Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 3285/2019Usnesení NS ze dne 26.02.2020Vypuzení z držby nájemního práva

HeslaExekuce
Držba
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.3285.2019.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

§ 261a odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 3285/2019-88

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné J. N., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Janem Mauricem, advokátem se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka 142/0, proti povinným 1) M. V., narozenému XY, bytem XY, a 2) B. V., narozené XY, bytem XY, oběma zastoupeným JUDr. Martinem Smrkovským, advokátem se sídlem v Praze 3, Lucemburská 1599/13, pro nepeněžité plnění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE 2155/2018, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. dubna 2019, č. j. 24 Co 66/2019-70, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Ve shora označené věci Obvodní soud pro Prahu 1 (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 18. 1. 2019, č. j. 49 EXE 2155/2018-38, zastavil exekuci vedenou pověřeným soudním exekutorem Mgr. Ing. Jiřím Proškem, Exekutorský úřad Plzeň – město, pod sp. zn. 134 EX 10777/18 (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.). Jako důvod uvedeného rozhodnutí označil nedostatek materiální vykonatelnosti exekučního titulu, jímž je v posuzované věci usnesení soudu prvního stupně ze dne 14. 11. 2017, č. j. 12 C 460/2017-26, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze (dále „odvolací soud“) ze dne 16. 5. 2018, č. j. 72 Co 139/2018-50 (dále „exekuční titul“). Exekučním titulem byly povinným uloženy následující povinnosti ve znění: „Žalovaný ad 1) a žalovaný ad 2) jsou povinni zdržet se dalšího vypuzení žalobkyně z držby nájemního práva k bytové jednotce XY, nacházející se v bytovém domě č. p. XY stojícím na pozemku parc. XY na adrese XY, jak zapsáno v katastru nemovitostí na LV XY vedeném u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště XY, pro katastrální území XY, obec XY, a obnovit původní stav, tedy i do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení předat žalobkyni klíče od uvedené bytové jednotky“. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že exekučním titulem uložená povinnost obnovit původní stav není přesně vymezena (není určen přesný obsah a rozsah povinnosti), a rozhodnutí tak nelze vykonat (§ 261a a § 268 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále rovněž „o. s. ř.“).

K odvolání oprávněné se odvolací soud v usnesení ze dne 26. 4. 2019, č. j. 24 Co 66/2019-70, ztotožnil s právním posouzením soudu prvního stupně a jeho usnesení potvrdil. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2012, sp. zn. 20 Cdo 3305/2010, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. září 2005, sp. zn. 20 Cdo 1258/2005, uvedl, že exekuční titul není v části týkající se povinnosti „obnovit původní stav“ pro svoji neurčitost materiálně vykonatelný, přičemž tento nedostatek přetrvává i se zřetelem k odůvodnění exekučního titulu. Obsah a rozsah povinnosti uložené ve výroku exekučního titulu nelze doplňovat či nahrazovat něčím, co ve výroku obsaženo není, co v něm chybí a není mimo jiné obsaženo ani v odůvodnění exekučního titulu; zatímco povinnost zdržet se dalšího vypuzení žalobkyně z držby nájemního práva a povinnost předat jí klíče od bytové jednotky je ve výroku vymezena zcela jasně, povinnost obnovit původní stav nastěhováním movitých věcí zpět do nemovitosti není blíže konkretizována (např. specifikací movitých věcí).

Oprávněná podala proti usnesení odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost podle § 237 o. s. ř. vymezila tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena a při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka poukázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. září 2005, sp. zn. 20 Cdo 1258/2005, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. září 2010, sp. zn. 20 Cdo 991/2009, podle kterých je rozhodnutí materiálně vykonatelné i v případě, lze-li materiální vykonatelnost podle ustanovení § 261a odst. 1 o. s. ř. - s přihlédnutím k povaze uložené povinnosti či ke způsobu exekuce - výkladem dovodit, což je v případě dovolatelky možné, neboť do exekučním titulem stanovené povinnosti obnovit původní stav náleží i povinnost povinných nastěhovat jimi vyklizené movité věci zpět to bytové jednotky.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“, ve spojení s § 240 odst. 1 o. s. ř.) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání oprávněné není přípustné (§ 237 o. s. ř.).

Nejvyšší soud opětovně zdůraznil, že k řešené právní otázce nelze zvolit více hledisek přípustnosti dovolání, jestliže ta se z povahy věci vzájemně vylučují, není-li zároveň dovolatelem blíže odůvodněno, na základě jakých důvodů tak činí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. listopadu 2019, sp. zn. 20 Cdo 2387/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2018, sp. zn. 20 Cdo 431/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 3673/2013). Dovolatelka přípustnost dovolání staví na dvou různých (protichůdných) předpokladech dovolání, aniž by povětšinou dostatečně (srozumitelně) uvedla, k jakým otázkám se vztahují. Z obsahu dovolání je toliko zřejmé, že stěžejní námitka dovolatelky se promítá do otázky, zda lze v posuzovaném případě – za pomoci interpretace výroku exekučního titulu a s přihlédnutím k jeho odůvodnění - dospět k závěru, že uložená povinnost obnovit původní stav v sobě zahrnuje také povinnost nastěhovat movité věci dovolatelky zpět do bytové jednotky (ohledně řešení této otázky spatřuje oprávněná přípustnost dovolání v odchýlení se od dovoláním označené judikatury dovolacího soudu).

Nejvyšší soud ve své konstantní judikatuře opakovaně vysvětlil, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se řešení této otázky hmotného nebo procesního práva odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2014). Nedílným předpokladem pro řádné naplnění výše uvedeného je skutečnost, že dovolatelem namítaný rozpor rozhodovací praxe dovolacího soudu s napadeným rozhodnutím nesmí být toliko zdánlivý, nýbrž svým obsahem či právními závěry musí být posuzovaná rozhodnutí ve skutečném (objektivním) rozporu.

Nejvyšší soud již opakovaně zdůraznil, že není-li možné dovodit z rozhodnutí náležitosti materiální vykonatelnosti podle § 261a odst. 1 o. s. ř. ani výkladem s přihlédnutím k povaze uložené povinnosti či ke způsobu exekuce, nelze takové rozhodnutí vykonat; soud návrh na nařízení jeho výkonu zamítne. Z povahy exekučního řízení plyne, že okolnosti chybějící titulu z hlediska požadavku materiální vykonatelnosti soud v exekučním řízení již zásadně zjišťovat nemůže, a že tedy v exekučním řízení není přípustné titul navržený k exekuci o tyto okolnosti doplňovat, a to ani rešeršemi do nalézacího řízení, ani (až na výjimky) k příslušnému právnímu předpisu, natožpak tyto okolnosti zjišťovat dokazováním (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. ledna 2010, sp. zn. 20 Cdo 4533/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze 30. června 2004, sp. zn. 20 Cdo 965/2003, ze související literatury srov. dále Kůrka, V., Drápal, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Linde. Praha 2004, str. 72, 310).

K exekučním titulům ukládajícím povinnost jinou než zaplacení peněžité částky Nejvyšší soud ve své ustálené rozhodovací praxi upřesnil, že takový exekuční titul je materiálně vykonatelný, jen je-li možné nařídit jeho výkon některým ze způsobů uvedených v § 258 odst. 2 o. s. ř., řídí-li se způsob výkonu rozhodnutí na nepeněžité plnění povahou uložené povinnosti. Při zkoumání této povahy soud vychází, přihlížeje k předepsanému způsobu výkonu rozhodnutí, z obsahu rozhodnutí, především z jeho výroku, případně i z odůvodnění, avšak pouze za účelem výkladu výroku, tedy k odstranění případných pochybností o obsahu a rozsahu výrokem uložené povinnosti; výrok titulu nelze jakkoli doplňovat či opravovat. Ukládá-li titul povinnost k nepeněžitému plnění, které neodpovídá některému ze způsobů výkonu rozhodnutí uvedenému v § 258 odst. 2 o. s. ř., nelze vyhovět požadavku zakotvenému v ustanovení § 257 o. s. ř., a takový titul není proto možné z materiálního hlediska vykonat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. dubna 2017, sp. zn. 20 Cdo 2907/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2007, sp. zn. 20 Cdo 1151/2006, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. srpna 2012, sp. zn. 20 Cdo 3682/2010).

Odkazuje-li dovolatelka na konkrétní rozhodnutí dovolacího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. září 2005, sp. zn. 20 Cdo 1258/2005, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. září 2010, sp. zn. 20 Cdo 991/2009), který v nich konformně dovodil, že soud vychází z obsahu rozhodnutí, především z jeho výroku, případně i z odůvodnění, avšak pouze za účelem výkladu jeho výroku, tedy k odstranění případných pochybností o obsahu a rozsahu výrokem uložené povinnosti, tj. výrok titulu nelze jakkoli doplňovat či opravovat (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. září 2005, sp. zn. 20 Cdo 1258/2005, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. září 2010, sp. zn. 20 Cdo 991/2009), pak tyto závěry sice představují ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, avšak odvolací soud právě z této praxe vycházel a příslušné závěry dovolacího soudu na posuzovaný případ aplikoval. Jestliže dospěl k závěru, že nelze ani s přihlédnutím k odůvodnění exekučního titulu pochybnost o obsahu a rozsahu povinnosti odstranit, neboť jazykovým výkladem meritorního slovního spojení „a obnovit původní stav, tedy i do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení předat žalobkyni klíče“ se s určitostí stanovuje toliko povinnost předání klíčů (pozn. dovolacího soudu: tato povinnost byla před podáním návrhu na nařízení exekuce splněna a nebyla exekučně vynucována), přičemž movité věci, jež by měly být nastěhovány zpátky, stejně jako samotná povinnost spočívající v jejich opětovném nastěhování, nejsou ani v odůvodnění dostatečně specifikovány (tudíž výrok exekučního titulu by v tomto ohledu musel být doplněn), nelze mu se zřetelem k rozhodovací praxi dovolacího soudu nic vytknout.

Ve vztahu k ustanovení § 237 o. s. ř. uvedené závěry znamenají, že dovolatelka předestřenými námitkami nevystihla předpoklad přípustnosti dovolání (v důsledku toho se míjí i s důvodem dovolání), a dovolací soud proto bez jednání (viz § 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání oprávněné podle § 243a odst. 1 o. s. ř. odmítl.

K případným vadám řízení před odvolacím soudem či před soudem prvního stupně by dovolací soud přihlédl pouze u přípustného dovolání (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.); dovolatelka ostatně své námitky v této rovině ani neformulovala.

Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení se v tomto případě nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 2. 2020

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru