Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 3475/2019Usnesení NS ze dne 08.04.2020

HeslaZastavení exekuce
Směnky
Zánik závazku
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.3475.2019.1
Dotčené předpisy

§ 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

§ 28 odst. 2 ZKV


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 3475/2019-718

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné PEYTON INVESTMENTS HOLDINGS LTD., se sídlem v Tortole, 33 Porter Road, Road Town, Britské Panenské ostrovy, zastoupené JUDr. Antonínem Janákem, advokátem se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka 142, proti povinné H. K., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Zdeňkem Vlčkem, advokátem se sídlem v Plzni, Na Roudné 443/18, pro 15 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 73 Nc 15067/2008, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 10. 2018, č. j. 61 Co 269/2016-598, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud Plzeň-město usnesením ze dne 8. 5. 2016, č. j. 73 Nc 15067/2008-407, zamítl návrh původního povinného J. P. (dále též jen „povinný“) ze dne 26. 11. 2009 (č. l. 51) na zastavení exekuce (výrok I.). Exekuci k návrhu povinného ze dne 11. 3. 2014 (č. l. 274) zastavil (výrok II.). Oprávněné uložil zaplatit povinnému na nákladech exekuce před soudem prvního a druhého stupně částku 184 767 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jeho advokátky JUDr. Miloslavy Wipplingerové, Ph.D., LL.A., (výrok III.) a oprávněné uložil zaplatit soudnímu exekutorovi Mgr. Ing. Jiřímu Proškovi na nákladech exekuce částku 7 865 Kč (výrok IV.).

Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným rozhodnutím (poté, kdy jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, č. j. 20 Cdo 5778/2017-533) usnesení soudu prvního stupně potvrdil v napadené části (tj. ve výroku II. a v souvisejících výrocích III. a IV.) s tím, že náhradu nákladů mezi účastníky je oprávněná povinna zaplatit povinnému k rukám jeho právního zástupce advokáta JUDr. Zdeňka Vlčka; dále rozhodl, že oprávněná je povinna zaplatit povinnému na nákladech odvolacího řízení částku 246 719 Kč k rukám jeho právního zástupce. Uvedl, že exekuce je vedena pro vymožení 15 000 000 Kč na základě směnečného platebního rozkazu a povinný navrhl zastavení exekuce z důvodu, že ještě před vydáním exekučního titulu došlo k úplné úhradě pohledávky tím způsobem, že byl realizován jiný způsob zajištění – zpeněžení zástavy. Odvolací soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2007, sp. zn. 29 Odo 63/2006 (uveřejněný pod číslem 31/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) uzavřel, že důvodem ke zrušení směnečného platebního rozkazu nemohou být skutečnosti, k nimž došlo až po vydání směnečného platebního rozkazu, ale taková procesní obrana žalovanému přísluší až v řízení o výkon rozhodnutí; skutečnosti, na nichž je postaven návrh na zastavení exekuce, jsou proto projednatelné a uznatelné jako důvod pro případné zastavení exekuce ve smyslu § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

Odvolací soud se následně zabýval kauzálními námitkami povinného (avala ze směnky) ve vztahu k oprávněné a vyšel z následujících skutkových zjištění. Komerční banka, a. s. poskytla společnosti AKTIVA, a. s. úvěr ve výši 450 000 000 Kč na základě smlouvy o úvěru ze dne 19. 1. 1999. Dne 7. 12. 2000 byla uzavřena Dohoda o postupu při realizaci zajištění mezi Komerční bankou, a. s. a společnostmi SCHWACH, spol. s r. o. a DYNAMIC NETWORK ALLIANCE, INC., J. K. a povinným (dále též jen „Dohoda“), jejímž účelem bylo zajištění pohledávky Komerční banky, a. s. do výše 15 000 000 Kč třemi způsoby, a to:

- zřízením zástavního práva k nemovitým věcem ve vlastnictví společnosti SCHWACH, spol. s r. o.,

- směnečným rukojemstvím, kdy společnost AKTIVA, a. s. vystavila vlastní blankosměnku ve prospěch Komerční banky, a. s., avalovanou společností DYNAMIC NETWORK ALLIANCE, INC., J. K. a povinným,

- ručitelským prohlášením společnosti SCHWACH, spol. s r. o.

Komerční banka, a. s. se zavázala, že se při nutnosti realizace zajištění bude řídit následujícím pořadím: a) realizace zástavního práva, uplatnění nároku z titulu avala směnky, b) uplatnění nároku z titulu ručení. Pořadí realizace zajištění pod písm. a) bylo ponecháno na vůli Komerční banky, a. s. a případné využití obou institutů zajištění bylo limitováno částkou 15 000 000 Kč. K uplatnění nároku z titulu ručení podle písm. b) byla věřitelka oprávněna přistoupit pouze v případě, že součet výnosů ze zajištění podle písm. a) nedosáhne 15 000 000 Kč (výše nároku by se pak rovnala rozdílu mezi již dosaženou částkou a částkou 15 000 000 Kč).

Odvolací soud uzavřel, že Dohoda představuje směnečnou smlouvu, neboť upravuje, za jakých podmínek může majitel směnky uplatnit právo vůči avalistům. Dohoda tak zakládá právo povinného uplatnit kauzální námitky proti majiteli směnky a bránit se tím, že po něm již nelze žádné plnění požadovat; s ohledem na citovanou judikaturu toto právo povinnému náleží v exekučním řízení. Soud uvedl, že je zde několik dlužníků, kteří jsou všichni shodně zavázáni k témuž předmětu plnění (zajištění pohledávky do výše 15 000 000 Kč) na základě různých právních skutečností (zástavního práva, ručení a směnečného rukojemství). Z obsahu Dohody vyplývá, že se jedná o závazek společný, kdy věřitel má právo požadovat zajištění ve výši 15 000 000 Kč pouze jednou a může je požadovat po společně zavázaných dlužnících, a to po kterémkoliv z nich. Smyslem a cílem Dohody bylo uspokojení věřitele do rozsahu 15 000 000 Kč, vůle a konsens kontrahentů byl jednoznačný a smluvní volnost účastníků při tvorbě závazkových vztahů je třeba respektovat. Jestliže byla vyplacena cena zástavy, a tedy jeden z dlužníků realizoval zajištění do výše 15 000 000 Kč, vzhledem k pasivní solidaritě dlužníků došlo k zániku zajišťovacích závazků i ostatních dlužníků, neboť plnění sjednané jako jediné bylo poskytnuto.

Odvolací soud konečně zhodnotil jako nedůvodnou námitku oprávněné, že jí náleží alespoň rozdílová částka mezi částkou 15 000 000 Kč, která byla složena do konkursní podstaty a měla charakter výnosu z prodeje zástavy, a částkou 10 492 469,40 Kč, která byla zajištěnému věřiteli v konkursu vyplacena. Poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sen. zn. 29 ICdo 28/2013 (uveřejněný pod číslem 94/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), dále též „R 94/2016“, podle jehož závěrů tam, kde určitá osoba zajišťuje smluvně pohledávku vůči úpadci zástavou a ručením jen do určité částky s tím, že v rozsahu plnění poskytnutého z titulu jednoho zajištění se snižuje závazek z titulu druhého zajištění, je plněním poskytnutým (v rozsahu oné maximální částky) do konkursu vedeného podle zákona o konkursu a vyrovnání z titulu zástavního práva zbavena povinnosti doplatit na úhradu zajištěné pohledávky z titulu ručení částku, které se v důsledku omezení založeného ustanovením § 28 odst. 2 a 4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále „ZKV“), nedostalo na úhradu zajištěné pohledávky zajištěnému věřiteli ze složené částky.

Oprávněná spatřuje přípustnost dovolání v tom, že v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena otázka, zda zaplacením částky 15 000 000 Kč společností SCHWACH, spol. s r. o. dne 30. 8. 2005 do konkursní podstaty úpadkyně AKTIVA, a. s. ve prospěch věřitelky GE Money Bank, a. s. došlo též k zániku směnečné pohledávky z titulu avalu žalovaného na směnce vystavené dne 7. 12. 2000 společností AKTIVA, a. s. ve výši 15 000 000 Kč, a to za situace, kdy v důsledku omezení založeného ustanovením § 28 odst. 2 a 4 ZKV věřitel obdržel pouze částku 10 492 469,40 Kč. Domnívá se, že pohledávka co do rozdílové částky 4 507 530,60 Kč nezanikla.

Oprávněná namítá, že závěry uvedené v rozhodnutí R 94/2016 nelze aplikovat na danou věc, neboť v tomto rozhodnutí nebyl řešen vzájemný vztah mezi zástavním právem a směnečným rukojemstvím, ale pouze vztah mezi zástavním právem a právem ze směnky na jedné straně a ručením na straně druhé. Klíčové bylo, zda se výnosem z prodeje zástav rozumí výtěžek zpeněžení ve smyslu § 28 odst. 2 ZKV s tím, že ve vztahu mezi „druhou skupinou“ zajištění podle Dohody (ručení) a „první skupinou“ (zástavní právo a práva ze směnky) je rozhodující, kolik bylo na zástavní právo vyplaceno a ne kolik bylo věřitelem obdrženo. Oprávněná je přesvědčena, že ve vztahu mezi zajištěním zástavním právem a právy ze směnky žádné omezení „výnosem z prodeje zástav“ v textu dohody uvedeno není a je zde pouze uvedeno, že „případné využití obou způsobů zajištění je limitováno částkou 15 000 000 Kč“. Je zřejmé, že povinný tím, že avaloval směnku co do částky 15 000 000 Kč, limitoval svůj rukojemský závazek právě do této výše. Směnečný závazek je oddělený od případného závazku, který byl původem jeho vzniku, plněním na zajišťovací směnku (na rozdíl od plnění z titulu ručení či zástavního práva) zajištěná pohledávka nezaniká a stejně tak plněním na zajištěnou pohledávku nezaniká pohledávka ze zajišťovací směnky. Protože ve vztahu mezi zástavním právem a právy ze směnky v textu Dohody žádné omezení „výnosem z prodeje zástav“ není, pak při respektování skutečnosti, že povinný limitoval svůj závazek z titulu avalu směnky co do částky 15 000 000 Kč, musí mít věřitel po složení částky 15 000 000 Kč do konkursní podstaty společnosti AKTIVA, a. s. v rámci první skupiny zajišťovacích prostředků právo na rozdílovou částku do 15 000 000 Kč, tedy 4 507 530,60 Kč. Pokud došlo k zastavení exekuce i v této rozdílové částce, je právní posouzení věc odvolacím soudem nesprávné. Oprávněná navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že se exekuce zastavuje co do částky 10 492 469,40 Kč a co do částky 4 507 530,60 Kč se nezastavuje.

K doplnění dovolání ze dne 1. 11. 2019, dodanému do datové schránky Nejvyššího soudu dne 4. 11. 2019, dovolací soud nepřihlédl, neboť bylo podáno po uplynutí dovolací lhůty (§ 241b odst. 3 věta první o. s. ř.).

Povinná se k dovolání vyjádřila pouze tak, že vzhledem k úmrtí povinného není rozhodnutí odvolacího soudu v právní moci. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo doručeno právnímu zástupci povinného dne 6. 12. 2018, procesní plná moc však zanikla již dne 29. 11. 2018, kdy povinný zemřel. Navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019, dále jen „o. s. ř.“.

Předně námitka povinné, že rozhodnutí odvolacího soudu dosud nenabylo právní moci, není případná. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 24. 10. 2018, povinný dne 29. 11. 2018 zemřel, a rozhodnutí tak nemohlo být povinnému doručeno. Okresní soud Plzeň-město usnesením ze dne 20. 5. 2019, č. j. 73 Nc 15067/2008-666, rozhodl, že v exekučním řízení bude jako s povinnou pokračováno s H. K.; rozhodnutí nabylo právní moci dne 18. 6. 2019. Rozhodnutí odvolacího soudu poté bylo doručeno právnímu zástupci povinné dne 31. 7. 2019.

Odvolací soud při právním posouzení věci vycházel se skutkového závěru, že podle znění Dohody ze dne 7. 12. 2000 (čl. I a zejména čl. IV) pokud jeden z dlužníků realizoval zajištění do výše 15 000 000 Kč („realizace zástavního práva k nemovitostem“, „uplatnění nároku z titulu avalu směnky“ nebo „uplatnění nároku z titulu ručení“), došlo k zániku zajišťovacích závazků i ostatních dlužníků, neboť plnění sjednané jako jediné bylo poskytnuto. Dne 30. 8. 2005 došlo k vyplacení ceny zástavy, kdy společnost SCHWACH, spol. s r. o. jako zástavní dlužnice uhradila částku 15 000 000 Kč do konkursní podstaty úpadkyně AKTIVA, a. s., a tedy bylo realizováno zajištění zástavním právem.

Nejvyšší soud v rozsudku R 94/2016 uvedl, že s částkou, kterou zástavní dlužník složí do konkursní podstaty úpadce coby osobního dlužníka jako cenu zástavy, se nakládá jako s výtěžkem zpeněžení ve smyslu § 28 odst. 2 ZKV, jinak řečeno se jedná o výnos z prodeje zástavy. Nejvyšší soud rozhodoval ve věci, která ve skutkovém základu rovněž vycházela z Dohody, a zabýval se vztahem zajišťovacích institutů zástavního práva a ručení v situaci, kdy je pohledávka zajišťována omezeně do výše 15 000 000 Kč jak z titulu zástavního práva, tak z titulu ručení.

Dovolatelka namítá, že ve vztahu mezi zajišťovacími instituty uvedenými pod písm. a) čl. IV Dohody, tedy zástavním právem a směnečným rukojemstvím, není (na rozdíl od vztahu ručení a zástavního práva) žádné omezení „výnosem z prodeje zástav“, nelze proto použít závěry rozhodnutí R 94/2016. Tím však předkládá vlastní verzi skutkového stavu, která je odlišná od skutkových závěrů odvolacího soudu. Odvolací soud výkladem čl. IV Dohody dospěl k závěru, že vůlí účastníků bylo uspokojení věřitele do rozsahu 15 000 000 Kč a realizace jednoho ze tří způsobů zajištění ve výši 15 000 000 Kč měla za následek zánik zajišťovacích závazků ostatních dlužníků; do konkursní podstaty bylo složeno 15 000 000 Kč jako cena zástavy, a zástavní právo tak bylo realizováno. Odvolací soud, vycházeje z takto zjištěného skutkového stavu, pak správně aplikoval závěry rozhodnutí R 94/2016, tedy že výtěžkem zpeněžení je třeba rozumět právě složenou cenu zástavy (nikoli částku, kterou v důsledku omezení založeného § 28 odst. 2 a 4 ZKV obdrží zajištěný věřitel). Zpochybnění skutkového stavu není způsobilým dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. a dovolací soud je skutkovými zjištěními, ke kterým soudy nižších stupňů dospěly, vázán.

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy dovolání oprávněné bylo odmítnuto a náklady povinné spojené s podáním vyjádření k dovolání, v němž se pouze velmi stručně vyjádřila k právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, nelze považovat v tomto konkrétním případě za účelně vynaložený náklad k uplatňování nebo bránění práva.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný

V Brně dne 8. 4. 2020

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru