Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 637/2012Usnesení NS ze dne 23.10.2013

HeslaExekuce
Úschova
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.637.2012.1
Dotčené předpisy

§ 352 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 637/2012

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Impresa Castelli Praha s. r. o. (dříve CASTELLI RE Praha spol. s r.o.), se sídlem v Praze 7, Šmeralova 358/19, identifikační číslo osoby 25680391, zastoupené JUDr. Miroslavem Krištofem, advokátem se sídlem v Praze 9, Drahobejlova 1894/52, proti povinné SEIPI, spol. s r. o. v likvidaci, se sídlem v Praze 2, Krkonošská 1511/5, identifikační číslo osoby 25098187, zastoupené Mgr. et Mgr. Patrikem Tauerem, advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská 126, pro 641 742,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 Nc 1163/2009, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2011, č. j. 13 Co 117/2011-114, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 7. ledna 2011, č. j. 20 Nc 1163/2009-95, zamítl návrh povinné ze dne 7. prosince 2009 na zastavení exekuce, nařízené usnesením téhož soudu ze dne 15. září 2009, č. j. 20 Nc 1163/2009-35, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. června 2010, č. j. 13 Co 159/2010-80.

Městský soud v Praze napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Uzavřel, že předběžné opatření nařízené usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. srpna 2007, č. j. 20 Cm 25/2002-407, ukládající povinné SEIPI, spol. s r.o., aby do sedmi dnů od doručení složila do úschovy tamního soudu částku 1 185 956,10 Kč, zaniklo uplynutím patnácti dnů po právní moci rozsudků ve věci samé, jimiž bylo žalobě vyhověno (zaniklo tedy 26. května 2008). Od té doby měla povinná vůči České republice – Městskému soudu v Praze pohledávku ve výši částky složené do úschovy. Po nařízení exekuce v projednávané věci, v níž podkladovými rozhodnutími jsou rozsudky vydané ve shora zmíněném řízení ve věci samé, pověřený soudní exekutor rozhodl provést exekuci přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, na němž byla uložena částka 1 185 956,10 Kč. Městský soud v Praze byl vyrozuměn o právní moci usnesení o nařízení exekuce a poté, co vyčíslil příslušenství pohledávky, poukázal celou deponovanou částku dne 13. dubna 2011 oprávněné. Odvolací soud dospěl k závěru, že složení částky 1 185 956,10 Kč do soudní úschovy mělo pouze účinek zajišťovací, nikoliv soluční, jak tvrdil povinný. Proto i odvolací soud uzavřel, že důvod k zastavení exekuce není dán.

Povinná v dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) a § 238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Zásadní význam napadeného usnesení spojuje s otázkou, zda soudem uložená povinnost složit peníze do soudní úschovy na návrh oprávněné má funkci toliko zajišťovací nebo soluční. Povinná uvedla, že dne 31. října 2007 byla na účet soudu připsána dle dispozic oprávněné částka 1 185 956,10 Kč, tím byl ve smyslu § 562 obč. zák. (resp. § 333 odst. 2 obch. zák.) dluh splněn a od tohoto dne neměla oprávněná právo účtovat úrok z prodlení. Povinná považuje závěr odvolacího soudu za nelogický a popírající smysl předběžného opatření. Navrhla, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. července 2009 do 31. prosince 2012 (viz. Čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb. a článek II, bod 7. části první zákona č. 404/2012 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně zamítl návrh na zastavení exekuce, je dovolání přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. § 238a odst. 2 o. s. ř.), ve spojení s § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „ex. řád“). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jež bylo k 31. prosinci 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. února 2012, Pl. ÚS 29/11, avšak podle nálezu IV. ÚS 1572/11 ze dne 6. března 2012 zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. prosince 2012 i nadále použitelné), podle něhož je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Ten je podle § 237 odst. 3 o. s. ř. dán zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatňovaným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.

Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek – je Nejvyšší soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.).

Nejvyšší soud po posouzení všech námitek v dovolání uvedených nedospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V souzené věci bylo zjištěno, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. srpna 2007, č. j. 20 Cm 25/2002-407, bylo uloženo povinné, aby do sedmi dnů od doručení usnesení složila do úschovy tamního soudu 1 185 956,10 Kč. Rozsudkem téhož soudu ze dne 21. prosince 2006, č. j. 20 Cm 25/2002-329, bylo žalované SEIPI s. r. o. uloženo zaplatit žalobkyni CASTELLI RE Praha, spol. s r. o. 1 185 956,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 20. července 2002 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Do částky 2 020 971,66 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta (výrok II). Žalobkyni bylo uloženo zaplatit žalované 544 214,- Kč s 8 % úrokem z prodlení od 20. července 2002 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Do částky 1 206 846,- Kč s příslušenstvím a co do zbytku příslušenství z částky 544 214,- Kč byla žaloba zamítnuta (výrok IV). Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok V). Žalobkyni a žalované bylo uloženo zaplatit jednou polovinou náklady vzniklé státu v celkové výši 81 283,30 Kč (výrok VI).

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 1. dubna 2008, č. j. 4 Cmo 94/2007-450, rozsudek městského soudu ve výroku I potvrdil, ve výroku IV změnil tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované 544 214,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, ve zbývající části tento výrok potvrdil. Dále mimo jiné změnil rozsudek městského soudu ve výroku V tak, že žalobkyni zavázal zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 51 698,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a žalovanou zavázal zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení ve stejné lhůtě 55 427,- Kč. Usnesením ze dne 26. srpna 2008, č. j. 4 Cmo 94/2007-469, Vrchní soud v Praze mimo jiné zamítl návrh žalované na doplnění rozsudku ze dne 1. dubna 2008 v bodu I. větě druhé výroku tak, aby tato věta zněla: “v bodu IV. výroku se mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované 544 214,- Kč s 8 % úrokem z prodlení od 20. července 2002 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, ve zbývající části se tento bod výroku potvrzuje“.

Na základě zmíněného rozsudku Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem a usnesením Vrchního soudu v Praze Obvodní soud pro Prahu 2 nařídil k uspokojení pohledávky oprávněné v částce 641 742,10 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 1 185 956,10 Kč od 20. července 2002 do 5. května 2008, s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 641 742,10 Kč od 6. května 2008 do zaplacení, náhrady nákladů nalézacího řízení 3 729,- Kč a nákladů oprávněného a nákladů exekuce exekuci na majetek povinné. Soudní exekutor vydal exekuční příkaz ze dne 30. září 2009, č. j. 134 EX 04558/09-007, kterým rozhodl o provedení exekuce přikázáním všech peněžitých pohledávek povinné, a to zejména pohledávky na vrácení částky 1 185 956,10 Kč, která byla Městskému soudu v Praze složena do soudní úschovy.

Je-li podán návrh na nařízení předběžného opatření z důvodu obavy, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, je nepochybné, že smyslem předběžného opatření o složení peněžité částky do úschovy u soudu je její zajištění.

Podstatné rovněž je, že trvání předběžného opatření je časově omezeno, v daném případě, kdy již bylo vydáno rozhodnutí ve věci samé, předběžné opatření zaniká podle § 77 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Po jeho zániku má proto ten, kdo složil peníze do úschovy u soudu, právo na jejich vrácení.

Přijímá-li soud do úschovy peníze na základě předběžného opatření, činí tak v rámci jiné činnosti soudu ve smyslu § 352 o. s. ř. Zatímco řízení o úschovách (§ 185a až 185h o. s. ř.) se vztahuje na případy, kdy se do úschovy soudu skládají peníze, cenné papíry a jiné movité věci hodící se k úschově za účelem splnění závazku nebo věci v případech stanovených zvláštními zákonnými předpisy, podle § 352 o. s. ř. soud přijímá do úschovy peníze, listiny a jiné movité věci v souvislosti s trestním nebo jiným soudním řízením; právní následky zániku dluhu (závazku) se s úschovou u soudu uskutečněnou postupem podle ustanovení § 352 o. s. ř. nespojují (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2011, sp. zn. 21 Cdo 4945/2010). Závěr přijatý odvolacím soudem (že složení částky do soudní úschovy má jen zajišťovací účinek, a proto není dán důvod k zastavení exekuce), je tudíž v souladu s ustálenou judikaturní praxí.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., dovolání proti němu podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není přípustné. Nejvyšší soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (hlava VI. ex. řádu).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. října 2013

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph. D.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru