Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 4517/2008Usnesení NS ze dne 21.10.2010

HeslaVýkon rozhodnutí
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.4517.2008.1
Dotčené předpisy

§ 330 odst. 2 obch. zák.


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 4517/2008

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného JUDr. P. K., správce konkurzní podstaty úpadce České národní záložny, spořitelního a úvěrního družstva, se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Kostelní 23, IČO: 65138058, zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem v Karviné – Fryštátě, K. Sliwky 126/18, proti povinnému J. K., o zaplacení částky 1.250,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 93 E 1062/2002, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 31. 3. 2008, č. j. 66 Co 260/2008-33, takto:

Dovolání, pokud směřovalo do výroku usnesení z 31. 3. 2008, č. j. 66 Co 260/2008-33, jímž krajský soud zrušil usnesení Okresního soudu v Ostravě z 12. 10. 2007, č. j. 93 E 1062/2002-22, a řízení o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí zastavil, se zamítá.

Jinak, tj. pokud směřovalo do výroků o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a řízení odvolacího, se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím krajský soud k odvolání povinného zrušil usnesení z 12. 10. 2007, č. j. 93 E 1062/2002-22, (jímž okresní soud podle § 268 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zastavil exekuci a povinného zavázal k náhradě nákladů řízení), řízení o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí s poukazem na ustanovení § 103 a § 104 odst. 1 větu první o. s. ř. zastavil, rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a k náhradě nákladů odvolacího řízení zavázal oprávněného.

Své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že povinný poukázal částku 1.250,- Kč k rukám zástupce oprávněného již dne 17. 7. 2002, tedy před podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí. Ohledně této částky (jistiny) byl výkon usnesením z 23. 6. 2005, č. j. 93 E 1062/2002-8, zastaven. Další částky – včetně úroku z prodlení z částky 1.250,- Kč za dobu od 21. 9. 1999 do 19. 7. 2002 ve výši 389,- Kč – byly povinným plněny v průběhu nařízeného výkonu. Jestliže pak v průběhu výkonu rozhodnutí povinný svou pohledávku zcela uhradil, je tím vykonávací řízení bez dalšího skončeno. Neběží-li žádný výkon rozhodnutí, nelze z důvodu nedostatku podmínky řízení o zastavení výkonu rozhodnutí rozhodovat, jelikož zastavení výkonu podle § 268 o. s. ř. přichází v úvahu jako jiný způsob skončení výkonu jen v případě, kdy tento výkon probíhá. Podal-li oprávněný v této procesní situaci návrh na zastavení výkonu, pak okresní soud o takovém návrhu nemohl rozhodnout jinak, než řízení o tomto návrhu zastavit, a to pro nedostatek podmínky řízení spočívající v tom, že soud již nemohl rozhodnout o návrhu na zastavení výkonu za situace, kdy výkon již byl realizován.

V dovolání, jímž napadl usnesení soudu prvního stupně v celém rozsahu, oprávněný namítá nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Odvolací soud podle jeho názoru pochybil, dospěl-li k závěru, že výkon rozhodnutí zanikl úplným zaplacením pohledávky v rámci výkonu rozhodnutí; nesprávně totiž přiřadil jednotlivé platby na plnění dílčích závazků povinného zejména tak nesprávně dospěl k závěru, že jistina byla uhrazena již 19. 7. 2002. Má-li totiž povinný více dílčích závazků a neurčí-li při svém plnění, který závazek hradí, je nutno platbu vztáhnout nejprve na příslušenství a teprve poté na jistinu. Příslušenstvím pohledávky jsou kromě úroku z prodlení také náklady řízení, plnění je proto potřeba vztáhnout nejprve na náklady nalézacího řízení, řízení vykonávacího a úrok z prodlení a teprve po úplné úhradě tohoto příslušenství na samotnou jistinu. Správně tedy měl odvolací soud podle dovolatelova názoru uzavřít, že povinný zaplatil na jistinu teprve dne 31. 8. 2007, a to jen částečně, přičemž k tomuto dni činí kapitalizovaný úrok z prodlení 1.093,- Kč, nikoli tedy 389,- Kč, jak vypočetl odvolací soud při nesprávné úvaze, že jistina byla zaplacena již 19. 7. 2007. V takovém případě v rámci výkonu rozhodnutí k úplnému zaplacení pohledávky nedošlo, když část jistiny a úroku z prodlení zůstává nadále neuhrazena, vykonávací řízení tedy vymožením pohledávky nezaniklo, nýbrž stále běželo a tudíž byly splněny podmínky pro zastavení výkonu rozhodnutí k návrhu oprávněného ve smyslu § 268 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (část první, čl. II, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).

Dovolání, přípustné podle § 239 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., není důvodné.

Jelikož vady podle § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že řízení je nutno z důvodu nedostatku podmínky řízení pro zánik výkonu jeho provedením podle § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavit

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i–ao takový případ jde v souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Dne 25. 9. 2007 bylo soudu doručeno podání označené (č. l. 21) datem 21. 9. 2007, jímž oprávněný navrhl, aby „výkon rozhodnutí byl zastaven“. Z doslovného znění tohoto návrhu, neobsahujícího údaj, že by mělo jít o částečné zastavení výkonu, a tím méně určení, do jaké částky by měl být výkon (částečně) zastaven, nelze dovodit závěr jiný než ten, že výkon rozhodnutí měl být zastaven zcela; soud prvního stupně tedy ani neměl možnost jinou než návrhu na úplné zastavení výkonu zcela vyhovět, což také s odkazem na ustanovení § 268 odst. 1 písm. c) o. s. ř. učinil. Případné odvolání (jež by ovšem stejně muselo být jako subjektivně nepřípustné odmítnuto, jelikož návrhu bylo vyhověno v plném rozsahu), odůvodněné tvrzením, že alespoň část jistiny vymáhané pohledávky či jejího příslušenství nebyla zaplacena, oprávněný nepodal.

Oprávněný je svým návrhem na zastavení výkonu rozhodnutí vázán; tento procesní úkon nemůže vzít zpět, může jej však odvolat, dojde-li odvolání soudu nejpozději současně s návrhem na zastavení (§ 41a odst. 4 o. s. ř.). O takový případ však v souzené věci nejde; naopak, oprávněný – v rozporu s obsahem návrhu na zastavení výkonu – teprve v dovolání nově tvrdí, že „kapitalizovaný úrok z prodlení nečiní 389,- Kč, nýbrž 1.093,- Kč“, a že „v takovém případě v rámci výkonu nedošlo k úplnému zaplacení pohledávky, když část jistiny a úroků z prodlení zůstává nadále neuhrazena...“. Jak však plyne z ustanovení § 241a odst. 4 o. s. ř., v dovolání uplatnit nové skutečnosti nelze (novými skutečnostmi jsou všechny skutečnosti, které nebyly uplatněny nejen /za podmínek uvedených v § 205a a 211a o. s. ř./ v řízení před odvolacím soudem, ale také v řízení před soudem prvního stupně, o kterýžto posléze uvedený případ jde v souzené věci).

Protože uplatněný dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. naplněn nebyl, Nejvyšší soud dovolání podle § 243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř. zamítl.

Pokud dovolání směřovalo (i) do výroků o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a řízení odvolacího, není v této části přípustné. Přípustnost podle ustanovení § 238, § 238a ani § 239 o. s. ř. není dána proto, že usnesení o nákladech řízení v jejich taxativních výčtech uvedeno není, a podle § 237 odst. 1 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).

Oprávněný procesně úspěšný nebyl (ve zbytku bylo dovolání odmítnuto), ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 (§ 146 odst. 3) o. s. ř. by tedy měl povinnému nahradit náklady dovolacího řízení; protože u něj žádné prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) zjištěny nebyly, platí, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. října 2010

JUDr. Vladimír Mikušek,v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru