Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 426/2004Usnesení NS ze dne 24.02.2005

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.426.2004.1

přidejte vlastní popisek

20 Cdo 426/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněného města N., zastoupeného advokátem, proti povinnému V. K., zastoupenému advokátkou, pro 916.020,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu l0 pod sp. zn. 19 Nc 7358/2002, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. 25 Co 213/2003-28, ze dne 30.6.2003, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.6.2003, č.j. 25 Co 213/2003-28, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu l0 ze dne 16.9.2002, č.j. 19 Nc 7358/2002-14, se zrušují a věc se obvodnímu soudu vrací k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 16.9.2002, č.j. 19 Nc 7358/2002-14, kterým obvodní soud nařídil exekuci a jejím provedením pověřil Mgr. T. P., exekutora se sídlem v N. Dospěl k závěru, že předpoklady pro nařízení exekuce uvedené v ustanovení § 37 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), byly splněny a že exekuce nebyla nařízena ve větším rozsahu, než který byl dán exekučním titulem. Je-li povinný společníkem veřejné obchodní společnosti a solidární odpovědnost společníků za závazky společnosti vyplývá z ustanovení § 6 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obch. zák.“), je nadbytečné, aby jejich solidární povinnost k zaplacení dlužné pohledávky byla znovu vyslovena ve výroku podkladového rozhodnutí. Proto se může oprávněný domáhat celé exekučním titulem přisouzené částky na kterémkoliv ze společníků ve smyslu § 511 odst. l zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“).

Povinný v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. l písm. c/ a § 238a odst. l písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), a důvodnost shledává v nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), za otázku zásadního právního významu považuje posouzení, zda věřitel veřejné obchodní společnosti může vést výkon rozhodnutí pro celou pohledávku společnosti proti jednomu z jeho společníků, jestliže solidární povinnost vykonávaný rozsudek společníkům neukládá a sám oprávněný ji ani nenavrhoval. Podle jeho názoru musí být založení pasivní solidarity vysloveno ve výroku soudního rozhodnutí; byla-li rozhodnutím soudu uložena povinnost několika dlužníkům zaplatit věřiteli určitou celkovou částku bez uvedení podílů jednotlivých dlužníků a bez uvedení, že jde o povinnost společnou a nerozdílnou, jsou dlužníci povinni přisouzenou částku věřiteli zaplatit stejným dílem. Zatímco Okresní soud v Nymburce rozhodl v nalézacím řízení v souladu se žalobním petitem, v exekučním řízení soud prvního stupně i odvolací soud postupovaly v rozporu se zákonem, byla-li nařízena exekuce vůči povinnému v širším rozsahu, než přiznává exekuční titul. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Zároveň povinný požádal podle § 243 o.s.ř. o odložení vykonatelnosti rozhodnutí do doby rozhodnutí o dovolání.

Oprávněný ve vyjádření poukázal na to, že solidární odpovědnost povinného vyplývá z ustanovení § 511 odst. l obč. zák. a že právním předpisem, který v souzené věci solidární odpovědnost stanoví, je ustanovení § 86 obch. zák. Navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl.

Dovolání je podle ustanovení § 237 odst. l písm. c/, odst. 3, § 238a odst. l písm. c/, odst. 2 o.s.ř. (§ 130 zákona č. 120/2001 Sb.) přípustné, protože napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten se připíná k otázce, jejíž řešení prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. dovolatel zpochybnil, tj. k otázce, zda lze vést výkon rozhodnutí proti jednomu ze společníků veřejné obchodní společnosti pro celý její dluh, nebyla-li solidární odpovědnost společníků založena vykonávaným rozhodnutím.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy učinil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Podle § 37 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. oprávněný může podat návrh na nařízení exekuce podle tohoto zákona, nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul podle tohoto zákona.

Podle § 40 odst. l písm. a/ zákona č. 120/2001 Sb. exekučním titulem je vykonatelné rozhodnutí soudu, pokud přiznává práva, zavazuje k povinnosti nebo postihuje majetek.

Podle § 40 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb. má-li podle exekučního titulu uvedeného v odstavci l písm. a/, b/ nebo c/ splnit povinnost více povinných a jde-li o dělitelné plnění, platí, že povinnosti, nestanoví-li exekuční titul jinak, jsou zavázaní splnit všichni povinní rovným dílem.

Podle § 511 odst. l obč. zák. jestliže je právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, nebo účastníky dohodnuto, anebo vyplývá-li to z povahy plnění, že více dlužníků má témuž věřiteli splnit dluh společně a nerozdílně, je věřitel oprávněn požadovat plnění na kterémkoliv z nich. Jestliže dluh splní jeden dlužník, povinnost ostatních zanikne.

Podle § 86 obch. zák. veřejná obchodní společnost odpovídá za své závazky celým svým majetkem. Společníci ručí za závazky společnosti veškerým svým majetkem společně a nerozdílně.

V souzené věci je vykonáván rozsudek Okresního soudu v Nymburce, kterým bylo uloženo čtyřem žalovaným zaplatit žalobci 916.020,- Kč s 19 % úroky z částky 875.000,- Kč od 1.9.1995 do zaplacení a s 21% úrokem z částky 41.020,- Kč od 26.4.1996 do zaplacení (z toho částku 41.020,- Kč s 21 % od 26.4.1996 do zaplacení k rukám JUDr. J. H.), to vše do 60 dnů od právní moci rozsudku s tím, že plněním žalovaných zaniká v tomto rozsahu povinnost společnosti J. v.o.s. uložená jí platebním rozkazem Okresního soudu v Nymburce č.j. 10 C 1214/95-11, ze dne 7.3.1996, který nabyl právní moci 10.4.1996, „a naopak“. Zároveň byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 67.214,- Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta. Rozsudkem Krajského soudu v Praze byl rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu žalobce a 4. žalovaného potvrzen ve výroku I. i ve výroku II. a 4. žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení k rukám jeho zástupce 12.610,- Kč.

Aby bylo možné na základě podkladového rozhodnutí soudu prvního stupně vymáhat celý dluh po povinném, muselo by být ve výroku vysloveno, že žalovaní jsou povinni ho splnit společně a nerozdílně nebo že jsou povinni dluh zaplatit s tím, že v plněním jednoho z nich zaniká povinnost ostatních (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29.4.1994, sp. zn. 7 Cdo 150/93, uveřejněný pod č. 56/1995 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Není-li tomu v souzené věci tak a soudní rozhodnutí ukládá čtyřem žalovaným povinnost k dělitelnému plnění, aniž bylo určeno, jaké jsou konkrétní povinnosti jednotlivých povinných vůči oprávněnému a mezi nimi navzájem, je třeba vycházet z fikce stanovené v § 40 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., že všichni povinní jsou zavázáni splnit povinnosti rovným dílem.

Výrokem soudu bylo s účinky právní moci zároveň rozhodnuto i o hmotněprávní otázce základu nároku věřitele, tedy závazně i pro soud rozhodující o návrhu na výkon rozhodnutí. Proto je právní názor odvolacího soudu, že pasivní solidarita žalovaných vyplývající z ustanovení § 86 obch. zák. umožňuje věřiteli ve smyslu § 511 odst. l obč. zák. domáhat se po jednom z žalovaných – povinném – zaplacení celého dluhu, nesprávný. Ustanovení § 511 odst. l obč. zák. upravuje, kdy pasivní solidarita vzniká. Vzniká-li také na základě právního předpisu, pak takový právní předpis pouze stanoví, že věřitel je oprávněn požadovat splnění závazku na kterémkoliv z dlužníků; záleží však na něm, jakým způsobem s tímto oprávněním (a to i v rámci žaloby) naloží.

Protože právní názor odvolacího soudu není správný, Nejvyšší soud (bez jednání, § 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) napadené rozhodnutí zrušil. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Soudy obou stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. l věta první, § 226 odst. l o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. února 2005

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru