Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 602/2004Usnesení NS ze dne 25.03.2004

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.602.2004.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 237 odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 602/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kurka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné L.T., s.r.o., zastoupené advokátem, proti povinné C.-L., s.r.o., zastoupené advokátem, vyklizením, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. 33 Nc 6665/2002, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu ze dne 14.6.2002, č.j. 20 Co 334/2002-72, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil podle § 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen \"ex. ř.\"), na základě vykonatelného soudního rozhodnutí exekuci vyklizením (pozemku a \"všech prostor v domě\") a jejím provedením pověřil soudního exekutora. Dospěl k závěru, že povinnou uplatněná obrana proti exekuci není opodstatněná; námitka materiální nevykonatelností titulu výkonu neobstojí proto, že pojem \"všechny prostory\" (jež mají být v konkrétním domě vyklizeny) je \"jednoznačný\" a nevyvolává výkladové potíže, poukaz na existenci bytu (a zvláštní vztahy třetí osoby k němu) ve vyklizovaném domě směřuje - nepřípustně - proti věcné správnosti vykonávaného titulu, a argument jinými exekučními řízeními (jestliže se netýkají téhož oprávněného), stejně jako i \"další odvolací námitky či návrhy\", jsou při nařízení exekuce nerozhodné, pročež k nim nebylo přihlédnuto ani v řízení odvolacím (§ 44 odst. 10 ex. ř.).

Povinná (zastoupena advokátem) ve včasném dovolání, jež pokládá - oproti poučení podanému odvolacím soudem - za přípustné (\"na základě ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř.\"), namítla, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a řízení, jež mu předcházelo, je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ a b/ o.s.ř.). Tyto dovolací důvody jsou podle jejího názoru naplněny - ve shodě s názory, jimiž argumentovala již v odvolacím řízení - tím, že exekuční titul není materiálně vykonatelný (výrok je neurčitý a nesprávný), že třetí osoba podala excindační žalobu a návrh na odklad exekuce, že je zde \"pluralita řízení\" (byla zahájena \"obdobná\" exekuční řízení ve prospěch jiných oprávněných), že vykonávanou povinnost již dobrovolně splnila, a konečně, že rozhodnutí odvolacího soudu je vadné i tím, že je \"nedostatečně odůvodněné\" (nepřezkoumatelné).

Podle ustanovení § 130 ex. ř. platí, že tam, kde se ve zvláštních právních předpisech hovoří o soudním výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí, rozumí se tím také nařízení a provádění exekuce podle tohoto zákona.

Jestliže tedy odvolací soud v poučení napadeného usnesení uvedl, že dovolání není přípustné (\"§ 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. a contrario\"), poučil povinnou nesprávně; to však má jen ten důsledek, že dovolání lze podat nikoli do dvou měsíců, nýbrž (podle § 240 odst. 3 o.s.ř.) ve lhůtě čtyř měsíců od doručení rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod č. 51/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, resp. usnesení ze dne 18.6.2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné pod č. 119/2003 v časopise Soudní judikatura).

Podle § 236 o.s.ř lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 238a odst. l písm. c/, odst. 2 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení § 237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.

Z toho plyne, a tuto okolnost dovolatelka zjevně přehlíží, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné jen za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v § 237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.

Jelikož napadené usnesení není měnícím (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§ 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.

Aby mohlo být dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.

Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje proto ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.

Již z toho plyne, že námitky dovolatelky (existencí vad řízení) podřaditelné dovolacímu důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., i kdyby tvrzenými vadami bylo řízení vskutku postiženo, stejně jako námitky proti skutkovým zjištěním (srov. § 241a odst. 3 o.s.ř.), jsou naopak - pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a potažmo o přípustnosti dovolání - bezcenné.

Dovolatelka - vzhledem k nesprávnému výkladu ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř. - se otázkou, zda napadené rozhodnutí je v tomto smyslu zásadního významu, nezabývala, v důsledku čehož důvody ve prospěch závěru, že napadené usnesení je zásadního právního významu, dovolacímu soudu nepředložila.

Hodnocením samotného obsahu dovolání k závěru, že zásadního právního významu je, dospět nelze.

Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování (právních) otázek, předestřených v odvolání povinné (jež současně mohou být dotčeny v daném dovolacím řízení), uplatnil právní názory nestandardní resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe; o právní otázky, jejichž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), v dovolání zjevně nejde; rozpor s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.) je vyloučen již proto, že dovolání směřuje do oblasti práva procesního.

Je tomu tak (logicky) též proto, že se dovolatelka mýlí (z hlediska ustálené soudní praxe) jak v hodnocení podmínek materiální vykonatelnosti, tak tím, že brojí - nepřípustně - proti věcné správnosti vykonávaného rozhodnutí a že se dožaduje, aby bylo přihlédnuto k tomu, že vymáhanou povinnost (údajně) splnila. Otázku zásadně významnou po právní stránce neotevírá - protože stejně tak nesprávná - námitka, že mělo být zohledněno, že byla podána excindační žaloba (ta nařízení výkonu rozhodnutí nejen nezpochybňuje, nýbrž předpokládá), a obdobně je tomu s námitkami ostatními (kupř. že usnesení odvolacího soudu je nepřezkoumatelné), neboť mohou implikovat nanejvýš (byly-li by opodstatněné) vady exekučního řízení, jež na úsudek, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, vliv nemají (viz výše).

Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani z hlediska ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.

Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání nepřicházejí v dané věci v úvahu, Nejvyšší soud dovolání povinné podle § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení vychází z ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.; oprávněné, jež by měla na jejich náhradu právo, však v tomto stadiu řízení prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. března 2004

JUDr. Vladimír Ku rka, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru