Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 683/2005Usnesení NS ze dne 30.11.2005

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.683.2005.1
Dotčené předpisy

§ 40 odst. 1 písm. a) předpisu č. 120/2001 Sb.

§ 38 odst. 2 písm. a) předpisu č. 120/2001 Sb.

§ 172 odst. 2 písm. a) předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 173 odst. ...

více

přidejte vlastní popisek

20 Cdo 683/2005

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného E. P., spol. s r. o., proti povinnému H. N., zastoupenému advokátem, pro 38.493,74 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 42 Nc 6954/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 9. 2004, č.j. 12 Co 531/2004-13, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 9. 2004, č.j. 12 Co 531/2004-13, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 19. 4. 2004, č.j. 42 Nc 6954/2004-5, kterým Okresní soud v Ústí nad Labem nařídil podle svého platebního rozkazu ze dne 5. 1. 1998, sp. zn. Ro 5080/97, k vymožení pohledávky 38.493,74 Kč a nákladů předcházejícího řízení (1.540,- Kč) exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. I. R., soudního exekutora (§ 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“). Spis týkající se řízení, jehož výsledkem bylo vydání vykonávaného rozhodnutí, sice byl při povodních v srpnu 2002 „znehodnocen,“ ale z evidenčních pomůcek, které zkáze nepodlehly, odvolací soud zjistil, že platební rozkaz byl vydán 5. 1. 1998 a že právní moci nabyl 5. 2. 1998 (nicméně 9. 6. 2003 byl opatřen doložkou právní moci, jež měla nastat 31. 12. 1998). Doložka o právní moci, argumentuje odvolací soud, je úředním osvědčením o právní skutečnosti (že podkladové rozhodnutí nabylo právní moci), jemuž svědčí presumpce správnosti; protože v řízení nebyl prokázán opak (nabytí právní moci nebylo vyvráceno), odvolací soud uzavřel, že podkladové rozhodnutí nabylo právní moci a stalo se – co do jistiny i nákladů řízení – vykonatelným.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž prostřednictvím důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), zpochybňuje závěr o vykonatelnosti platebního rozkazu, jehož stejnopis mu nebyl doručen. Z obsahu nalézacího spisu, který byl při povodních zničen, splnění podmínky doručení prověřit nelze (doručenka či jiný doklad o doručení neexistuje) a zásadám logiky odporuje úvaha, že průkaz toho, že zásilka s platebním rozkazem mu nebyla doručena, zatěžuje povinného. Navrhl proto, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).

Dovolání je ve smyslu § 236 odst. 1 o.s.ř. přípustné, protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3, § 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř., § 130 zákona č. 120/2001 Sb.). Ten je dán tím, že (právní) otázku vykonatelnosti exekučního titulu odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou soudní praxí.

Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Oprávněný může podat návrh na nařízení exekuce, nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá exekuční titul (§ 37 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.).

Předpokladem pro nařízení exekuce je existence vykonatelného rozhodnutí nebo jiného titulu (§ 40 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.). V řízení, jež nařízení exekuce předchází, se proto soud zabývá mimo jiné i tím, zda exekuční titul je z hledisek zakotvených v příslušných právních předpisech vykonatelný, a to jak po stránce formální, tak i po stránce obsahové (materiální). Vykonatelnost – v jednotě obou jejích stránek – lze tudíž ztotožnit s vlastností exekučního titulu, která ho činí způsobilým k nucenému uskutečnění cestou výkonu rozhodnutí (exekuce). Nevykonatelnost rozhodnutí (zde platebního rozkazu) je důvodem pro zamítnutí návrhu, popřípadě pro zastavení exekuce, byla-li již nařízena (§ 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., § 268 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).

Je-li exekučním titulem rozhodnutí vydané v občanském soudním řízení (§ 40 odst. 1 písm. a/ zákona č. 120/2001 Sb.), vychází soud především z připojeného stejnopisu rozhodnutí opatřeného potvrzením o jeho vykonatelnosti, případně z potvrzení vykonatelnosti vyznačeného přímo na návrhu na nařízení exekuce (§ 38 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., § 261 odst. 2, 3 o.s.ř.). Je výrazem ustálené soudní praxe, že záznam soudce na vyhotovení rozhodnutí založeném ve spise, že nastala jeho právní moc, který slouží pro následné vyznačování doložek o právní moci a vykonatelnosti na stejnopisech rozhodnutí (srov. § 24 odst. 1, 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů), nemá povahu rozhodnutí, jímž by byl exekuční soud vázán (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 20 Cdo 2012/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 20 Cdo 409/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1557/2004). Vyvstanou-li proto pochybnosti o tom, zda se exekuční titul stal vykonatelným, zejména zda byl řádně doručen povinnému, je soud oprávněn (a povinen) provést potřebná zjištění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1020/99, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2002 pod č. 25).

O tom, za jakých podmínek se podkladové soudní rozhodnutí stane vykonatelným po stránce formální, pojednávají ustanovení § 161, § 162, § 171 a § 172 a násl. o.s.ř. Podle ustanovení § 173 o.s.ř. je třeba platební rozkaz doručit žalovanému do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno (odstavec 1/); nelze-li platební rozkaz doručit i jen jednomu z žalovaných, soud jej usnesením zruší v plném rozsahu (odstavec 2/). Lhůta k plnění (nebo k podání odporu) běží od doručení platebního rozkazu žalovanému (srov. § 172 odst. 1, větu druhou, o.s.ř.); není-li podán odpor, stává se jejím uplynutím platební rozkaz, který má účinky pravomocného rozsudku, vykonatelným (§ 174 odst. 1 o.s.ř.).

V projednávané věci je exekučním titulem platební rozkaz Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 1. 1998, sp. zn. Ro 5080/97. I když je opatřen doložkou, z níž se podává nabytí právní moci 31. 12. 1998, odvolací soud – z blíže nespecifikovaných evidenčních pomůcek – zjistil, že právní moci nabyl dříve, totiž 5. 2. 1998.

Z toho, co bylo uvedeno shora, vyplývá, že k posouzení vykonatelnosti platebního rozkazu slouží listiny, jež mají povahu listin ve smyslu § 134 o.s.ř. veřejných, a to doložka právní moci, jíž je rozhodnutí opatřeno, a–v případě pochybností – doručenka, jež je součástí nalézacího spisu. Opře-li soud závěr o způsobilosti rozhodnutí být exekučním titulem o tyto listiny, které osvědčují nebo potvrzují pravdivost skutečností v nich uvedených, je na straně povinné, aby dokázala opak.

Odvolací soud – ačkoli v odůvodnění svého rozhodnutí přikládá určující význam presumpci správnosti úředního osvědčení o právní moci exekučního titulu – z této veřejné listiny ve skutečnosti nevycházel; datum nabytí právní moci stanovil totiž odchylně od doložky, jíž je stejnopis písemného vyhotovení opatřen. Za této situace, kdy (z objektivních příčin) relevantní zjištění o postupu při doručování platebního rozkazu z doručenky učinit nelze, představuje závěr, že platební rozkaz nabyl právní moci 5. 2. 1998, který byl povinným zpochybněn, neúplné, a tudíž nesprávné posouzení.

Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o.s.ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243d odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. listopadu 2005

JUDr. Pavel Krbek,v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru