Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 666/2003Usnesení NS ze dne 28.01.2004

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.666.2003.1
Dotčené předpisy

§ 264 odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

NEJVYŠŚÍ SOUD

ČESKÁ REPUBLIKA

20 Cdo 666/2003

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného P. N., zastoupeného advokátem, proti povinné H. T., zastoupené advokátkou, pro 128.500,- Kč s příslušenstvím prodejem spoluvlastnického podílu k nemovitostem, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. E 2660/2000, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2002, č.j. 30 Co 109/2002-47, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Povinná je povinna zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.050,- Kč k rukám advokáta.

Odůvodnění:

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 5. 2. 2001, č.j. E 2660/2000-9, kterým Okresní soud Praha - východ nařídil podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 9 C 198/97, k uspokojení pohledávky ve výši 128.5000,- Kč s 21 % úroky od 30. 4. 1997 do zaplacení, nákladů nalézacího řízení (25.515,- Kč) a určených nákladů exekuce (6.725,- Kč) výkon rozhodnutí prodejem čtvrtinového ideálního podílu označených nemovitostí, povinné zakázal určené podíly na nemovitostech převést nebo je zatížit a uložil jí, aby v určené lhůtě oznámila, zda a kdo k nim má předkupní právo. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 251 a § 335 odst. 1 ve spojení s § 338 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), jsou splněny; zejména uzavřel, že navržený způsob výkonu je ve smyslu ustanovení § 264 odst. 1 o.s.ř. vhodný (povinná ani nedoložila tvrzený nepoměr mezi výší pohledávky s příslušenstvím a cenou postižených nemovitostí).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná včas dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř., namítajíc, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení otázky vhodnosti daného způsobu výkonu (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); podle jejího názoru je prodej podílu předmětných nemovitostí (objektu bydlení se stavební plochou a zahradou) „zřejmě nepřiměřený k vymáhané částce.“ Dále uvedla, že povinnost plnit byla (zčásti) „vypořádána dohodou mezi společností A., s. r. o., a oprávněným ze dne 17. 2. 1997“ (zmíněná společnost její závazek převzala), a vytkla vadu řízení, v němž byl vykonávaný rozsudek vydán, spočívající v nesplnění podmínek pro ustanovení opatrovníka účastníku neznámého pobytu. Z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávněný se ve vyjádření ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu a námitky dovolatelky neshledal opodstatněnými.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, kterým soud prvního stupně nařídil výkon, nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž dovolatelka – pokud oponuje závěru o vhodnosti nařízeného způsobu výkonu (§ 258 odst. 1, § 335 odst. 1, § 264 odst. 1 o.s.ř.) – správnost rozhodnutí poměřuje. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právní otázky, jejíž řešení odvolacím soudem dovolatelka zpochybnila – je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).

Nejvyšší soud v mnoha rozhodnutích vysvětlil (i s odkazem na starší judikaturu – usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 1967, sp. zn. 7 Co 159/67, uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR, ročník 1968, pod č. 41, a stanovisko „Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí,“ Cpj 159/79 Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 2. 1981, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981, pod č. 21), že případný nepoměr výše pohledávky a ceny nemovitostí, navrhne-li oprávněný provést výkon jejich prodejem, je podle ustanovení § 264 odst. 1 o.s.ř. pouze jedním (v zákoně výslovně uvedeným) kritériem vhodnosti navrženého způsobu výkonu. Zjištění takového nepoměru nemůže samo o sobě odůvodnit postup podle uvedeného ustanovení (zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí způsobem nevhodným a současně – po slyšení oprávněného – nařízení výkonu vhodným způsobem); soud totiž musí uvážit, zda je vůbec možné nařídit výkon jiným způsobem, který v přiměřené době povede k naplnění účelu soudní exekuce, jímž je uskutečnění subjektivního práva oprávněné osoby (uspokojení vymáhané pohledávky). V případě, že jiným způsobem nelze pohledávku oprávněného vůbec nebo v přiměřené době uspokojit, není navrhovaný způsob zřejmě nevhodný ani tehdy, jestliže cena předmětu, z něhož má být oprávněný uspokojen, značně přesahuje výši vymáhané pohledávky s příslušenstvím.

Ostatní námitky dovolatelky, týkající se vypořádání pohledávky oprávněného dohodou uzavřenou se třetí osobou a údajného pochybení soudu v řízení, v němž byl exekuční titul vydán, jsou v dané fázi řízení bezcenné.

Protože odvolací soud otázku vhodnosti způsobu výkonu vyřešil v souladu se standardní soudní praxí, nemá napadené usnesení zásadní význam po stránce právní a Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

Povinná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, má podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 254 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. povinnost nahradit oprávněnému náklady, jež sestávají z odměny za jeho zastupování advokátem v dovolacím řízení; výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení § 1 odst. 1, § 2 odst. 1, 2, § 10 odst. 3, § 12 odst. 1 písm. a/, bodu 1, § 14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1, věty první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb., tj. částkou 2.975,- Kč. Součástí nákladů, které oprávněný v dovolacím řízení vynaložil, je dále paušální částka náhrad za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 75,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje i na tyto náklady (§ 270 odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. ledna 2004

JUDr. Pavel Krbek, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru