Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 70/2012Usnesení NS ze dne 31.05.2012

HeslaExekuce
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.70.2012.1
Dotčené předpisy
§ 55 odst. 5 předpisu č. 120/2001Sb.

přidejte vlastní popisek

20 Cdo 70/2012

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného J. H., zastoupeného Mgr. Bc. Ladislavem Kočkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 709/33, proti povinnému J. B., pro 39.939,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 17 Nc 4509/2004, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 31. 3. 2011, sp. zn. 56 Co 137/2011, takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni z 31. 3. 2011, sp. zn. 56 Co 137/2011, a usnesení soudního exekutora Mgr. Luďka Němce, Exekutorský úřad Karlovy Vary ze 14. 2. 2011, č. j. EX 1291/04-38, se ruší a věc se vrací soudnímu exekutorovi Mgr. Luďku Němcovi k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 14. 2. 2011, č. j. EX 1291/04-38, kterým soudní exekutor Mgr. Luděk Němec zastavil exekuci nařízenou usnesením Okresního soudu v Sokolově z 8. 11. 2004, č. j. 17 Nc 4509/2004-5, a oprávněného zavázal k zaplacení 7800,- Kč na náklady exekuce. Krajský soud dospěl k závěru, že oprávněný i přes výzvu k zaplacení zálohy ve výši nepřesahující 50 % vymáhané částky zálohu nezaplatil, a proto pověřený exekutor správně podle § 55 odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb. exekuci zastavil. Námitky oprávněného nejsou důvodem pro nezaplacení zálohy a jeho stížnosti na postup exekutora nemají na posouzení zákonnosti napadeného usnesení vliv.

Oprávněný v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“). S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 4376/2010, 20 Cdo 531/2008 a 20 Cdo 609/2008 vytýká soudu, že se nezabýval tím, zda je dán jiný důvod, pro který lze exekuci zastavit. Nesložení zálohy zde nemůže vést k zastavení exekuce, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by exekutor pro oprávněného za dobu téměř šesti let něco vymohl, a je dán zjevně jiný důvod k zastavení (nemajetnost povinného). Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu včetně usnesení soudního exekutora zrušil a věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.). Dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „exekuční řád“), jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam daný tím, že řeší otázku zastavení exekuce podle § 55 odst. 5 exekučního řádu v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu v obdobných věcech, od jejichž závěrů nemá dovolací soud důvod se v této věci odchýlit. Dovolání je důvodné.

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 90 odst. 3 exekučního řádu, ve znění účinném od 1. 11. 2009, má exekutor, nejde-li o exekuci k vymožení výživného nezletilého dítěte, právo požadovat od oprávněného přiměřenou zálohu na náklady exekuce. Podle § 55 odst. 5 citovaného zákona, v tomtéž znění, nesloží-li oprávněný přiměřenou zálohu na náklady exekuce, exekutor exekuci zastaví. Exekutor exekuci nezastaví pouze tehdy, jsou-li splněny podmínky pro osvobození oprávněného podle zvláštního právního předpisu nebo je-li vymáháno výživné na nezletilé dítě.

Nejvyšší soud již v usneseních ze dne 14. května 2009, sp. zn. 20 Cdo 609/2008, ze dne 3. září 2009, sp. zn. 20 Cdo 531/2008, a ze dne 6. ledna 2011, sp. zn. 20 Cdo 4376/2010, konstatoval, že účelem exekuce je uspokojit oprávněného, jestliže povinný nesplnil svou povinnost uloženou mu vykonávaným rozhodnutím nebo jiným titulem, a že podstatou institutu zálohy na náklady exekuce je pak zajištění prostředků pro následné vedení exekuce, resp. úkony exekutora, vedoucí k jejímu úspěšnému ukončení; za tímto účelem je exekutor oprávněn požadovat na oprávněném v rámci exekučního řízení zaplacení zálohy, jejíž výši a lhůtu k úhradě si určuje sám (§ 12 odst 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění účinném od 1. 11. 2009 /do 29. 2. 2012/). Nejvyšší soud ve výše uvedených rozhodnutích rovněž připomenul, že za situace, kdy z obsahu spisu nevyplývá, že by exekutor pro oprávněnou něco vymohl, nemůže vést nesložení zálohy k zastavení exekuce, je-li dán zjevně jiný důvod, pro který lze exekuci zastavit (zde nemajetnost povinné osoby).

Odvolací soud se však při posuzování otázky, zda byly splněny podmínky pro zastavení exekuce podle § 55 odst. 5 exekučního řádu, nezabýval tím, zda je dán jiný důvod, pro který lze exekuci zastavit, a to nemajetnost povinného. Tato skutečnost přitom vyplývá přímo z obsahu spisu, neboť soudní exekutor v podání z 1. 3. 2011, č. j. EX 1291/04-50 konstatoval, že pohledávka oprávněného je obtížně vymahatelná, neboť proti povinnému je vedeno více exekucí a až do roku 2021 vykonává trest odnětí svobody.

Právní posouzení věci odvolacím soudem z hlediska smyslu a účelu samotného institutu zálohy, pokud uzavřel, že „pokud soudní exekutor postupoval dle § 55 odst. 5 exekučního řádu, nelze jeho postup považovat za chybný“, je tak neúplné a tudíž nesprávné a dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl naplněn.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; Nejvyšší soud je proto podle § 243b odst. 2, části věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudního exekutora, jež se, stejně jako soud odvolací, nezabýval z hlediska smyslu a účelu samotného institutu zálohy tím, zda je dán jiný důvod pro zastavení exekuce, a to nemajetnost povinného (srov. např. § 268 odst. 1 písm. e/ o. s. ř.), zrušil i toto rozhodnutí a vrátil věc soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soudního exekutora závazný (§ 243d odst. 1, část první věty za středníkem o. s. ř.).

V novém rozhodnutí bude rozhodnuto nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. května 2012

JUDr. Vladimír Mikušek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru