Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 384/2013Usnesení NS ze dne 02.04.2013

HeslaExekuce
Přípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.384.2013.1
Dotčené předpisy

§ 240 odst. 1 o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

IV. ÚS 2375/13 ze dne 08.08.2013 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Vlasta Formánková


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 384/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České Republiky, se sídlem v Praze 3, Orlická 4/2020, identifikační číslo osoby 41197518, proti povinnému JUDr. Z. A., pro 239 983,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 49 Nc 6277/2007, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2010, č. j. 18 Co 8/2010-32, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění(§ 243c odst. 2 o. s. ř.):

Odvolací soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím podle § 218 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen ,,o. s. ř.“), odmítl odvolání zástavního věřitele povinného (H-Holding AG, Steinhausen, Hinterbergstrasse 26, Cham, Švýcarsko) proti usnesení ze dne 3. 12. 2009, č. j. 49 Nc 6277/2007-27, kterým obvodní soud odmítl námitku zástavního věřitele týkající se nepříslušnosti soudu České republiky k nařízení prodeje předmětu zástavy ve vlastnictví povinného. Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle o. s. ř. ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb. a čl. II, Přechodná ustanovení, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Z obecného závěru, že k dovolání jsou legitimováni účastníci řízení (§ 240 odst. 1, věta první, o. s. ř.), nelze dovozovat, že by dovolání s předpokládanými účinky mohl podat kterýkoli z nich. Z povahy dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku totiž plyne, že oprávnění je podat svědčí toliko účastníku, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popř. kterému byla tímto rozhodnutím způsobena na jeho právech určitá újma, již lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. 2 Cdon 1648/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12/2000 pod č. 138). Protože povinný není osobou, jíž napadeným rozhodnutím nebylo vyhověno (odvolání nepodal), nebyl k podání dovolání oprávněn.

Pro úplnost dovolací soud dodává, že dovolání není přípustné ani objektivně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. listopadu 2012, sp. zn. 20 Cdo 3163/2012).

Nejvyšší soud tak dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. b), c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. dubna 2013

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru