Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 4424/2007Usnesení NS ze dne 01.02.2008

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.4424.2007.1

přidejte vlastní popisek

20 Cdo 4424/2007

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně

JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněných a) M. K., b) Mgr. V. K., obou zastoupených advokátem, proti povinným 1) J. B., 2) RNDr. M. B., obou zastoupených advokátem, pro 9 985,54 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 1 Nc 949/2005, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 2. 2007, č.j. 20 Co 324/2006-120, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Shora uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 4. 8. 2005, č.j. 1 Nc 949/2005-6, kterým okresní soud podle svého rozsudku ze dne 25. 6. 2004, sp. zn. 13 C 1750/2003, a podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2005, sp. zn. 20 Co 889/2004, nařídil k uspokojení pohledávky oprávněných ve výši 9 985,54 EUR s příslušenstvím, exekuci na majetek povinných a jejím provedením pověřil Mgr. K. B., soudního exekutora. Odvolací soud dospěl k závěru, že exekuční titul je vykonatelný, že oprávnění již v návrhu na nařízení exekuce požadovali v souladu s exekučním titulem přiznat příslušenství pohledávky a že o způsobu provedení exekuce rozhoduje exekutor.

V dovolání (a jeho doplnění), jehož přípustnost dovozují § 238a odst. 1 písm. c) ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – napadají dovolatelé věcnou správnost exekučního titulu a namítají vady řízení, které jeho vydání předcházelo. Z toho důvodu považují exekuční titul za „nulitní“ a nevykonatelný. Nedostatek exekučního titulu spatřují především ve skutečnosti, že sami oprávnění v nalézacím řízení prokázali, že žádné peníze v den vzniku údajné půjčky (dne 31. 5. 2002) nepřinesli a další neposkytli. Navíc součet částek, o kterých oprávnění tvrdili, že je povinným údajně půjčili, je minimálně o 2 580,52 EUR nižší, než částka, kterou dle vlastních tvrzení dostali zpět. Napadají také postup exekutora při vymáhání dlužné částky, když tvrdí, že „exekutor jako osoba zainteresovaná odměnou z vymožené částky se pokusil materiální nevykonatelnost nahradit a doplnit opravou výroku, ačkoliv nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání.“ Exekuce byla nařízena ve větším rozsahu, než by stačilo k uspokojení nároku oprávněných a bylo také vymoženo daleko více, než bylo uloženo v podkladovém rozhodnutí; k 27. 12. 2007 tak bylo exekucí vymoženo o 508 160,50 Kč více. Navrhli proto, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a řízení zastavil. Požádali také, aby částka, o kterou byl překročen rozsah výkonu rozhodnutí, včetně úroku ve výši 12 786,- Kč, byla vyplacena na jejich účet.

Oprávnění ve svém vyjádření k dovolání uvedli, že veškerá podání povinných jsou „vykonstruovaná“ a navrhli, aby dovolání bylo zamítnuto. Současně požádali o přiznání nákladů dovolacího řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Povinní argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesli, a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Takovou zásadní právní otázkou nemohou být výhrady, jimiž povinní zpochybňují věcnou správnost podkladového rozhodnutí. Nejvyšší soud již v mnoha rozhodnutích vysvětlil, že soud ve výkonu rozhodnutí (exekuci) není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí (včetně postupu orgánu) vydaných v nalézacím řízení. Obsahem těchto rozhodnutí je vázán a je povinen z nich vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4). Nejvyšší soud již také ve své rozhodovací činnosti opakovaně vysvětlil, že případné vady nalézacího řízení (byť by skutečně existovaly) se do vykonávacího řízení nepřenášejí (srov. např. usnesení ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 20 Cdo 2475/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 11/200 pod č. 123, usnesení ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1569/2003). Námitky týkající se chybného hodnocení důkazů v řízení, jehož výsledkem bylo vydání podkladového rozhodnutí, mohli povinní uplatnit pouze v tomto řízení; podobně také tvrzená pochybení soudu v nalézacím řízení nepředstavují okolnosti, jež by byly rozhodné pro nařízení výkonu.

Podobně je tomu i s námitkou nepřiměřeného rozsahu exekuce; o způsobu exekuce rozhoduje exekutor, který je povinen zvolit takový způsob exekuce, který není zřejmě nevhodný (§ 47 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.). Nevhodnost zvoleného způsobu je uplatnitelná jen v řízení o zastavení exekuce. Podobně je tomu i s námitkou, že ze strany povinných došlo k uhrazení dlužné částky.

Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).

O nákladech vzniklých oprávněným v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§ 88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. února 2008

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru