Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 4310/2019Usnesení NS ze dne 24.06.2020

HeslaZastavení exekuce
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.4310.2019.1
Dotčené předpisy

odst. 107a o. s. ř.

§ 313 o. s. ř.

§ 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 4310/2019-698

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Bioetanol a. s. v likvidaci, se sídlem v Praze 5, Plzeňská 1270/97, identifikační číslo osoby 26907992, zastoupené JUDr. Zuzanou Kristiánovou, advokátkou se sídlem v Brně, Kozí 19/10, proti povinnému P. T., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Jindřichem Šimberským, advokátem se sídlem v Praze 5, Hořejší nábřeží 786/21, pro 1 200 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 35 EXE 3805/2012, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2019, č. j. 15 Co 148/2015-659, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Oprávněná je povinna zaplatit povinnému náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 8 228,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Jindřicha Šimberského.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 20. 1. 2015, č. j. 35 EXE 3805/2012-339, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce nařízené týmž soudem usnesením ze dne 24. 9. 2012, č. j. 35 EXE 3805/2012-28.

2. Městský soud v Praze napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se exekuce zastavuje, oprávněné uložil zaplatit povinnému na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů částku 248 655 Kč k rukám jeho zástupce a současně rozhodl, že mezi oprávněnou a soudním exekutorem nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů exekuce. Ve věci již rozhodoval dvakrát, a to nejprve usnesením ze dne 23. 3. 2016, č. j. 15 Co 148/2015-390, kterým napadené rozhodnutí změnil tak, že řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce pro překážku věci pravomocně rozsouzené zastavil. Usnesení bylo zrušeno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2017, č. j. 20 Cdo 2377/2016-436, s tím, že v prvním návrhu na zastavení exekuce namítal povinný k započtení jinou pohledávku. Následně odvolací soud usnesením ze dne 28. 11. 2017, č. j. 15 Co 148/2015-563, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Dospěl k závěru, že otázkou, zda plnění, jež je vymáháno na základě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, má oporu v hmotném právu, se již nemůže zabývat, neboť tuto otázku již posoudil exekuční soud v rámci protisměrné exekuce vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE 1210/2010, který dospěl k závěru, že dodatek č. 1 ke smlouvě o půjčce ze dne 12. 6. 2008 není neplatným právním úkonem ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále „obč. zák.“). Toto rozhodnutí Nejvyšší soud zrušil usnesením ze dne 17. 10. 2018, č. j. 20 Cdo 1545/2018-599. V něm Nejvyšší soud vyslovil závěr, že exekuční soud, v rámci jehož řízení byla pohledávka navržena k započtení, musí sám posoudit, zda lze takovou pohledávku započíst, byť se její existencí již zabýval jiný exekuční soud v exekuci vedené na základě jiného exekučního titulu. Městský soud v Praze se však touto otázkou z důvodů popsaných níže nezabýval.

3. Odvolací soud v rámci odvolacího řízení následně z přípisu společnosti ITP - estate s. r. o. ze dne 28. 3. 2019 zjistil, že tato společnost je věřitelem oprávněné v rozsahu předmětné pohledávky oprávněné za povinným, a to na základě postoupení pohledávky O. M., která je vymáhána v exekučním řízení vedeném soudním exekutorem Mgr. Pavlem Dolanským pod sp. zn. 015 EX 1306/2016. Exekučním příkazem ze dne 30. 3. 2017, č. j. 015 EX 1306/2016-328, byla přikázána O. M., a oprávněná tak ztratila na předmětnou pohledávku právo.

4. Dále odvolací soud zjistil, že na základě výše uvedeného exekučního příkazu ze dne 30. 3. 2017 byla v rámci protisměrné exekuce částečně provedena exekuce přikázáním peněžité pohledávky 1. povinného – tj. v tomto řízení oprávněné – za P. T. jako dlužníkem povinného vyplývající z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 20. 12. 2011, č. j. 19 Co 348/2010-143, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2012, č. j. 21 Co 118/2012-181, k vymožení povinnosti 1. povinného (zde oprávněné) zaplatit 2. oprávněnému (M.) pohledávku ve výši 2 400 000 Kč a k vymožení povinnosti 1. povinného nahradit oběma oprávněným jejich náklady a nahradit soudnímu exekutorovi předběžné náklady ve výši 619 104 Kč. Exekuční příkaz nabyl právní moci dne 9. 4. 2017. Současně odvolací soud zjistil, že soudní exekutor Mgr. Pavel Dolanský usnesením ze dne 3. 5. 2017, č. j. 015 EX 1306/2016-334, připustil záměnu účastníků na straně 2. oprávněného O. M. vůči 1. povinnému (v této exekuci oprávněné) pro vymožení 2 400 000 Kč tak, že na místo dosavadního 2. oprávněného vstoupila v tomto rozsahu do řízení jeho právní nástupkyně společnost ITP - estate s. r. o., se sídlem v Praze 10, náměstí Přátelství 1518/2, IČO 05091187, a to z důvodu postoupení pohledávky smlouvou ze dne 12. 8. 2016.

5. Odvolací soud dospěl k závěru, že oprávněná ve smyslu § 313 odst. 3 o. s. ř. ztratila právo na tuto pohledávku okamžikem, kdy byl povinnému jako poddlužníkovi doručen exekuční příkaz, tj. nejpozději dnem právní moci tohoto exekučního příkazu – 9. 4. 2017. Povinný jako poddlužník nesplnil svoje povinnosti podle § 314 odst. 1 o. s. ř. (nevyplatil postiženou pohledávku a její příslušenství společnosti ITP - estate s. r. o. jako oprávněné z poddlužnického vztahu) a postižená pohledávka, ohledně které je vedena exekuce, již byla judikována. Exekuce vedená oprávněnou (jako povinnou v rámci poddlužnického vztahu) proti povinnému (jako poddlužníkovi) je proto za situace, kdy oprávněná nevyužila možnosti postupu podle § 107a o. s. ř., nepřípustná podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., ve spojení s § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, a je třeba ji zastavit. Z tohoto důvodu se již odvolací soud nezabýval otázkou započtení pohledávky.

6. Oprávněná v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání spojuje s otázkou, která podle jejího názoru dosud nebyla dovolacím soudem řešena, a to „zda může být zastaveno řízení z důvodu neuplatnění návrhu na procesní nástupnictví ve smyslu § 107a o. s. ř. i v situaci, kdy k přikázání pohledávky došlo v řízení vedeném na základě exekučního titulu přiznávajícího nárok, jehož existence je exekučním titulem v řízení zastavovaném (pro absenci návrhu na procesní nástupnictví) vyloučena“. Namítá, že odvolacím soudem přijatý závěr je v přímém rozporu se závěry vyjádřenými dovolacím soudem v usnesení ze dne 17. 10. 2018, č. j. 20 Cdo 1545/2018-599. Podle jejího názoru je nepřípustným zpochybňováním exekučního titulu pokus o přikázání pohledávky v protisměrné exekuci, která byla právě nařízena pro vymožení neexistující pohledávky. Uvedla, že rozhodnutí o procesním nástupnictví v protisměrné exekuci bylo vydáno zhruba tři měsíce po založení společnosti ITP - estate s. r. o., že jediný společník a jednatel této společnosti je zároveň jediným společníkem a jednatelem společnosti R.K.T. real invest s. r. o. Při zakládání této firmy jej zastupovala advokátka z advokátní kanceláře Mgr. Jindřicha Šimberského. Sám zástupce povinného na zakladatelských dokumentech ověřoval pravost jeho podpisu. To svědčí o účelovosti postoupení pohledávky i ekonomické provázanosti osob postupujících pohledávku. Vedení exekuce sp. zn. 015 EX 1306/2016 je podmíněno předpokladem, že v ní vymáhaná pohledávka existuje. Naopak v této exekuci je zahájení exekučního řízení podmíněno tím, že v protisměrné exekuci vymáhaná pohledávka neexistuje.

7. Připomněla, že v řízení vedeném pod sp. zn. 030 EX 8442/12 byl navíc již dne 4. 6. 2013 přikázán exekučním příkazem č. j. 168 EX 1440/13-15, vydaným soudním exekutorem Mgr. Petrem Mickou, výtěžek z řízení sp. zn. 030 EX 8442/12. Oprávněnou v jím vedené exekuci je ČSOB Leasing a. s. a vymáhaná pohledávka činí 10 856 178 Kč s příslušenstvím. Je tedy zjevné, že oprávněný z exekučního příkazu č. j. 015 EX 1306/2016-328 by vstupem do exekučního řízení vedeného pod sp. zn. 030 EX 8442/12 ani neměl naději na nějaké plnění. Skutečnost, že v protisměrné exekuci závěr o neexistenci tam vymáhané pohledávky učiněn nebyl, nemá podle závazného právního názoru dovolacího soudu v této exekuci žádné právní účinky. Proto zůstává otázkou, zda by podání návrhu na procesní nástupnictví v této exekuci mohlo být úspěšné.

8. Oprávněná je přesvědčena, že důvod pro zastavení exekuce proto, že nedošlo k procesnímu nástupnictví na straně oprávněné, dán není. Zdůraznila, že se odvolací soud nevypořádal s její argumentací předloženou při jednání u soudu ani se závazným právním názorem dovolacího soudu vyjádřeným v usnesení ze dne 17. 10. 2018, č. j. 20 Cdo 1545/2018-599. Dovolatelka rovněž odkázala na nestandardní jednání u odvolacího soudu pramenící z toho, že v době, kdy mělo být zahájeno jednání, zjistila, že v jednací síni je jiné složení senátu, zástupce povinného se dostavil asi po 15 minutách, přičemž předsedkyně senátu JUDr. Jislová se dostavila téměř současně s ním, jednání bylo zahájeno až v 9:50 hodin, což u dovolatelky vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudu. Jednání bylo podle jejího názoru nezvykle krátké, soud vyloučil přednes závěrečné řeči, jež byla z tohoto důvodu založena do odvolacího spisu, a rozhodnutí ve věci bylo s ohledem na délku závěrečného návrhu dovolatelky vyhlášeno, aniž by se odvolací soud mohl v tak krátkém čase s argumentací dovolatelky seznámit.

9. Dovolatelka navrhla, aby bylo usnesení odvolacího soudu zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, současně navrhla odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

10. Povinný ve vyjádření k dovolání uvedl, že exekuční příkaz přikázáním jiné peněžité pohledávky nabyl právní moci, byl dovolatelce řádně doručen, a má tak vůči ní bez dalšího zákonem předvídané účinky. Soud není oprávněn přezkoumávat zákonnost exekučního příkazu či jiných rozhodnutí vydaných v jiném exekučním řízení. Přikázáním pohledávky dovolatelky ve prospěch společnosti ITP - estate s. r. o. nedošlo ke zpochybnění exekučního titulu, společnost ITP - estate s. r. o. totiž vymáhá vůči dovolatelce pohledávku, kterou nabyla od O. M., přičemž tato pohledávka nebyla podkladovým exekučním titulem nikterak řešena (účastníkem nalézacího řízení, z něhož vzešel exekuční titul opravňující dovolatelku k vedení exekuce, byla toliko dovolatelka a povinným nikoli M.). Povinnému není zřejmé, jaký dopad na poměry mezi dovolatelkou a M. má mít výsledek soudního řízení mezi dovolatelkou a povinným. Samotná existence či neexistence pohledávky ITP - estate s. r. o. za dovolatelkou je zcela nerozhodná, neboť exekuční soud je povinen řídit se pravomocným exekučním příkazem, jehož správnost není oprávněn sám přezkoumávat. Navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl.

11. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019, dále jen „o. s. ř.“.

12. Dovolání není přípustné.

13. Exekučním titulem v souzené věci je rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 20. 12. 2011, č. j. 19 C 348/2010-143, kterým byla žalovanému (povinnému) uložena povinnost uhradit žalobkyni (oprávněné) částku ve výši 1 200 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení (představujícího dvě splátky na smluvní pokutu). Mezi žalobkyní, žalovaným a O. M. byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které žalovaný a O. M. jako věřitelé poskytli žalobkyni půjčku ve výši 36 000 000 Kč s dohodnutým úrokem 140 % diskontní sazby ke dni podpisu smlouvy o půjčce se splatností do 30. 6. 2004. Smlouva byla sepsána notářským zápisem NZ 170/2004, N 183/2004. Dne 12. 6. 2008 byl uzavřen dodatek č. 1 ke smlouvě o půjčce mezi žalovaným, O. M. a žalobkyní a společností GPM Engineering, s. r. o., jako vedlejším účastníkem. Tímto datem byla sjednána smluvní pokuta ve výši 12 000 000 Kč s postupnou splatností do 31. 7. 2013. Obvodní soud dovodil, že v době sepsání smlouvy o půjčce nebyl žalovaný (povinný) členem představenstva a souhlas valné hromady tak nebyl nutný. Avšak v případě dodatku č. 1 ke smlouvě o půjčce byl žalovaný (povinný) místopředsedou představenstva, k uzavření dodatku tak již byl nutný souhlas valné hromady, a to i když žalovaný (povinný) udělil k uzavření uvedeného dodatku plnou moc O. M., neboť ten byl též členem představenstva. Neudělení souhlasu valné hromady podle § 196a zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, činí dodatek č. 1 ke smlouvě o půjčce absolutně neplatným pro odporování zákonu ve smyslu § 39 obč. zák. Smluvní pokuta sjednaná k zajištění závazku v uvedené dohodě je též absolutně neplatná, proto na straně žalovaného (povinného) vzniklo bezdůvodné obohacení. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 7. 2012, č. j. 21 Co 118/2012-181, rozsudek obvodního soudu potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí mimo jiné uvedl, že dodatek č. 1 ke smlouvě o půjčce byl uzavřen v době, kdy žalovaný (povinný) byl členem představenstva a došlo k odložení splatnosti původní smlouvy o půjčce, a proto smluvní pokuta neměla v tomto momentě své opodstatnění. Jednalo se o nový závazek ve prospěch členů představenstva, k němuž bylo třeba souhlasu valné hromady; ten však učiněn nebyl, a proto se jedná o ujednání absolutně neplatné.

14. Naproti tomu v exekučním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE 1210/2010 je exekučním titulem notářský zápis ze dne 12. 6. 2008, NZ 249/2008, N 273/2008, kterým se oprávněná společně se společností GPM Engineering, s. r. o., zavázala zaplatit P. T. a O. M. mimo jiné smluvní pokutu. V rámci řízení o návrhu na zastavení exekuce soud dospěl k závěru, že dodatek č. 1 ke smlouvě o půjčce ze dne 21. 4. 2004, kterým si smluvní strany mimo jiné prodloužily termín splatnosti dlužné částky s příslušenstvím a dohodly si smluvní pokutu ve výši 12 000 000 Kč, je platný. V rámci této exekuce bylo také rozhodnuto o procesním nástupnictví, kdy O. M. postoupil svoji pohledávku za oprávněnou Bioetanol a. s. společnosti ITP - estate s. r. o.

15. Společnost Bioetanol a. s. tedy vymáhá v tomto exekučním řízení částku 1 200 000 Kč po P. T. a v protisměrné exekuci vymáhá společnost ITP - estate s. r. o. pohledávku ve stejné výši po společnosti Bioetanol a. s., přičemž soudní exekutor v protisměrné exekuci vydal exekuční příkaz přikázáním jiné peněžité pohledávky společnosti Bioetanol a. s. za P. T.

16. V souladu s § 313 o. s. ř., ve spojení s § 65 a § 47 odst. 2 exekučního řádu v exekučním příkazu přikázáním jiné peněžité pohledávky než pohledávky z účtu u peněžního ústavu nebo nároku uvedeného v § 299 o. s. ř. soudní exekutor zakáže povinnému, aby se svou pohledávkou jakkoli nakládal a aby od okamžiku, kdy mu byl exekuční příkaz doručen, povinnému jeho pohledávku vyplatil, provedl na ni započtení nebo s ní jinak nakládal, a povinný ztrácí právo na pohledávku okamžikem, kdy byl dlužníkovi povinného doručen exekuční příkaz.

17. Exekuce se provede tak, že dlužník povinného (poddlužník) vyplatí pohledávku oprávněnému (§ 314a o. s. ř.), případně (je-li to účelné) lze nařídit též prodej pohledávky v dražbě (§ 314b o. s. ř.). Nevyplatí-li poddlužník oprávněnému pohledávku, může oprávněný v souladu s § 315 odst. 1 o. s. ř. proti poddlužníku vlastním jménem podat návrh na výkon rozhodnutí či exekuční návrh, jestliže jej mohl podat povinný, jinak se domáhat vyplacení pohledávky v řízení podle části třetí (tzv. poddlužnickou žalobou), popřípadě v řízení podle zvláštního zákona.

18. Nejvyšší soud již dříve v rámci své rozhodovací činnosti uzavřel, že nevyplatil-li poddlužník postiženou pohledávku a její příslušenství oprávněnému, a byla-li postižená pohledávka, ohledně které je vedena exekuce, již judikována (přiznána pravomocným rozhodnutím), nemůže oprávněný ohledně ní podat poddlužnickou žalobu, ale může přímo na základě exekučního titulu vydaného ve prospěch povinného podat proti poddlužníkovi návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuční návrh), ve kterém přechod práva z exekučního titulu z povinného na oprávněného prokazuje podle § 256 odst. 2 o. s. ř. usnesením soudu o nařízení výkonu rozhodnutí (exekučním příkazem) přikázáním pohledávky obsažené v exekučním titulu nebo může v probíhajícím exekučním řízení navrhnout postup podle § 107a o. s. ř. Pokud je přesto nadále vedena exekuce povinným proti poddlužníkovi, je třeba ji podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. pro nepřípustnost zastavit, a to v rozsahu pohledávky oprávněného a jejího příslušenství, pro kterou byla exekuce nařízena (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. 20 Cdo 412/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2007, sp. zn. 20 Cdo 432/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1223/2003; též DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudní řád: komentář. Praha: C.H. Beck, 2009, s. 2407–2408. ISBN 978-80-7400-107-9).

19. V projednávané věci je exekuce vedena pro pohledávku oprávněné Bioetanol a. s. za povinným P. T., jež byla přiznána soudním rozhodnutím. Oprávněná Bioetanol a. s. je současně povinnou v exekuci, v níž je vymáhána pohledávka společnosti ITP - estate s. r. o. a v níž byla pohledávka společnosti Bioetanol a. s. za P. T. přikázána společnosti ITP - estate s. r. o. Vzhledem k tomu, že P. T. (jako poddlužník) nevyplatil společnosti ITP - estate s. r. o. postiženou pohledávku a nebyl navržen vstup společnosti ITP - estate s. r. o. na místo oprávněné Bioetanol a. s., exekuce nemůže být provedena a je nutné ji zastavit podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Jaký je stav řízení v protisměrné exekuci, není tak podstatné.

20. Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy zcela v souladu s výše uvedenou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

21. Dovolatelkou tvrzené údajné vady odvolacího řízení (podjatost předsedkyně senátu) nejsou v dovolacím řízení projednatelné, neboť dovolací soud přihlíží k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).

22. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, § 224 odst. 1, § 151 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání oprávněné bylo odmítnuto, a povinný má proto právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, jež sestávají z odměny za jeden úkon právní služby advokáta (sepis vyjádření k dovolání) ve výši 6 550 Kč [§ 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 6, § 11 odst. 2 písm. e), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu) a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést, ve výši 1 438,50 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem tedy 8 288,50 Kč.

23. Dovolatelka současně navrhla odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní soud v nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Nejvyšší soud se proto návrhem na odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu nezabýval.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. 6. 2020

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru