Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 3623/2012Usnesení NS ze dne 20.02.2013

HeslaDovolání
Exekuce
Zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce)
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.3623.2012.1
Dotčené předpisy

§ 243b odst. 5 o. s. ř.

§ 218 písm. c) o. s. ř.

§ 55 odst. 2 předpisu č. 120/2001 Sb.

Podána ústavní stížnost

III. ÚS 1616/13 ze dne 18.07.2013 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Milada Tomková


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 3623/2012

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph. D., v exekuční věci oprávněné MULTIRENT a.s., se sídlem v Brně, Ptašínského 311/8, identifikační číslo osoby 253 04 526, proti povinnému F. R., zastoupenému JUDr. Bedri Tomáškem, advokátem se sídlem v Kolíně IV, Politických vězňů 27, pro 38.912,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 38 Nc 1038/2009, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. června 2012, č. j. 22 Co 165/2012 - 67, takto:

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění(§ 243c odst. 2 o. s. ř.):

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 10. 1. 2012, č. j. 38 Nc 1038/2009 - 42, kterým Okresní soud v Kolíně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., odůvodněný tvrzením, že v jeho možnostech není vymáhanou pohledávku zaplatit. Krajský soud vyšel z toho, že exekuce na majetek povinného byla nařízena podle rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. M. Š. ze dne 7. 1. 2009, č. j. M 465/2008-Sva, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 38.912,- Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou, pro náklady rozhodčího řízení ve výši 6.620,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, přičemž podle zjištění soudu prvního stupně z předloženého exekutorského spisu, vydal pověřený soudní exekutor exekuční příkaz prodejem nemovitosti, který je „druhý v pořadí“, dále exekuční příkaz „přikázáním pohledávky z účtu“ a exekuční příkaz srážkami z jiných příjmů (důchodu). Ke dni 30. 6. 2011 byla na povinném vymožena částka 20.816,24 Kč. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. upravuje situaci, kdy po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není zjištěn žádný jeho majetek nebo je jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce nedostačující, takže její realizace by vedla jen ke zvýšení nákladů, jež by nemohly být z výtěžku kryty. Exekutor v takovém případě podá soudu podnět k zastavení exekuce a uvede v něm, jaké úkony ke zjištění majetku provedl a s jakým výsledkem, případně z čeho dovodil hodnotu zjištěného majetku. Z povahy exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb. tedy plyne, že podnět k zastavení podle uvedeného ustanovení nepodává povinný, nýbrž soudní exekutor (ten však takový podnět nepodal). Jestliže však povinný podal sám návrh na zastavení exekuce, soud prvního stupně se jím správně zabýval a dospěl i ke správnému závěru, že důvod k jejímu zastavení není dán, když soudní exekutor již na povinném vymohl částku, která stačí ke krytí nákladů exekuce.

Proti tomuto usnesení podal povinný dovolání, neboť má zato, že jím byla řešena otázka, která má po právní stránce zásadní význam, a to, „kdo je oprávněn dát podnět k zastavení exekuce podle ust. § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř.“. Nesouhlasí s „názorem soudu, že podnět k zastavení exekuce nepodává povinný, nýbrž exekutor“, a že podal-li jej povinný sám, není důvodný, a s poukazem na § 55 exekučního řádu namítá, že exekuční řád podání takového návrhu povinným nevylučuje. Dále popisuje své nepříznivé zdravotní, finanční, sociální a majetkové poměry s tím, že kromě pozemku, na nějž je vedena exekuce, jiný majetek nemá, přičemž však je proti němu vedena řada exekucí, takže není v jeho možnostech uhradit exekucí vymáhanou pohledávku, a to ani ve splátkách. Je si vědom toho, že v rámci provádění exekuce byla vymožena částka, jež postačuje na pokrytí nákladů exekuce, avšak s ohledem na další nařízené a prováděné exekuce je zřejmé, že k uspokojení všech jeho věřitelů nemůže dojít. Navrhl, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (viz článek II, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb. a článek II, bod 7. části první zákona č. 404/2012 Sb.) a po přezkoumání věci podle § 242 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (toto ustanovení bylo sice zrušeno nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 28. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, ale až uplynutím dne 31. 12. 2012, přičemž podle závěru uvedeného v nálezu téhož soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. prosince 2012 i nadále použitelné) ve spojení s § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 a s § 130 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. není přípustné.

Dovolatelem vymezená otázka nemá pro rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam, neboť ji odvolací soud vyřešil v souladu se zákonem i judikaturou Nejvyššího soudu.

Podle § 55 odst. 2 exekučního řádu, ve znění účinném od 1. 11. 2009, podá-li účastník návrh na zastavení exekuce, exekutor do 15 dnů od doručení návrhu vyzve další účastníky exekuce, aby se vyjádřili, zda s návrhem souhlasí, a aby se v případě, kdy nesouhlasí s tvrzeními obsaženými v návrhu na zastavení, vyjádřili k návrhu a předložili listiny k prokázání svých tvrzení. Jestliže všichni účastníci se zastavením exekuce souhlasí, exekutor vyhoví návrhu na zastavení exekuce do 30 dnů od marného uplynutí lhůty k vyjádření nebo od doručení souhlasného vyjádření, nastalo-li dříve. Nevyhoví-li exekutor návrhu na zastavení exekuce, postoupí jej společně s exekučním spisem v uvedené lhůtě k rozhodnutí exekučnímu soudu. Podle odst. 3 tohoto ustanovení o zastavení exekuce rozhodne exekutor i bez návrhu, souhlasí-li se zastavením oprávněný. Nesouhlasí-li oprávněný, požádá exekutor o zastavení exekuční soud, který při rozhodování postupuje podle odstavce 4.

V exekučním řízení úkony směřující ke zjištění majetku povinného provádí pověřený exekutor. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 11. února 2009, sp. zn. 20 Cdo 4360/2008, uvedl, že v případě nedostačujícího majetku exekutor podá soudu podnět k zastavení exekuce a uvede v něm, jaké úkony ke zjištění majetku provedl a s jakým výsledkem, případně z čeho dovodil hodnotu zjištěného majetku. V usnesení ze dne 26. března 2008, sp. zn. 20 Cdo 5293/2007, dále Nejvyšší soud uvedl, že pokud by povinný podal řádný návrh na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., soud by se jím zabývat musel, a že v takovém případě pak soud vyžádá od exekutora zprávu o tom, jaký majetek povinného zjistil, popřípadě jaká je jeho hodnota, a jaké jsou náklady exekuce, a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce. Na základě vyjádření exekutora pak posoudí, zda důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. je dán (srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2010, sp. zn. 20 Cdo 4106/2008), přičemž exekuci podle tohoto ustanovení lze zastavit, jestliže po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není zjištěn žádný majetek, event. je jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce nepostačující (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2010, sp. zn. 20 Cdo 4106/2008).

V dané věci se soudy obou stupňů návrhem povinného na zastavení exekuce náležitě zabývaly, přičemž jej nezamítly z důvodu, že jej nemůže podat povinný (na takovém vytýkaném právním posouzení napadené rozhodnutí nespočívá), nýbrž proto, že nebyly splněny předpoklady uvedené v § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., když částka 20.816,24 Kč, kterou pověřený soudní exekutor na povinném ke dni 30. 6. 2011 vymohl, stačí ke krytí nákladů exekuce. Proti tomuto závěru odvolacího soudu dovolatel žádné námitky nevznesl a jen s odkazem své nepříznivé zdravotní, finanční, sociální a majetkové poměry a okolnost, že jsou proti němu vedeny další exekuce, vyslovil názor, že není v jeho možnostech uhradit exekucí vymáhanou pohledávku, a to ani ve splátkách, resp. že k uspokojení všech jeho věřitelů nemůže dojít, což však přípustnost dovolání v dané věci založit nemůže.

Dovolací soud poznamenává, že si je vědom toho, že odvolací soud (resp. i soud prvního stupně) v řízení nepostupoval zcela v souladu s judikaturou (viz výše), nicméně za skutkového stavu, jak byl v dané věci zjištěn, a to i z exekutorského spisu, by se mu případné zrušení rozhodnutí krajského soudu (event. i soudu prvního stupně) a vrácení věci tomu kterému soudu jevilo s ohledem na výši vymáhané pohledávky a na to, že soudní exekutor již na povinném vymohl částku 20.816,24 Kč, postupem formalistickým.

Protože Nejvyšší soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. a že dovolání proti němu podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění účinném od 1. 7. 2009 není přípustné, podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. je odmítl.

O případných nákladech dovolacího řízení rozhodne soudní exekutor (§ 88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. února 2013

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru