Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 3937/2019Usnesení NS ze dne 25.05.2020

HeslaExekuce
Společenství jmění (o. z.)
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.3937.2019.1
Dotčené předpisy

§ 143 odst. 1 písm. b) obč. zák.

§ 262 písm. a) o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 3937/2019-203

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné CP Inkaso s. r. o., se sídlem v Praze 1, Opletalova 1603/57, identifikační číslo osoby 29027241, zastoupené Mgr. Vladimírem Šteklem, advokátem se sídlem v Brně, Štěpánská 317/3, proti povinnému J. N., narozenému XY, bytem XY, za účasti manželky povinného V. N., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Martinou Švejdovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Svaté Anežky České 32, pro 155 520,97 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 22 EXE 709/2016, o dovolání manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. srpna 2018, č. j. 18 Co 228/2018-89, takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. srpna 2018, č. j. 18 Co 228/2018-89, a usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 16. května 2018, č. j. 22 EXE 709/2016-75, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Chrudimi k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

1/ Ve shora označené věci Okresní soud v Chrudimi (dále rovněž „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 16. 5. 2018, č. j. 22 EXE 709/2016-75, zamítl návrh manželky povinného na částečné zastavení exekuce vedené soudním exekutorem JUDr. Jurajem Podkonickým, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, pod sp. zn. 067 EX 8406/16, „ohledně“ exekučního příkazu ze dne 7. 4. 2017, č. j. 067 EX 8406/16-34, k vymožení pohledávky přikázáním z účtu manželky povinného u peněžního ústavu u České spořitelny a. s., číslo účtu XY, a „ohledně“ exekučního příkazu ze dne 7. 4. 2017, č. j. 067 EX 8406/16-33, k vymožení pohledávky přikázáním pohledávky z účtu manželky povinného u peněžního ústavu u České spořitelny a. s., číslo účtu XY. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že exekučním titulem je elektronický platební rozkaz soudu prvního stupně ze dne 17. 6. 2015, č. j. EPR 121272/2015-5, který byl vydán k vymožení pohledávky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi povinným a Českou spořitelnou a. s. dne 10. 11. 2010. Zjistil dále, že rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 6. 2. 2012, č. j. 4 C 89/2011-21, bylo společné jmění povinného a jeho manželky (dále rovněž „SJM“) zúženo až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti. Důvod pro částečné zastavení exekuce soud prvního stupně nenalezl, neboť podle sdělení exekutora v Seznamu listin o manželském majetkovém režimu žádná listina zapsána není a vymáhaná pohledávka vznikla před rozsudečným zúžením SJM, takže k této skutečnosti nelze přihlédnout.

2/ Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 30. 8. 2018, č. j. 18 Co 228/2018-89, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně v tom směru, že se k zúžení SJM „po vzniku vymáhaného závazku“ nepřihlíží. Námitku manželky povinného, že dluh povinného ze smlouvy o úvěru vznikl bez jejího vědomí a souhlasu, označil za nevýznamnou, neboť „i dluh jen jednoho z manželů lze za trvání manželství vymáhat postižením majetku ve společném jmění povinného a jeho manželky“, a to rovněž přikázáním pohledávky z účtu dovolatelky podle ustanovení § 262a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 139/2015 Sb. (ve znění účinném od 1. 7 2015 – dále rovněž „o. s. ř.“).

3/ Proti usnesení odvolacího soudu podala manželka povinného dovolání (doplněné podáním ze dne 29. 10. 2019), jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. vymezila tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (ad A), a „zároveň“ otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena (ad B), a to:

A/ zda „lze po účinnosti novely o. s. ř., zákona č. 139/2015 Sb., vést exekuci přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného v případě, že v exekučním řízení je vymáhán výlučný dluh povinného manžela (tj. dluh nenáležející do společného jmění manželů), vzniklý za trvání manželství a zároveň za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník,“ a

B/ zda „lze vést exekuci přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného v případě, že v exekučním řízení je vymáhán dluh, resp. závazek povinného, který vznikl za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a zároveň za trvání manželství jen tomuto povinnému manželovi, a to při užívání majetku, který náležel výhradně jemu z důvodů uvedených v ust. § 267 odst. 2 písm. b) o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013“.

4/ Podle názoru dovolatelky je současné znění § 262a odst. 4 o. s. ř. odrazem nové hmotněprávní úpravy SJM obsažené v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále rovněž „o. z.“). Je-li proto na posuzovanou věc aplikována úprava SJM za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále rovněž „obč. zák.“), mělo by být zároveň aplikováno tomu odpovídající znění o. s. ř., tj. znění účinné do 30. 6. 2015. Je nezbytné posoudit, zda závazek povinného spadá do SJM, neboť tato skutečnost je rozhodná pro závěr o možnosti vedení exekuce přikázáním pohledávky z jejího účtu. Dovolatelka v této souvislosti poukázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. října 2016, sp. zn. 20 Cdo 872/2016, a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2016, sp. zn. 20 Cdo 3416/2016, od kterých se odvolací soud odchýlil, neboť se otázkou, zda závazek povinného (ne)patří do SJM, náležitě nezabýval. K druhé – doposud v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešené – otázce dovolatelka rozvedla důvody, pro které závazek povinného netvoří součást SJM (zejména pro nepřiměřenost majetkovým poměrům, výlučnost závazku povinného apod.). Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu a jemu předcházející usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, rovněž aby odložil právní moc usnesení odvolacího soudu.

5/ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podala k tomu oprávněná účastnice exekučního řízení ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že dovolání je přípustné (§ 237 o. s. ř.), neboť odvolací soud se při řešení rozhodné právní otázky (zda vymáhaný závazek je či není součástí SJM) odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243 odst. 1 věta první o. s. ř.) se závěrem, že dovolání je opodstatněné.

6/ V posuzované věci bylo exekuční řízení zahájeno dne 13. 4. 2016, tj. za účinnosti občanského soudního řádu ve znění po novele provedené zákonem č. 139/2015 Sb., tj. ve znění účinném od 1. 7. 2015 (srov. čl. II odst. 1 až 3 zákona č. 139/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

7/ Pro zkoumanou věc je dále relevantní, že vymáhaný dluh vznikl povinnému dne 29. 9. 2008, tedy ještě za účinnosti obč. zák. Podle přechodných ustanovení o. z. (viz § 3028 odst. 3) se vznik dluhu včetně práv a povinností z něho vyplývajících řídí dosavadními právními předpisy, jimiž se řídí i vypořádání zaniklého SJM (§ 3028 odst. 2). Tímto (dosavadním) předpisem je občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013.

8/ Podle § 262a odst. 4 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 7. 2015, jde-li o vydobytí dluhu, který patří do společného jmění manželů, nebo dluhu povinného, pro který lze nařídit výkon rozhodnutí na majetek ve společném jmění manželů, lze vést výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního ústavu.

9/ Podle § 262b odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 7. 2015, je-li výkonem rozhodnutí postižen majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného ve větším rozsahu, než připouští zvláštní právní předpis, nebo nelze-li ho výkonem rozhodnutí postihnout, může se manžel povinného domáhat v této části zastavení výkonu rozhodnutí. O tom musí být soudem poučen.

10/ Podle ustanovení § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. tvoří společné jmění manželů majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo, jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka.

11/ Podle § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák. tvoří společné jmění manželů závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

12/ Ve vztahu k dovolatelkou ohlášené právní otázce ad A/ Nejvyšší soud ve své ustálené rozhodovací praxi vyložil, že z čl. II odst. 1–3 zákona č. 139/2015 Sb. je nepochybné, že ustanovení § 262b o. s. ř. ve znění této novely [jež manželu povinného umožňuje domáhat se zastavení exekuce, jestliže je výkonem (exekucí) postižen majetek ve společném jmění manželů ve větším rozsahu, než stanoví zvláštní právní předpis] se použije i ve vykonávacím (exekučním) řízení, které bylo zahájeno před účinností této novely (před 1. 7. 2015). Vyplývá to jak z dikce čl. II odst. 1 novely (podle něhož není-li dále stanoveno jinak, použije se občanský soudní řád ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona), tak z čl. II odst. 2 novely, který soudu ukládá, aby manžela povinného o návrhu na zastavení exekuce jako o novém způsobu procesní obrany před postižením majetku ve společném jmění dodatečně poučil. Výjimkou je případ (uvedený v čl. II odst. 3 a v nyní posuzované věci nenaplněný), jestliže do 30. 6. 2015 manžel povinného podal návrh na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí (z exekuce) podle ustanovení § 267 odst. 2 o. s. ř. ve znění do 30. 6. 2015, když o tomto návrhu bude rozhodnuto podle dosavadních procesních předpisů. Dovolací soud v této souvislosti uzavřel, že návrh manžela povinného na zastavení exekuce je třeba projednat podle ustanovení § 262b odst. 1 o. s. ř. ve znění novely občanského soudního řádu č. 139/2015 Sb. bez ohledu na to, kdy byla dosud pravomocně neskončená exekuce (soudní výkon rozhodnutí) zahájena. „Zvláštním právním předpisem“ ve smyslu ustanovení § 262b odst. 1 o. s. ř., na jehož základě soud posoudí, zda je majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného postižen ve větším rozsahu, je právní předpis, který byl účinný v době, kdy vznikl závazek povinného, který je předmětem výkonu rozhodnutí či exekuce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2016, sp. zn. 20 Cdo 3416/2016).

13/ Z judikatury dovolacího soudu tudíž vyplývá, že předestřenou otázku ad A/ Nejvyšší soud řešil a od jeho závěrů se odvolací soud ve vztahu k aplikaci o. s. ř. po novele ve znění zákona č. 139/2015 Sb. neodchýlil, takže dovolatelka v uvedeném bodě zvolené hledisko přípustnosti dovolání nevystihla.

14/ Nedílným předpokladem správného užití konkrétních právních norem je však také jejich důsledná aplikace na konkrétní posuzovaný případ. Jestliže se manžel povinného může podle § 262b odst. 1 o. s. ř. ve znění od 1. 7. 2015 domáhat zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce), je-li postižen majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného ve větším rozsahu, než připouští zvláštní právní předpis, nebo nelze-li ho výkonem rozhodnutí (exekučně) postihnout, je nezbytné, aby se těmito aspekty odvolací soud řádně zabýval s ohledem na námitku dovolatelky, že pro posouzení možnosti vést exekuci formou přikázání pohledávky z účtu manželky povinného je relevantní, zda závazek povinného náleží do společného jmění manželů či nikoli (např. pro nepřiměřenost majetkovým poměrům manželů). V této souvislosti je zároveň nutné věnovat pozornost skutečnosti, zda jsou na postiženém účtu (postižených účtech) výlučné finanční prostředky manželky povinného či peníze v SJM, neboť pro individuální závazek povinného by výlučné finanční prostředky manželky povinného nebylo možné exekučně postihnout, naopak by postižitelný byl i takový majetek patřící do zaniklého SJM, které v době zahájení exekučního řízení nebylo vypořádáno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2003, sp. zn. 20 Cdo 238/2003, uveřejněné pod číslem 74/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Při řešení této otázky (ad B) se odvolací soud – ačkoli si byl vědom, že zvláštním právním předpisem je ve zkoumané věci s ohledem na dobu vzniku vymáhaného závazku obč. zák. – nedostatečně zabýval režimem ustanovení § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák., čímž se odchýlil od konstantní rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2017, sp. zn. 20 Cdo 4897/2016, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. května 2017, sp. zn. 20 Cdo 1786/2017) a jeho právní posouzení je tak (prozatím) neúplné a tudíž i nesprávné (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).

15/ Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu a současně i jemu předcházející usnesení soudu prvního stupně (pro které platí tytéž kasační důvody) ruší podle § 243e odst. 1 a odst. 2 o. s. ř. a věc vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž bude odvolací soud právním názorem dovolacího soud vázán (§ 243g odst. 1 věta první ve spojení s § 226 o. s. ř.).

16/ O náhradě nákladů řízení, včetně dovolacího řízení, odvolací soud rozhodne v novém konečném rozhodnutí ve věci návrhu dovolatelky na zastavení exekuce (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o těchto nákladech rozhodne ve zvláštním režimu soudní exekutor [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

17/ Protože dovolací soud rozhodl o dovolání v Ústavním soudem zdůrazněné přiměřené lhůtě (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16), nezabýval se již návrhem dovolatelky na odklad právní moci dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu, které z důvodu zrušení pozbylo veškerých vlastností existujícího rozhodnutí, včetně právní moci.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 5. 2020

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru