Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 3235/2017Usnesení NS ze dne 16.08.2017

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.3235.2017.1
Dotčené předpisy

čl. 237 o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

II. ÚS 3977/17 ze dne 11.04.2018 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Jaroslav Fenyk


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 3235/2017

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky, a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného Ing. L. Z., K. V., zastoupeného Mgr. Robertem Plickou, advokátem se sídlem v Praze, Národní 58/32, proti povinnému R. B., P., zastoupenému Mgr. Jaromírem Závadou, advokátem se sídlem v Krnově, Hlavní náměstí 1a, o částečném zastavení exekuce vedené u soudního exekutora JUDr. Josefa Lavičky, Exekutorský úřad Cheb, pod sp. zn. 176 EX 03927/13, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 12. 2016, č. j. 9 Co 1423/2015-123, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 5. 10. 2015, č. j. 29 EXE 5624/2013-55, vyhověl návrhu povinného na částečné zastavení exekuce, vedené soudním exekutorem JUDr. Josefem Lavičkou na základě notářského zápisu ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. NZ 203/2013, N 223/2016, sepsaného notářkou Mgr. Adélou Gabányiovou (exekučního titulu), v části týkající se „smluvního penále“ (výrok I.), a v této části výkon rozhodnutí odložil (výrok II.), když dospěl k závěru, že ujednání o smluvní pokutě ve smlouvě o půjčce ze dne 7. 12. 2012 je pro jeho neurčitost neplatné.

Nejvyšší soud usnesením ze dne 14. 10. 2016, č. j. 20 Cdo 3953/2016-103, zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2016, č. j. 9 Co 1423/2015-87, kterým odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, návrh povinného na zastavení exekuce v části týkající se „smluvního penále“ a návrh na odklad provedení exekuce zamítl. Nejvyšší soud se neztotožnil se závěrem odvolacího soudu, že notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti došlo následným jednáním k odstranění neurčitosti části smlouvy týkající se sjednání „smluvního penále“ (ve smyslu smluvní pokuty) obsaženého ve smlouvě o půjčce.

V návaznosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 12. 2016, č. j. 9 Co 1423/2015-123, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Oprávněný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost spatřuje ve skutečnosti, že napadené rozhodnutí závisí na „vyřešení otázky hmotného práva nebo procesního práva, při jejímž posouzení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a otázek, které v rozhodovací praxi dosud nebyly vyřešeny.“ Dle oprávněného napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a společně s návrhem na odklad vykonatelnosti navrhuje jeho zrušení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Z ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. se podává, že v dovolání musí být uvedeno – kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) – také to, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a).

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z uvedeného je zřejmé, že dovolatel je povinen ve smyslu ustanovení § 241a odst. 1, 3 o. s. ř. řádně vymezit způsobilý dovolací důvod a řádně identifikovat splnění předpokladů přípustnosti dovolání zakotvených v citovaném ustanovení § 237 o. s. ř., přičemž pouhá identifikace zákonného ustanovení tento požadavek nenaplňuje (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž byla podána ústavní stížnost, která byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3524/13 ze dne 21. 1. 2014). Tento nedostatek nelze zjevně napravit ani jakoukoli interpretací obsahu dovolání, které tvoří pouze polemika s předchozím rozhodnutím dovolacího i odvolacího soudu, přičemž dovolatel nepředkládá žádnou otázku, na níž závisí napadené rozhodnutí a při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ani, jak dovolatel avizuje, otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena.

Jelikož má dovolání vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly odstraněny v průběhu trvání lhůty k dovolání, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 odmítl, a podle ustanovení § 243f odst. 2 o. s. ř. tak učinil rozhodnutím předsedy senátu s jen stručným odůvodněním ve smyslu ustanovení § 243f odst. 3 o. s. ř.

Není-li návrh na odklad vykonatelnosti opodstatněný (jako je tomu v daném případě), nevydává o tom dovolací soud zvláštní rozhodnutí, byť tato situace dává podnět k posouzení senátnímu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. 20 Cdo 873/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5/2006 pod poř. č. 73).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. srpna 2017

JUDr. Vladimír Kůrka

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru