Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 3966/2019Usnesení NS ze dne 20.04.2020

HeslaZastavení exekuce
Započtení pohledávky
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.3966.2019.1
Dotčené předpisy

§ 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 3966/2019-121

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněných a) P. K., narozeného XY, bytem XY, b) M. K., narozené XY, bytem XY, obou zastoupených JUDr. Pavlem Knitlem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 222/5, proti povinnému TIC Group s. r. o., se sídlem v Praze 1, Revoluční 1082/8, identifikační číslo osoby 28310519, zastoupenému Mgr. Josefem Břeněm, advokátem se sídlem v Ostravě, 28. října 205/45, pro 70 656 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE 387/2019, o dovolání oprávněných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2019, č. j. 70 Co 148/2019-72, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků ani soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

1. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 9. 4. 2019, č. j. 49 EXE 387/2019-26, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce. Neshledal důvod zastavení exekuce pro zánik vymáhané pohledávky započtením dle § 1982 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „NOZ“), neboť povinný provedl jednostranný zápočet vzájemných pohledávek již ke dni 14. 1. 2019, kdy jeho pohledávka vůči oprávněným ještě nedospěla, nebyla soudně vymahatelná – splatná, a tudíž způsobilá k započtení (stala se splatnou až po 11. 5. 2019).

2. Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 tak, že exekuci zastavil podle § 268 odst. 1 písm. g/ o. s. ř. a rozhodl o náhradě nákladů exekučního řízení a nákladů exekuce. Uvedl, že soud prvního stupně zaměnil splatnost a vykonatelnost započítávané pohledávky. Započítávaná pohledávka povinného byla u soudu uplatnitelná (a úspěšně uplatněná), nesplatná pohledávka by nemohla být soudem přiznána. Nalézacím soudem stanovená pariční lhůta 4 měsíce od právní moci rozsudku nemá vliv na splatnost pohledávky, pariční lhůta je lhůtou procesní a jejím uplynutím nastává vykonatelnost pohledávky, tj. lze se domáhat výkonu rozhodnutí. Pariční lhůta nemá vliv na dříve nastalou splatnost pohledávky, nezbytnou pro vyhovění žalobě v nalézacím řízení (srov. 25 Cdo 2417/2009). Proti pohledávce z meritorního výroku rozsudku lze započíst i pohledávku na náhradu nákladů řízení, byť ta se platí k rukám advokáta. Nárok na náhradu nákladů řízení je nárokem účastníka, jemuž je náhrada přisouzena, nenáleží advokátu, § 149 odst. 1 o. s. ř. určuje pouze místo plnění, nárok lze tedy započíst, jsou-li jinak splněny zákonné podmínky. Protože obě započítávané pohledávky byly splatné a úkon započtení byl řádně doručen, došlo k zániku pohledávky započtením s účinky k okamžiku, kdy se pohledávky staly splatnými, tj. ještě před zahájením exekučního řízení, jež tedy bylo navrženo neoprávněně. Soud proto zavázal oprávněné k náhradě nákladů exekuce a nákladů řízení.

3. Proti usnesení odvolacího soudu podali oprávnění dovolání, v němž namítají, že dovolacím soudem nebyla dosud vyřešena otázka jednostranného zápočtu přísudku náhrady nákladů právního zastoupení proti obchodnímu závazku. Oprávnění se domáhají plnění přísudku náhrady nákladů právního zastoupení podle exekučních titulů, jimiž byl povinný zavázán k jejich úhradě k rukám jejich advokáta. Oprávnění se započtením vyjádřili nesouhlas, dle dohody se svým právním zástupcem jsou povinni přísudek vyplatit jemu za jeho služby a cítí se být zápočtem poškozeni. Exekuční titul jasně stanoví okolnosti plnění a tuto povinnost nelze obcházet. Započtení je v rozporu s legitimním očekáváním právního zástupce na odměnu po skončení soudního řízení. Přísudek nákladů advokáta dle dovolatelů nelze započíst na vzájemné závazky mezi účastníky, je to neetické, neprofesionální a nemělo by požívat právní ochrany, přísudek by měl být per analogiam chráněn dle § 1988 odst. 2 NOZ. Navrhli, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že se exekuce nezastavuje.

4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

5. Dovolání není přípustné.

6. Povahou pohledávky spočívající v přisouzené náhradě nákladů řízení se Nejvyšší soud opakovaně zabýval. Z jazykového znění i z konstantní judikatury vyplývá, že § 149 odst. 1 o. s. ř. nezakládá právo advokáta na náhradu nákladů řízení; advokát je zde pouze tzv. platebním místem a je povinen náhradu vyúčtovat jím zastoupenému účastníku (viz též nález Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2011, sp. zn. I. ÚS 3314/09, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 8/2011). Výrok rozhodnutí soudu o tom, že náhrada nákladů řízení má být zaplacena aktuálně zastupujícímu advokátu k jeho rukám, představuje určení platebního místa; nic se tím nemění na tom, že advokát není věcně legitimován k náhradě nákladů řízení a že tento nárok nemůže vlastním jménem vymáhat cestou výkonu rozhodnutí, neboť nositelem přisouzeného práva je vždy jím zastupovaný účastník řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2005 sp. zn. 21 Cdo 1645/2004, či stanovisko Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 1998, zn. Cpjn 19/98, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 52/1998, bod XV). Jde o procesní nárok, mající základ v procesním právu a náležející úspěšnému účastníku (nikoli aktuálně zastupujícímu advokátu) proti účastníku neúspěšnému (srov. též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2006, sp. zn. 20 Cdo 314/2006, usnesení ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 20 Cdo 2506/2012, ze dne 26. 9. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1509/2015).

7. Z uvedených premis vycházel i odvolací soud v projednávané věci. Tyto dlouhodobě judikaturou zastávané závěry zjevně vylučují i případnou ochranu nároku na odměnu advokáta v projednávané věci „per analogiam“ dle § 1988 odst. 2 NOZ, jak navrhují dovolatelé, neboť advokát tu není „stranou vzájemně si dlužící“ (srov. § 1982 NZ).

8. Podmínkami započtení dle § 1982 a násl. NOZ se Nejvyšší soud zabýval v rozsudku ze dne 13. 9. 2018, sp. zn. 33 Cdo 4967/2017. Vysvětlil v něm mimo jiné, že započtení je způsob současného zániku alespoň dvou vzájemných pohledávek zúčtováním (odpočtem), při němž dochází k oboustrannému uspokojení účastníků závazkového vztahu. Ve vztahu k pohledávce, proti které je započtení uplatněno (pasivně započítávaná pohledávka), jde o náhradní způsob uspokojení věřitele, který se obejde bez reálného poskytnutí předmětu plnění; namísto něj je poskytnuta hodnota spočívající ve zproštění vzájemného dluhu. Ve vztahu k pohledávce, která je k započtení použita (aktivně započítávaná pohledávka), představuje započtení faktické vymožení této pohledávky, a to bez souhlasu protistrany, případně i proti její vůli. Na rozdíl od pasivně započítávané pohledávky, která v době mezi okamžikem, k němuž má nastat účinek započtení, a okamžikem, kdy je započtení realizováno, musí být splnitelná, je jedním z předpokladů započtení na straně aktivně započítávané pohledávky, jejíž věřitel provádí kompenzační úkon (prohlášení započtení), její vymahatelnost (§ 1987 odst. 1 NOZ). Součástí vymahatelnosti je splatnost pohledávky. Zánik pohledávek nastává se zpětnou účinností k okamžiku, kdy jsou všechny předpoklady kompenzability splněny u pohledávky, u které nastaly později. Účinky započtení je třeba vyvolat právním jednáním, tj. prohlášením o započtení vůči druhé straně (§ 1982 odst. 1 NOZ). Okamžiku, kdy věřitel aktivně započítávané pohledávky učiní prohlášení o započtení (kompenzační úkon), musí předcházet rozhodný okamžik způsobilosti pohledávek k započtení (aktivně započítávaná pohledávka musí být splatná před kompenzačním úkonem). Dospěl-li odvolací soud v projednávané věci k závěru, že zákonné podmínky pro započtení pohledávek byly splněny, učinil tak ve shodě se shora uvedeným.

9. Protože dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a dovolateli přednesená argumentace není způsobilá zpochybnit jeho správnost, Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 4. 2020

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru