Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 4602/2016Usnesení NS ze dne 15.02.2017

HeslaPodmínky řízení
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.4602.2016.2
Dotčené předpisy

§ 241b odst. 2 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 104 odst. 2 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 4602/2016

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Karlem Svobodou, Ph.D., v exekuční věci oprávněných a) nezletilého F. H., b) nezletilého J. H.,ac) nezletilé L. H., všech K. V., všech zastoupených Mgr. MUDr. Pavlem Strejcem, advokátem se sídlem v Sokolově, 5. května č. 655, proti povinnému Š. H., O., pro dlužné a běžné výživné, vedené u Mgr. Ing. Jiřího Proška, soudního exekutora Exekutorského úřadu Plzeň-město, pod sp. zn. 134 EX 01749/13, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. června 2016, sp. zn. 18 Co 223/2016, takto:

Dovolací řízení se zastavuje.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :

Nejvyšší soud České republiky řízení o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2016, sp. zn. 18 Co 223/2016, jímž bylo potvrzeno usnesení soudního exekutora Mgr. Ing. Jiřího Proška, Exekutorský úřad Plzeň-město, ze dne 16. 5. 2016, č. j. 134 EX 01749/13-602, kterým soudní exekutor zamítl návrh povinného na ustanovení bezplatného právního zástupce pro zastupování v dovolacím řízení, podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „o. s. ř.“, zastavil, neboť dovolatel nesplnil podmínku povinného zastoupení v dovolacím řízení (§ 241 o. s. ř.).

Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudního exekutora) žádosti povinného o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, dovolací soud sám posoudil, zda splňuje předpoklady uvedené v ustanovení § 30 a § 138 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 20. března 2014 sp. zn. 26 Cdo 3418/2013, usnesení Nejvyššího soudu z 23. července 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014, a usnesení Nejvyššího soudu z 8. dubna 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015), přičemž – s přihlédnutím k obsahu spisu – sdílí názor, který odvolací soud (i soudní exekutor) přijal v napadeném usnesení a to, že ze strany dovolatele jde o zjevně bezúspěšné uplatňování práva, neboť povinný dle obsahu spisu není nemajetný. Dovolací soud současně shledává zjevně bezúspěšné uplatňování práva v tom, že řízení o dovolání ve věci samé (vedené u dovolacího soudu pod sp. zn. 20 Cdo 4601/2016) je řízením ve věcech výživného (řízení o exekuci ve věcech výživného), avšak podle ustanovení § 237 o. s. ř. není dovolání přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§ 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.].

Z uvedených důvodu dovolací soud neshledal důvod ustanovit povinnému advokáta pro dovolací řízení. Předpoklady, aby byl dovolateli ustanoven zástupce pro řízení o dovolání ve smyslu § 138 a § 30 o. s. ř. tudíž nejsou splněny. Jelikož dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud České republiky dovolací řízení podle § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.

O nákladech dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. 2. 2017

JUDr. Karel Svoboda, Ph. D.

pověřený člen senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru