Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 556/2020Usnesení NS ze dne 05.03.2020

HeslaPřípustnost dovolání
Exekuce
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.556.2020.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 556/2020

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Vojenské zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem ve Praze 9 - Libni, Drahobejlova 1404/4, identifikační číslo osoby 47114975, proti povinné Hydraulické stroje a zařízení s. r. o., se sídlem v Blansku, Svitavská 500/7, identifikační číslo osoby 26911230, pro 155 034 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homoly, Exekutorský úřad Brno-město, pod sp. zn. 030 EX 17482/18, o dovolání obmeškané vydražitelky Vlasty Dosedělové, narozené dne 20. února 1966, bytem v Chrustenici 92, zastoupené JUDr. Martinou Dvořákovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Zenklova 66/230, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. října 2019, č. j. 12 Co 233/2019-85, takto:

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :

Nejvyšší soud dovolání obmeškané vydražitelky proti usnesení Krajského soudu v Brně (dále „odvolací soud“) ze dne 30. října 2019, č. j. 12 Co 233/2019-85, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homoly, Exekutorský úřad Brno-město (dále „pověřený soudní exekutor“), ze dne 6. 5. 2019, č. j. 030 EX 17482/18-73, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) - dále jen „o. s. ř.“, odmítá, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., neobsahuje-li především údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Pouhý odkaz na § 237 o. s. ř. a jeho citace není postačující, a to již proto, že v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné a vzájemně se vylučující předpoklady přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2019, sp. zn. 20 Cdo 3332/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2019, sp. zn. 20 Cdo 2839/2019). Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 31. října 2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013, a ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 ICdo 7/2014).

Shora uvedenému požadavku dovolatelka nevyhověla, vymezila-li přípustnost dovolání pouhým odkazem na ustanovení § 237 o. s. ř. (formulací, že „dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř.“), aniž by konkrétně uvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř., a aniž by bylo z textu dovolání zřejmé (seznatelné), jaké hledisko přípustnosti dovolání si obmeškaná vydražitelka zvolila.

Pro nepřípustnost dovolání se Nejvyšší soud nezabýval ani případnými vadami řízení (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 5. 3. 2020

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru