Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 4299/2019Usnesení NS ze dne 27.05.2020

HeslaZastavení exekuce
Srážky ze mzdy
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.4299.2019.1
Dotčené předpisy

§ 290 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 4299/2019-144

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem v Praze 3, Orlická 2020/4, identifikační číslo osoby 41197518, proti povinnému R. D., narozenému XY, bytem XY, t. č. ve Věznici Příbram, zastoupenému Mgr. Pavlem Šimákem, advokátem se sídlem v Písku, Komenského 319/6, pro 80 144 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 18 EXE 664/2016, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 3. 2019, č. j. 24 Co 365/2019-82, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Písku usnesením ze dne 14. 1. 2019, č. j. 18 EXE 664/2016-68, zamítl návrh povinného ze dne 12. 11. 2018 na zastavení exekuce, který povinný odůvodnil svou nemajetností. Povinný uvedl, že má velmi nízký příjem ve výkonu trestu odnětí svobody, který nepokryje ani předchozí závazky, a že exekuce je vedena neúspěšně. Exekuční řízení bylo zahájeno dne 28. 4. 2016 k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 80 144 Kč, ze spisu soudního exekutora vyplývá, že byly prováděny lustrace a součinnosti ohledně majetku povinného, zejména dotazy na bankovní ústavy, pojišťovny a katastr nemovitostí a soudní exekutor dne 14. 7. 2016 vydal exekuční příkaz k provedení exekuce srážkami z důchodu povinného, kdy dosud bylo vymoženo 1 800 Kč. Povinný se od 23. 1. 2018 do 23. 1. 2029 nachází ve výkonu trestu odnětí svobody. Soud uvedl, že ze zprávy soudního exekutora vyplývá, že exekuce je pravidelně hrazena splátkami ve výši 100 Kč měsíčně a dosud bylo uhrazeno 1 800 Kč. Dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., protože je předčasné konstatovat nemajetnost povinného z důvodu, že výtěžek exekuce nepostačí ani ke krytí nákladů – v exekuci bylo totiž dosud vymoženo 1 800 Kč a jsou tak uhrazeny alespoň částečné náklady exekuce. Navíc s ohledem na věk povinného a věku odpovídající zdravotní stav lze očekávat, že po propuštění z výkonu trestu bude výdělečně činný.

2. Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že soud již dříve rozhodoval o obdobném návrhu povinného ze dne 25. 7. 2016 a neshledal důvod pro zastavení; takový důvod neshledává ani nyní, kdy je situace povinného shodná s předcházejícím hodnocením možností pro zastavení exekuce. Samotná relativně delší doba trvání exekuce není důvodem pro její zastavení, ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. má být aplikováno zdrženlivě. Aby byla exekuce prohlášena za nepřípustnou pro okolnosti na straně povinného, musí jít o skutečnosti, které působí intenzivně a v podstatné míře. Neshledal důvod k tomu, aby již nyní bylo přikročeno k zastavení exekuce, neboť pohledávka je pravidelně hrazena srážkami z důchodu povinného ve výši 100 Kč měsíčně. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 20 Cdo 3102/2012, uvedl, že pobírá-li povinný mzdu v postižitelné výši, není dán důvod pro zastavení exekuce.

3. Povinný v dovolání namítá, že se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe judikované v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3442/2011, ohledně aplikování ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Okresní soud v rozhodnutí neuvedl konkrétní údaje o průběhu a stavu exekuce a není zřejmé, zda se soudního exekutora dotázal na potřebné informace a z jakého sdělení soudního exekutora případně vychází. Soudy měly posuzovat, jaký majetek povinného soudní exekutor zjistil, jaká je jeho hodnota a jaké jsou náklady exekuce. Soudy v tomto ohledu neuvádí bližší údaje, pouze že již bylo vymoženo 1 800 Kč a že z důchodu povinného je měsíčně sráženo 100 Kč, neuvádí však náklady exekuce. Dovolatel se domnívá, že z vymáhaného plnění je zřejmé, že vedení exekučního řízení je zcela neefektivní, neboť srážená částka 100 Kč měsíčně nepokryje ani exekuční náklady. Povinný je ve výkonu trestu odnětí svobody, nemá žádný majetek a nelze předpokládat žádný další příjem nad rámec invalidního důchodu. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudu odvolacího i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.

4. Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu je zcela v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle které není samotná relativně delší doba trvání exekuce důvodem pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Povinnému nic nebrání, aby ve výkonu trestu odnětí svobody, případně po jeho skončení začal pracovat a z dosaženého příjmu postupně exekuci hradil, a to i přes částečnou invaliditu. Pohledávka je navíc pravidelně hrazena splátkami ve výši 100 Kč měsíčně a je zřejmé, že náklady na samotné řízení jsou postupnými splátkami alespoň částečně kryty. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu potvrdil.

5. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019, dále jen „o. s. ř.“.

6. Dovolání není přípustné.

7. Nejvyšší soud v rámci své rozhodovací praxe opakovaně uvedl, že podá-li povinný řádný návrh na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., soud se jím musí zabývat a pro tento účel si vyžádá zprávu exekutora pověřeného provedením exekuce o tom, jaký majetek povinného zjistil, jaká je jeho hodnota, jaké jsou náklady exekuce a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce. Teprve na základě takového vyjádření může soud náležitě posoudit, zda důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. je či není dán; exekuci pak lze zastavit, jestliže po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není žádný majetek zjištěn, eventuálně jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce nepostačuje. Rozhodne-li soud o návrhu na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., aniž si od soudního exekutora vyžádá zprávu o majetku povinného a jeho stanovisko k návrhu, je jeho právní posouzení neúplné a tudíž i nesprávné. Stejný závěr platí i v situaci, pokud takto vyžádaná zpráva soudního exekutora neposkytuje dostatečný ucelený přehled o majetkové situaci povinného (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4106/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3442/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3156/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3574/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3112/2019, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. 20 Cdo 4265/2019).

8. Soudem vyžádaná zpráva soudního exekutora slouží jako přímý zdroj informací, jen jde-li o sdělení soudního exekutora, které kroky hodlá v budoucnosti učinit za účelem vymožení plnění uloženého exekučním titulem, a je věcí soudu, aby na základě obsahu spisu posoudil, zda zamýšlený postup soudního exekutora může vést alespoň ke krytí nákladů exekuce. Zpráva soudního exekutora naopak neslouží k tomu, aby z ní soud načerpal informace o dosavadním průběhu exekuce, jež jsou zřejmé z obsahu spisu, protože skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce soud zjišťuje z úřední povinnosti. Soud tedy vychází jednak ze zprávy soudního exekutora, dále z obsahu exekučního spisu a též z vlastního šetření; hodnotí přitom perspektivu, že povinný v dosažitelné (přiměřené) budoucnosti nabude majetek, která musí být reálná, nikoliv jen hypotetická (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 807/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 4128/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3574/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 338/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 20 Cdo 2966/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3024/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 20 Cdo 798/2019).

9. V souzené věci exekuční soud ze spisu soudního exekutora zjistil, že soudním exekutorem byly prováděny lustrace a součinnosti ohledně majetku povinného, dne 14. 7. 2016 byl vydán exekuční příkaz k provedení exekuce srážkami z důchodu povinného a dosud bylo vymoženo 1 800 Kč. Soud si nevyžádal zprávu soudního exekutora, neboť soudní exekutor své vyjádření soudu poskytl přímo v rámci předkládací zprávy spolu s exekučním spisem (pohledávka je pravidelně hrazena splátkami ve výši 100 Kč měsíčně, ke dni 6. 12. 2018 bylo uhrazeno celkem 1 800 Kč, povinný se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody a z pohledu soudního exekutora nelze vyloučit, že zde bude pracovně zařazen). Soud prvního stupně zhodnotil i perspektivu vedení exekuce (zejména možnost výdělečné činnosti po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody), a v tomto ohledu byl proto postup soudu v souladu se shora citovanou judikaturou.

10. Odvolací soud skutková zjištění soudu prvního stupně převzal a nedůvodnost zastavení exekuce založil na skutečnosti, že povinnému je z jeho příjmu (důchodu) pravidelně srážena částka 100 Kč měsíčně; uzavřel, že dokud budou srážky prováděny, lze v exekuci pokračovat.

11. V souladu s § 290 odst. 1 o. s. ř. soud exekuci srážkami ze mzdy zastaví, jestliže povinný po dobu jednoho roku nepobírá mzdu buď vůbec, nebo alespoň v takové výši, aby z ní mohly být srážky prováděny.

12. Nejvyšší soud opakovaně zdůraznil, že důvod zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. se uplatňuje především v exekuci prodejem movitých a nemovitých věcí, případně závodu (viz též Drápal, L., Kurka, V. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha: Linde, 2004, str. 376). V exekuci srážkami ze mzdy či jiného příjmu však aplikace tohoto ustanovení zásadně není namístě, protože srážky ze mzdy či jiného příjmu se opakují tak dlouho (§ 284 odst. 1, § 299 odst. 1 o. s. ř.), dokud není vymáhaná pohledávka i s příslušenstvím, tedy i s náklady exekuce, zaplacena (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. 20 Cdo 2242/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4832/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 20 Cdo 3124/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 2665/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3232/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. 20 Cdo 178/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1578/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2485/2019).

13. Zjištění, že soudní exekutor provádí exekuci srážkami z postižitelného příjmu (včetně informace o výši příjmu a rozsahu srážek), potom postačuje soudu k závěru, zda výtěžek prováděné exekuce – právě pro opakovatelnost daných srážek – bude postačovat alespoň ke krytí jejích nákladů. K zastavení exekuce vedené srážkami z postižitelného příjmu proto může dojít jen při splnění předpokladů stanovených v § 290 o. s. ř. a nikoliv poukazem na ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3232/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 20 Cdo 4441/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 20 Cdo 421/2019), jež má být aplikováno zdrženlivě, protože aby exekuce byla prohlášena za nepřípustnou pro okolnosti na straně povinného, musí jít o skutečnosti, které působí intenzivně a v podstatné míře; přirozeným smyslem exekuce totiž je, aby byla provedena, nikoli zastavena. Tomu odpovídá i míra ochrany, jež je v exekuci poskytována povinnému a která je zásadně limitována tím, že dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3904/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 20 Cdo 6004/2017).

14. Odvolací soud tedy postupoval správně a v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, jestliže neshledal důvod pro zastavení exekuce v situaci, kdy jsou – byť v minimální výši, ale pravidelně – prováděny srážky z důchodu povinného.

15. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

16. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. 5. 2020

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru