2007, povinná 16. 2. téhož roku, tedy řádně a včas uhradila. Odvolací soud uzavřel, že k exekuci navržený rozsudek „tak není formálně vykonatelný.“

V dovolání oprávněná namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. spatřuje v závěru odvolacího soudu, že má-li oprávněná vykonatelné rozhodnutí povolující povinné splátky pod ztrátou výhody splátek, může své právo na zaplacení celého zbytku pohledávky uplatnit do splatnosti nejbližší další splátky pouze podáním návrhu na nařízení exekuce. S odkazem na literaturu zdůrazňuje, že není-li způsob uplatnění práva věřitele právním předpisem určen, je možno právo uplatnit v zásadě trojím způsobem, a to výzvou dlužníka k zaplacení celé pohledávky, podáním žaloby nebo podáním návrhu na nařízení exekuce. Podle jejího názoru není v platné právní úpravě podklad pro stanovení jednoho ze tří uvedených způsobů uplatnění práva věřitele podle § 565 občanského zákoníku jako způsobu závazného. Všechny způsoby jsou postaveny naroveň a oprávněná tudíž dovozuje, že jí zvolený postup – zaslání výzvy povinné – byl v souladu se zněním zákona, plně dostačující a způsobilý vyvolat zamýšlený právní důsledek, tj. splatnost celé pohledávky pro nezaplacení první ze stanovených splátek. Dále dovolatelka připomíná, že uplatnění ztráty lhůt je (bez ohledu na to, jaký způsob realizace tohoto práva je zvolen) hmotněprávním úkonem, pro jehož účinnost je nezbytné, aby se dostal do sféry dispozice druhé strany, jíž je adresován. V případě uplatnění práva žalobou u soudu se tento právní úkon stane perfektním a účinným až doručením žaloby protistraně a v případě podání návrhu na exekuci teprve doručením usnesení o jejím nařízení povinnému. Podle dovolatelky nelze na ní spravedlivě požadovat, aby po podání návrhu na nařízení exekuce zůstávala v právní nejistotě, zda její uplatnění práva na ztrátu výhody splátek bude doručeno do sféry dispozice povinné včas, aby bylo učiněno zadost zákonnému požadavku podle věty druhé výše uvedeného zákonného ustanovení, tj. do splatnosti nejbližší další splátky.

Povinná navrhla zamítnutí dovolání s odůvodněním, že „celá situace vznikla nedorozuměním, protože ve vykonávaném rozsudku nebylo jasné, kam má zasílat splátky, a ona nabyla dojmu, že to má být k rukám žalobcova zástupce JUDr. V. M., což také tři měsíce činila. Oprávněná jí v únoru 2006 sdělila dopisem, že dluh nesplácí, na což reagovala vysvětlením, že došlo k omylu, a požádala o sdělení čísla účtu, kam má splátky zasílat. Ve splácení pokračovala již na účet oprávněné.“

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).

Jelikož vady podle § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným ani jiné vady řízení (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že má-li oprávněná vykonatelné rozhodnutí povolující povinné splátky pod ztrátou výhody splátek, může své právo na zaplacení celého zbytku pohledávky uplatnit do splatnosti nejbližší další splátky pouze podáním návrhu na nařízení exekuce.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Dovolání (přípustné podle § 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) je důvodné.

Názor oprávněné odpovídá soudní praxi i právní nauce. V odůvodnění svého usnesení z 19. 10. 2006, sp. zn. 20 Cdo 236/2006, Nejvyšší soud v souvislosti se závěrem, že tzv. ztráta lhůt či ztráta výhody splátek nenastává přímo ze zákona, ale teprve v důsledku uplatnění práva, výslovně uvedl, že právo podle § 565 občanského zákoníku může být uplatněno ať již formou výzvy, nebo žalobou či návrhem na nařízení exekuce. Týž názor zastává literatura. V Komentáři k občanskému zákoníku (díl II., § 460-880, 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, autorů Švestky J., Spáčila J., Škárové M., Hulmáka M. a kol.) je na s. 1500 (vysvětl. č. 4) vysloven názor, že záleží na věřiteli, zda své právo vyplývající mu z ustanovení § 565 občanského zákoníku uplatní, tj. zda vyzve dlužníka k zaplacení celého zbytku pohledávky, popřípadě zda podá žalobu na plnění u soudu, nebo – pokud již má vykonatelné rozhodnutí povolující splátky pod ztrátou lhůt – podá návrh na nařízení exekuce. Tento závěr nelze vykládat restriktivně, jak to učinil odvolací soud, že totiž v případě existence vykonatelného exekučního titulu může oprávněný své právo podle § 565 občanského zákoníku uplatnit pouze a jedině podáním návrhu na nařízení exekuce, nýbrž – logicky – že existence titulu může oprávněný využít efektivně přímo k nucenému výkonu práva, tedy k vymožení celé pohledávky, případně jejího dosud nezaplaceného zbytku.

V novém rozhodnutí o věci se odvolací soud bude muset vypořádat s dosud neodstraněným rozporem; jak z tvrzení v návrhu na nařízení exekuce, tak z výzvy učiněné oprávněnou dopisem z 31. 1. 2006 (č. l. 3) totiž plyne, že ztráta výhody splátek měla být uplatněna pro nezaplacení splátky dospělé 25. 1. 2006, kdežto z rozhodnutí odvolacího soudu (viz sedmý a osmý odstavec jeho třetí strany na č. l. 28) vyplývá, že ten považoval za splátku zaplacenou s prodlením (v důsledku čehož měla nastat ztráta výhody splátek) splátku dospělou 25. 1. 2007, jinak by totiž pozbývalo smyslu jeho konstatování, že návrh na nařízení exekuce byl podán 12. 3. 2007, ač povinná splátku dospělou 25. 2. 2007 řádně a včas, totiž 16. 2. 2007 uhradila. V osmém odstavci odvolací soud ostatně výslovně uvádí, že „v době podání návrhu na nařízení exekuce povinná se zaplacením splátky za měsíc únor 2007 v prodlení nebyla.“

Jelikož dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 věta první o.s.ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud v dalším řízení závazný (§ 243d odst. 1, část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. února 2010

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru