Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 5300/2017Usnesení NS ze dne 24.04.2018

HeslaZastavení exekuce
Promlčení
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.5300.2017.1
Dotčené předpisy

§ 110 odst. 1 obč. zák.

§ 112 obč. zák.


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 5300/2017-98

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněných a) J. P., H. K., b) J. P., H. K., a c) J. P., H. K., všech zastoupených JUDr. Annou Vyhlídovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Eliščino nábřeží 304/17, proti povinnému J. Š., H., pro 495 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 21 EXE 880/2013, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 7. 2017, č. j. 26 Co 188/2017-71, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 9. 5. 2017, č. j. 21 EXE 880/2013-49, kterým Okresní soud v Trutnově zamítl návrh povinného na zastavení exekuce. Uvedl, že oprávnění se domáhají vymožení částky 495 000 Kč na základě rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 4. 4. 2005, č. j. 3 Tm 4/2005-644, jímž bylo povinnému v postavení obžalovaného uloženo zaplatit poškozenému Hospodářskému sdružení Pour, se sídlem v Hradci Králové, Jaroměřská 18, částku 500 000 Kč. Podle smlouvy o sdružení bylo sdružení Pour složeno ze tří fyzických osob, a to oprávněných, a každý z oprávněných tak vymáhá 165 000 Kč. Exekuční titul byl povinnému doručen dne 13. 4. 2005 a vykonatelným se stal dne 21. 4. 2005 po marném uplynutí osmidenní lhůty pro podání odvolání [v souladu s § 139 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), je rozsudek, je-li proti němu přípustný opravný prostředek, pravomocný a vykonatelný uplynutím osmidenní lhůty k podání odvolání a rozsudek, jímž byla uložena povinnost k náhradě škody, se stává vykonatelným, jakmile nabyl právní moci]. Podle § 110 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno. Protože k plnění mělo dojít 21. 4. 2005, plynula desetiletá promlčecí doba do 21. 4. 2015. Podle § 112 obč. zák. je pro uplatnění práva rozhodný okamžik doručení návrhu na zahájení exekučního řízení soudnímu exekutorovi, k čemuž v projednávané věci došlo dne 15. 8. 2013. Důvodem pro zastavení exekuce není ani skutečnost, že v návrhu na její zahájení byla chybně uvedena adresa povinného, protože tato vada byla v průběhu exekučního řízení odstraněna a povinný byl ztotožněn uvedením správného data narození.

Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Domnívá se, že vymáhaný nárok je promlčen, neboť „rozhodnutí o exekuci“ bylo povinnému doručeno až dne 1. 12. 2016 po uplynutí desetileté promlčecí lhůty. Uvádí, že měl za to, že jeho spoludlužníci dluh ve výši 495 000 Kč splácí, exekuce nebyla nikde zveřejněna, exekutorský úřad po dobu delší 10 let nekonal, do trestné činnosti byl zmanipulován spoluobviněnými, kteří byli starší a využili jeho mladické nerozvážnosti a nezkušenosti. V „exekučním rozhodnutí“ (pověření) není správně uvedena adresa povinného, nebylo doručeno na adresu jeho trvalého bydliště, kde se zdržoval. Dluh by měli plnit rovněž další dva obvinění, nikoli pouze povinný. Oprávnění byli po dobu deseti let zcela nečinní. Dovolacímu soudu předkládá k řešení otázky, zda lze považovat za řádně zahájenou exekuci vedenou na základě promlčeného nároku a nedoručeného usnesení povinnému, zda došlo k přerušení běhu promlčecí lhůty jmenováním exekutora, zda lze vady v označení adresy účastníka v pověření zhojit pouhou opravou a považovat to za písařskou chybu a otázku „samotné povahy žádosti exekutora o pověření vést exekuci a povahu listiny o pověření exekutora“. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a bylo rozhodnuto tak, že se návrhu povinného na zastavení exekuce vyhovuje.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.

Dovolání není přípustné.

Z obsahu spisu a ze skutkových zjištění exekučního soudu vyplývá, že exekuční titul (rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 4. 4. 2005, č. j. 3 Tm 4/2005-644, jímž byla povinnému jako obžalovanému mj. uložena povinnost zaplatit poškozenému Hospodářskému sdružení Pour škodu ve výši 500 000 Kč; s ohledem na dovolací námitky se dovolací soud otázkou vykonatelnosti exekučního titulu nezabýval) byl povinnému doručen dne 13. 4. 2005 a nebylo proti němu podáno odvolání v zákonné osmidenní lhůtě běžící od doručení opisu rozsudku [§ 139 odst. 1 písm. b), § 248 odst. 1 trestního řádu]. Oprávnění, kteří byli podle smlouvy o sdružení podnikatelů ze dne 1. 5. 1994 účastníky sdružení Hospodářské sdružení Pour, podali návrh na nařízení exekuce dne 15. 8. 2013 u soudního exekutora JUDr. Jiřího Komárka, Exekutorský úřad Žďár nad Sázavou.

Podle § 110 odst. 1 věty první obč. zák. bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno.

Podle § 112 obč. zák. uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje nebo je-li ohledně jeho práva zahájena mediace podle zákona o mediaci, promlčecí doba neběží od tohoto uplatnění po dobu řízení nebo od tohoto zahájení po dobu mediace. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí.

Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v tom, že trestní řád neukládá soudu, aby ve výroku o náhradě škody určil, v jaké lhůtě (běžící od právní moci) je obžalovaný povinen poškozenému plnit (§ 228 odst. 2 trestního řádu). Výrok rozsudku, jímž byla v adhezním řízení uložena povinnost zaplatit poškozenému z titulu náhrady škody určitou peněžní částku, je pravomocný a současně vykonatelný doručením jeho opisu, jestliže zákon proti němu odvolání nepřipouští, anebo, je-li opravný prostředek přípustný, marným uplynutím osmidenní lhůty k podání odvolání (§ 139 odst. 1, § 130, § 245 a § 248 odst. 1 trestního řádu) – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2003, sp. zn. 20 Cdo 699/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2578/2006.

Ke stavení promlčecí doby pravomocně přiznaného práva ve smyslu § 112 obč. zák. dochází podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí či exekuce u soudu, resp. soudního exekutora [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3957/2017, odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 20 Cdo 884/2005 (uveřejněného pod číslem 58/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 20 Cdo 4361/2011]. Pro běh promlčecí doby proto není podstatné, kdy soudní exekutor požádá exekuční soud o pověření a nařízení exekuce, ani kdy exekuční soud pověření vydá.

Odvolací soud postupoval v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, když dovodil, že právo na náhradu škody přiznané exekučním titulem není promlčeno, protože k jeho vymožení byl před uplynutím desetileté promlčecí doby podán návrh na nařízení exekuce u soudního exekutora (odvolací soud pouze chybně uvedl, že mělo být plněno již dne 21. 4. 2005 – exekuční titul byl povinnému a jeho obhájci doručen dne 13. 4. 2005, posledním dnem osmidenní odvolací lhůty byl 21. 4. 2005, a rozsudek tak nabyl právní moci až dne 22. 4. 2005).

Povinný dále namítal, že mu nebylo doručeno pověření s ohledem na nesprávně uvedenou adresu. Z ustanovení § 43a odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, výslovně plyne, že pověření není soudním rozhodnutím a účastníkům řízení se nedoručuje, v tomto směru otázka předložená dovolatelem nečiní žádné výkladové potíže [k charakteru pověření srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1349/2016 (uveřejněné pod číslem 110/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4390/2016].

Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. dubna 2018

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru