Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 3672/2007Usnesení NS ze dne 22.10.2009

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.3672.2007.1
Dotčené předpisy

§ 703 odst. 2 obč. zák.

Podána ústavní stížnost

IV. ÚS 362/10 (zamítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Miloslav Výborný


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 3672/2007

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně

JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci žalobkyně E. H., zastoupené advokátkou, proti žalované A. – C. a. s., o vyloučení věci z exekuce, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 17 C 260/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 2. 2007, č.j. 57 Co 640/2006-78, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Shora uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 3. 7. 2006, č. j. 17 C 260/2005-60, jímž Okresní soud ve Frýdku-Místku zamítl žalobu dovolatelky, aby z exekuce, nařízené k návrhu oprávněné A. – C., a. s. proti povinnému J. H. (manželu dovolatelky) usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 11. 5. 2005, č. j. 29 Nc 6286/2005-26a, a prováděné exekučním příkazem soudního exekutora Mgr. Ing. R. O. ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. 057 EX 2316/2005, byla vyloučena ve výroku označená bytová jednotka včetně příslušného spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a na pozemcích. Ztotožnil se se závěrem soudu I. stupně, že předmětný byt nabyli v souladu s § 143 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „z. č. 40/1964 Sb.“), manželé E. a J. H. do společného jmění na základě smlouvy o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva ze dne 20. 8. 2002, uzavřené mezi bytovým družstvem a oběma manžely poté, co žalobkyni vzniklo za trvání manželství v důsledku přechodu členského práva v družstvu děděním právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu a následně jim oběma společný nájem bytu manžely včetně společného členství v družstvu. Soudy shodně uzavřely, že v daném případě je k vydobytí závazku vzniklého za trvání manželství jen jednomu z manželů vedena exekuce na majetek ve společném jmění manželů (§ 262a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „o. s. ř.“), a že žalobkyně v řízení neprokázala existenci takového práva k označeným nemovitostem, které by exekuci nepřipouštělo (§ 267 o. s. ř.).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje ve dvou skutečnostech. Má za to, že vztah ustanovení § 703, § 704 a § 143 z. č. 40/1964 Sb. dosud nebyl v obecné rovině v rozhodování dovolacího soudu vyřešen. Rovněž je přesvědčena, že odvolací soud vyřešil v rozporu s hmotným právem otázku společného členství v bytovém družstvu v případě nabytí členských práv jedním z manželů děděním a následného převodu bytové jednotky do vlastnictví člena družstva. Žalobkyně prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci) odmítá závěr odvolacího soudu, že v daném případě je k vydobytí závazku jejího manžela vedena exekuce na majetek ve společném jmění manželů a že neprokázala existenci práva exekuci nepřipouštějícího. Přitom vychází z faktu, že převod bytové jednotky i nárok na něj je podmíněn členstvím v bytovém družstvu, a trvá na tom, že jejímu manželovi (navzdory znění § 143 a § 703 z. č. 40/1964 Sb.) členství v družstvu nevzniklo, byt tudíž nemohli nabýt do společného jmění manželů. Je přesvědčena, že vznikne-li za trvání manželství děděním právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, vznikne sice manželům společný nájem bytu, nikoli však již společné členství v družstvu (obdobně jako je tomu za situace, vznikne-li nárok na uzavření smlouvy o nájmu před uzavřením manželství dle § 704 z. č. 40/1964 Sb.). Opačný výklad dle dovolatelky neposkytuje dostatečnou ochranu výlučného majetku dědícího manžela. Poukazuje na nerovnost za situace, kdy jeden z manželů nabude za trvání manželství děděním nemovitost (do svého výlučného vlastnictví), a je tak zvýhodněn oproti partnerovi, který nabude děděním pouze členský podíl v družstvu včetně nároku na převod bytu do vlastnictví (takový byt již však bude dle výkladu soudu převeden do společného jmění manželů). Žalobkyně dále popírá, že by se v daném případě jednalo z jejich strany o projev svobodné vůle nabýt byt do společného jmění smlouvou o převodu bytu do vlastnictví člena družstva (kdy na spolupodepsání dokumentů manželem žalobkyně trvalo družstvo), a uvádí, že již od počátku k prokázání svého tvrzení navrhovala důkaz svědeckou výpovědí zaměstnankyně bytového družstva, která smlouvu připravovala a u jejího uzavírání byla přítomna. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Následně svým podáním, doručeným Nejvyššímu soudu dne 13. 11. 2007, navrhla odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Žalovaná vyjádřila souhlas s rozhodnutím odvolacího soudu i jeho právním hodnocením s tím, že právní konstrukce žalobkyně (že manželům vznikl společný nájem bytu a nikoli společné členství v bytovém družstvu) nemá oporu v zákoně ani ve stanovách. Navrhla dovolání zamítnout.

Dovolací soud projednal dovolání povinného podle občanského soudního řádu ve znění do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř., lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na vyloučení věci z výkonu rozhodnutí (exekuce), je dovolání přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), je možné přípustnost posuzovat jen v intencích ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Hodnocením námitek v dovolání uplatněných k závěru, že rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dospět nelze.

Odvolací soud vyšel z následujícího skutkového stavu. Žalobkyně za trvání manželství s J. H. (uzavřeného dne 6. 4. 1958) nabyla v dědictví po své matce na základě usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku, č. j. D 186/95-33, s právní mocí dne 5. 12. 1995, do svého vlastnictví členský podíl družstevního bytu, 1+1 s příslušenstvím. K tomuto bytu uzavřela dne 11. 12. 1995 se SBD nájemní smlouvu. Dne 20. 8. 2002 uzavřela žalobkyně i její manžel se SBD smlouvu o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva. Ve smlouvě vystupují oba manželé jako přejímající společní členové družstva a souhlasně deklarují vůli nabýt předmět převodu do společného jmění manželů. Na základě této smlouvy došlo ke vkladu jejich vlastnického práva k bytu včetně podílu na společných částech domu (jako společného jmění manželů) do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu ke dni 23. 8. 2002. Usnesením ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. 29 Nc 6286/2005, nařídil Okresní soud ve Frýdku-Místku k návrhu žalované exekuci na majetek manžela žalobkyně J. H., k uspokojení pohledávky 1 500 000,- Kč s příslušenstvím dle rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. 9 Cm 68/2001. Pověřený soudní exekutor vydal dne 15. 9. 2005 pod č. j. 057Ex 2316/05-35 exekuční příkaz prodejem předmětného bytu manželů H. s podílem na společných částech domu a pozemku.

Jestliže pak na základě zjištění o způsobu nabytí členského podílu dospěl odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) k závěru, že se žalobkyně se svým manželem stali nejen společnými nájemci družstevního bytu, ale že jim vzniklo i společné členství v družstvu, je jeho právní závěr v souladu se soudní praxí.

V soudní praxi (na rozdíl od odborné literatury, srov. např. Dvořák, T., Bytové družstvo: převody družstevních bytů a další aktuální otázky, 1. vydání, Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, str. 50; Dvořák, J., Spáčil J., Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 2. rozšířené vydání, Praha: ASPI, a. s., 2007, str. 102; Švestka, J., Jehlička, O., Škárová, M., Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 10. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 1229) totiž nebyl zaznamenán odklon od právního názoru týkajícího se právní úpravy družstevních bytů ve vztahu § 175 zákona č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 1991, jež je obsahově shodný s § 703 odst. 2 téhož zákona ve znění účinném od 1. 1. 1992.

Tato soudní praxe je usměrňována Zprávou o rozhodování soudů o užívání družstevních bytů, projednanou a schválenou občanskoprávním kolegiem Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 6. 1983, sp. zn. Cpj 182/82, uveřejněnou pod č. 34 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1983, dle níž manželům vznikne právo společného členství v družstvu, jestliže manželům vznikne za trvání manželství právo osobního užívání k družstevnímu bytu v důsledku převodu členských práv a povinností na jednoho z nich (§ 155 odst. 1 o. z., čl. 28 a čl. 32 odst. 1 Vzorových stanov stavebních bytových družstev) nebo v důsledku připadnutí členského podílu jednomu z nich děděním (§ 179 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb.). S názorem, že v důsledku dědění členského podílu jedním z manželů za trvání manželství (jestliže manželé spolu trvají žijí), vzniká vedle společného nájmu družstevního bytu manžely i jejich společné členství v družstvu, se ztotožňují např. i autoři publikace Vlastnictví a nájem bytů, (viz 2. Aktualizované a přepracované vydání podle stavu k 1. 7. 2000, Linde, Praha, a. s., vydání první, Fiala, J., Korecká, V., Kurka, V., str. 227). Ke stejnému závěru nakonec dospívají i autoři komentáře k občanskému zákoníku (Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol., Občanský zákoník II § 460 až 880. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 2050 a násl).

Jestliže tedy jeden z manželů zdědí za trvání manželství členský podíl (a manželé spolu trvale žijí), vzniká se společným nájmem bytu manžely i společné členství manželů v družstvu.

Pokud následně žalobkyně se svým manželem nabyli na základě smlouvy o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva byt (bytovou jednotku), jehož vyloučení z exekuce se žalobkyně domáhá, do vlastnictví, a to podle zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, je tento byt ve společném jmění manželů a žalobkyně mohla být úspěšná ve věci jen tehdy, jestliže by prokázala, že má k označenému bytu (jiné) právo, které by exekuci nepřipouštělo (§ 267 odst.1 z. č. 40/1964 Sb.).

Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalované náklady v tomto stadiu řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. října 2009

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru