Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 629/2007Usnesení NS ze dne 22.10.2008

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.629.2007.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 237 odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 238a odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 238a odst...

více

přidejte vlastní popisek

20 Cdo 629/2007

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Petra Šabaty ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných 1) Ing. J. H., 2) Mgr. J. N., a 3) Ing. P. N., zastoupených advokátkou, proti povinnému M. M., zastoupenému advokátem, pro 6.000,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 2 E 1862/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2006, č.j. 28 Co 315/2006-63, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 15. 6. 2005, č.j. 2 E 1862/2005-28, jímž Okresní soud v Nymburce nařídil podle rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 26. 10. 2004, sp. zn. 9 C 165/2003, k uspokojení pohledávky ve výši 6.000,- Kč výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a povinnému uložil zaplatit oprávněným na náhradě nákladů výkonu rozhodnutí 4.048,50 Kč. Odvolací soud měl předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí za splněny, zejména uzavřel, že podkladový rozsudek je formálně vykonatelný a že náhrada nákladů řízení byla i co do výše správně přiznána procesně úspěšným oprávněným.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž odvolacímu soudu vytýká, že rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumal nad rámec odvolání, které bylo podáno pouze do výroku o náhradě nákladů řízení, poněvadž s pohledávkou oprávněných se povinný ztotožňoval a také ji následně uhradil. Odvolací soud se však nezabýval vytčenými nedostatky plných mocí předložených k zastupování oprávněných 2) a 3) v tomto řízení, jakož ani okolností, že povinnému nebylo doručeno usnesení ze dne 25. 2. 2005, č. j. 20 E 31/2005-16, jímž Okresní soud v Klatovech vyslovil svou místní nepříslušnost. Vedle toho dovolatel namítá, že byl v rámci řízení vedeného u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. Nc 1276/2005 předvolán dožádaným Okresním soudem v Klatovech k prohlášení o majetku, ačkoliv návrh oprávněných byl podán až dne 19. 10. 2005 a Okresní soud v Nymburce mu vyhověl, přestože „neprovedl úkony předpokládané v § 260b odst. 1 o.s.ř. a ani nevzal v úvahu, že i nadále je v platnosti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.“ Dovolatel navrhl, aby dovolací soud, vzhledem k tomu, že přisouzené plnění je již uhrazeno, rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a rovněž aby zrušil usnesení Okresního soudu v Nymburce vydané v řízení vedeném pod sp. zn. Nc 1276/2005.

Oprávnění se ve vyjádření s rozhodnutími soudů obou stupňů ztotožnili, dovolání povinného považují za „bezpředmětné a nedůvodné.“ Povinný přisouzenou pohledávku v soudem určené lhůtě neuhradil, proto byli oprávnění nuceni podat návrh na soudní výkon rozhodnutí, a povinnost k úhradě nákladů řízení uložená povinnému „je zcela v souladu s ust. o.s.ř.“ Dále uvedli, že právní zástupkyně zastupuje oprávněné na základě generálních plných mocí a že o okolnostech doručování soudních rozhodnutí povinnému jim není nic známo. Z uvedených důvodů navrhli, aby bylo dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítnuto.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud tímto důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).

Dovolatel netvrdí, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu, a hodnocení argumentace v dovolání obsažené vede k závěru, že o existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), v dané věci nejde.

Namítá-li dovolatel, že vymáhanou pohledávku již v plném rozsahu zaplatil, jedná se o skutkovou výhradu, kterou – a to je podstatné – vnesl do řízení až prostřednictvím mimořádného opravného prostředku a odvolací soud ji k dispozici neměl (v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně povinný uvedl pouze to, že „po návratu do Kašperských Hor zajistím zároveň složení částky Kč 6.000,- Kč do soudní úschovy“), dovolací soud k ní proto nepřihlížel (srov. § 241a odst. 4 o.s.ř.). Ostatně – jak již bylo výše uvedeno – skutkové námitky relevantním hlediskem pro hodnocení, zda je rozhodnutí zásadního právního významu, být nemohou. Nadto je třeba uvést, že při nařízení výkonu rozhodnutí se soud tím, zda povinnost uložená povinnému exekučním titulem byla splněna, nezabývá, v tomto směru vychází z tvrzení oprávněných.

Taktéž zbývající výtky, které dovolatel učinil obsahem dovolání, jsou z hlediska přípustnosti bezcenné, jelikož k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) nemůže být (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přihlédnuto (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 751/2003). Stejné platí o tzv. zmatečnostech, tj. vadách vyjmenovaných v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a § 229 odst. 3 o.s.ř.; k nim lze přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné (a tento předpoklad naplněn není). Konečně vady řízení vedeného u Okresního soudu v Nymburku pod spisovou značkou Nc 1276/2005 namítat nelze, resp. případná jejich existence je pro dané vykonávací řízení bezcenná.

Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku, tedy bez ohledu na to, zda jde o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (před soudem prvního stupně) či o rozhodnutí o nákladech řízení odvolacího, jež není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2003 pod č. 4).

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je, aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.), podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Náklady, které vznikly oprávněným, nelze považovat za účelně vynaložené, neboť vyjádření k dovolání nevystihuje důvod odmítnutí dovolání povinného.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. října 2008

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru