Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 3335/2017Usnesení NS ze dne 27.09.2017

HeslaZastavení exekuce
Promlčení
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.3335.2017.1
Dotčené předpisy
§ 112 obč. zák.|§ 131b odst. 5 předpisu č. 109/1964Sb.

přidejte vlastní popisek

20 Cdo 3335/2017-88

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky, v exekuční věci oprávněné CASPER UNION s. r. o., se sídlem v Praze 1, Olivova 948/6, identifikační číslo osoby 24830801, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 55, proti povinné A. H., zastoupené JUDr. Alešem Rozehnalem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Týnská 633/12, pro 439 198,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 12 Nc 11184/2005, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 24. 3. 2017, č. j. 27 Co 96/2017-70, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 7. 12. 2016, č. j. 12 Nc 11184/2005-49, zamítl návrh povinné na zastavení exekuce. Okresní soud vycházel ze zjištění, že návrh na nařízení exekuce byl podán dne 1. 11. 2005, exekuční titul, kterým je rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 10. 1998, sp. zn. 42 Cm 366/97, nabyl právní moci dne 26. 11. 1998 a následně se stal vykonatelným dne 29. 11. 1998, od toho data pak běžela desetiletá promlčecí lhůta. Dospěl k závěru, že návrh na nařízení exekuce byl podán za trvání běhu promlčecí doby, proto v souladu s ustanovením § 408 odst. 1 věty druhé zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 29. 2. 2000, nemohla být pohledávka promlčena.

Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné, byť na základě odlišné právní úvahy. Uvedl, že závazkový vztah, který vznikl mezi právním předchůdcem oprávněné a povinnou se řídil a dosud řídí zákonem č. 109/1964 Sb., hospodářským zákoníkem, ve znění platném do 31. 12. 1991 (přechodné ustanovení § 763 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku platného a účinného do 31. 12. 2013). Pro daný případ tak platí úprava promlčení obsažená v hospodářském zákoníku, konkrétně § 131b odst. 5 hospodářského zákoníku, dle něhož běží desetiletá promlčecí lhůta, a dále § 131d hospodářského zákoníku, z něhož plyne, že podáním žádosti příslušnému orgánu před uplynutím promlčecí lhůty se běh této lhůty staví. Krajský soud dospěl k závěru, že uplatnila-li oprávněná právo z exekučního titulu v průběhu desetileté promlčecí lhůty u soudu podáním návrhu na nařízení exekuce, došlo k jejímu stavení (v průběhu exekučního řízení již promlčecí lhůta neběží). Námitka promlčení, kterou povinná uplatňovala a posuzovala podle obchodního zákoníku, tak nemůže být důvodná.

Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním. Uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o stavení promlčecí lhůty. Uvedla, že při aplikaci hospodářského zákoníku, jenž stavení promlčecí lhůty speciálně u práv již pravomocně přiznaných neupravuje, je nutno použít ustanovení obecné, tedy ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně ustanovení § 100 odst. 1, § 101 až 110 obč. zák. Dále je toho názoru, že i kdyby se promlčení posuzovalo podle hospodářského zákoníku, tak z jeho ustanovení § 131d vyplývá, že běh promlčecí lhůty se výkonem práva přetrhuje (přerušuje) nikoli staví. Podala-li oprávněná návrh na nařízení exekuce dne 1. 11. 2005, pak tímto dnem promlčecí lhůta přestala běžet a začala běžet nová, která uplynula dne 1. 11. 2015. Závěrem navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se exekuce zastavuje a oprávněná je povinna nahradit povinné náklady řízení.

Oprávněná ve vyjádření uvedla, že dovolání povinné považuje za nepřípustné, neboť se odvolací soud neodchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, ani věc nezávisí na otázce hmotného či procesního práva dovolacím soudem dosud neřešené. Podle oprávněné soudy obou stupňů vykládaly právní předpisy zcela konformně a v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Uvedla, že je nepochybné, že pohledávka plyne ze smlouvy o úvěru ze dne 21. 2. 1991 a jako taková se řídí hospodářským zákoníkem, který pamatoval jak na přerušení, tak na stavení běhu promlčecí doby uplatněním práva u soudu, a proto, pokud přede dnem uplynutí promlčecí doby byl nárok exekučně uplatněn, pak se běh promlčecí doby zastavil a promlčení není možné namítnout, neboť k němu nemohlo dojít. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání povinné odmítl jako nepřípustné, případně jej jako nedůvodné zamítl.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Dovolání není přípustné.

Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 20 Cdo 884/2005, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 58/2006, uzavřel, že není-li stavení promlčecí lhůty u práv již pravomocně přiznaných výslovně upraveno v hospodářském zákoníku, je třeba užít ustanovení obecné, jímž je ustanovení § 112 věty druhé obč. zák., podle které je ke stavení promlčecí lhůty u práv již pravomocně přiznaných (v daném případě podle § 131b odst. 5 hospodářského zákoníku) třeba, aby v desetileté lhůtě byl podán návrh na výkon rozhodnutí, případně exekuci.

V projednávané věci je exekučním titulem rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 10. 1998, sp. zn. 42 Cm 366/97, pravomocný dne 26. 11. 1998, který se stal vykonatelným dne 29. 11. 1998. Bylo-li exekuční řízení (podáním návrhu na nařízení exekuce) zahájeno dne 1. 11. 2005, stalo se tak v průběhu desetileté promlčecí lhůty určené ustanovením § 131b odst. 5 hospodářského zákoníku, námitka promlčení je proto nedůvodná.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. září 2017

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru