Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 3572/2017Usnesení NS ze dne 29.08.2017

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.3572.2017.1
Dotčené předpisy

§ 237 předpisu č. 99/11963Sb.


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 3572/2017

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny, a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a) R. H., L. n. C., a b) L. D., M., proti povinnému J. G., N., zastoupenému JUDr. Petrem Kazdou, advokátem se sídlem v Nymburce, Palackého třída č. 223/5, pro 750 204 Kč s příslušenstvím, o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 8 Nc 6014/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. března 2016, č. j. 20 Co 79/2016-151, takto:

Dovolání povinného se odmítá.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :

Dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2016, č. j. 20 Co 79/2016-151, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 19. 1. 2016, č. j. 8 Nc 6014/2005-144, jímž soud prvního stupně rozhodl tak, že povinnému se nepřiznává osvobození od soudních poplatků a že se zamítá jeho návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů, s odůvodněním, že se ze strany povinného jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, když žaloba na obnovu řízení byla podána opožděně a nadto v exekučním řízení žalobu na obnovu řízení nelze podat a rozhodnutí o odkladu exekuce (proti kterému byla žaloba na obnovu řízení podána) není rozhodnutím ve věci samé, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené usnesení odvolacího důvodu je (z hlediska uplatněného dovolacího důvodu) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce, kdy jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř., srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014 sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod č. 67 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014, v němž byl přijat právní názor, že o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno, a že o zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Namítá-li dovolatel, že odvolací soud nesprávně dovozuje svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování práva u povinného z toho, že žaloba na obnovu řízení byla podána proti procesnímu usnesení, ačkoliv jde o rozhodnutí o ve věci samé, a lhůta pro podání žaloby nebyla dodržena, ačkoliv byla žaloba podána včas, pak přehlíží, že pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2005, sp. zn. 30 Cdo 997/2005) a rozhodnutí o návrhu na odklad exekuce není rozhodnutím ve věci samé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2199/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1520/2003); žaloba na obnovu řízení proti tomuto usnesení proto, jak již dovodil správně odvolací soud, není podle § 228 o. s. ř. přípustná. Namítá-li dovolatel, že „pokud byl soud názoru, že žaloba byla podána opožděně, tak ji měl bez dalšího odmítnout, nikoliv vyzývat k úhradě soudního poplatku“, dovolací soud uvádí, že poplatková povinnost spojená s podáním mimořádného opravného prostředku je jednou z odstranitelných podmínek řízení; tímto nedostatkem podmínek řízení se soud zabývá ještě před tím, než se zabývá samotným návrhem ve věci samé. Jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření; může přitom zpravidla pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé, nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (srov. § 104 odst. 2 o. s. ř.). Soud prvního stupně tedy postupoval správně, když povinného vyzval k zaplacení vyměřeného soudního poplatku a návrhem se zabýval až v rámci řízení o osvobození soudního poplatku při posuzování otázky, zda jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ze strany povinného.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinného podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 8. 2017

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru