Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 3716/2017Usnesení NS ze dne 26.10.2017

HeslaExekuce
Náklady řízení
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.3716.2017.1
Dotčené předpisy

§ 271 o. s. ř.

§ 55 odst. 1 předpisu č. 120/2001 Sb.


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 3716/2017-237

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Ivany Kudrnová a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněného P. S., P., zastoupeného JUDr. Petrem Maškem, advokátem se sídlem v Praze 9 – Klánovicích, Boušova č. 792, proti povinným 1) V. J., D., 2) K. J., P., 3) L. J., P. a 4) V. J. D., zastoupených JUDr. Michalem Račokem, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská č. 49/633, pro 12 470 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 23 Nc 2370/2015, v řízení o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2016, č. j. 26 Co 108/2016-162 (26 Co 109/2016), takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2016, č. j. 26 Co 108/2016-162, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Odvolací soud usnesením ze dne 20. 7. 2016, č. j. 26 Co 108/2016-162, návrh povinných na vydání doplňujícího usnesení, jímž by bylo doplněno usnesení odvolacího soudu ze dne 6. 4. 2016, č. j. 26 Co 108/2016-130, o výrok o náhradě nákladů mezi účastníky, zamítl. Dovodil, že rozhodnutí o nákladech exekuce, a to i pro případ částečného zastavení, kdy v exekuci je nadále pokračováno, je v kompetenci pověřeného soudního exekutora, který rozhodne příkazem k úhradě nákladů exekuce.

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2016, č. j. 26 Co 108/2016-162, napadli dovoláním povinní. Vytkli odvolacímu soudu, že měl rozhodnout doplňujícím usnesením o náhradě nákladů řízení o částečné zastavení exekuce, když bylo návrhu povinných vyhověno. S ohledem na procesní zavinění opravněného na částečném zastavení exekuce bylo namístě postupem podle § 52 odst. 1 a § 89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ex. ř.“) ve spojení s § 271 zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen „o. s. ř.“.), náklady této fáze řízení povinným přiznat. Odkaz na kompetenci soudního exekutora správný nebyl. Dovolatelé poukázali na soudní praxi obecných soudů a dovolacího soudu. Domáhali se zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a jeho vrácení tomuto soudu.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského právního řádu) projednal a rozhodl o něm podle občanského právního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Dovolání povinných je přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a), b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Takové vady se však z obsahu spisu nepodávají.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (práva hmotného nebo procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Podle § 52 odst. 1 ex. ř. nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.

Podle § 271 o. s. ř. dojde-li k zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí, rozhodne soud o náhradě nákladů, které účastníkům prováděním výkonu rozhodnutí vznikly, podle toho, z jakého důvodu k zastavení výkonu rozhodnutí došlo. Může také zrušit dosud vydaná rozhodnutí o nákladech výkonu, popřípadě uložit oprávněnému, aby vrátil, co mu povinný na náklady výkonu rozhodnutí již zaplatil.

Nejvyšší soud postupoval podle § 243e odst. 1, odst. 2 o. s. ř., napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2016, č. j. 26 Co 108/2016-162, zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení, když při rozhodování o návrhu povinných na vydání doplňujícího usnesení k usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2016, č. j. 26 Co 108,109/2016-130, o rozhodnutí o náhradě nákladů řízení procesně úspěšného účastníka řízení při částečném zastavení exekuce, odvolací soud nerespektoval ustálenou soudní praxi, že soud, pokud rozhoduje o částečném zastavení exekuce, rozhodne též o nákladech exekuce s touto fází řízení spojenou podle zásad uvedených v § 271 o. s. ř. Je to proto, že takové rozhodnutí spočívá na posouzení okolností, které k zastavení exekuce vedly, tj. na posouzení, kdo zastavení exekuce procesně zavinil; jestliže podle § 55 odst. 1 e. ř. exekutor nerozhoduje o zastavení exekuce, nemůže být oprávněn ani posoudit, na čí straně je procesní zavinění na zastavení exekuce. Z uvedeného vyplývá, že dojde-li k zastavení nebo částečnému zastavení exekuce, rozhoduje o nákladech exekuce (včetně jejího vyčíslení) výlučně soud (srov. Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 31/2006, bod XV).

Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (243g odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s § 226 odst. 1 téhož zákona).

O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 10. 2017

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru