Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 3040/2017Usnesení NS ze dne 18.07.2017

HeslaExekuce
Prodej movitých věcí a nemovitostí
Přípustnost dovolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.3040.2017.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013

§ 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013

§ 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 3040/2017

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné ESSOX s. r. o., se sídlem v Českých Budějovicích, Senovážné nám. 231/7, identifikační číslo osoby 26764652, proti povinnému J. G., R., pro 118 626,20 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Alana Havlici, Exekutorský úřad Jeseník, pod sp. zn. 197 EX 83743/13, o dovolání R. G., D. K. n. L., zastoupeného Mgr. Martinem Hamplem, advokátem se sídlem ve Dvoře Králové nad Labem, Palackého 741, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 5. 2016, č. j. 84 Co 474/2016-152, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Ve vztahu mezi dovolatelem Romanem Gáborem na straně jedné a oprávněnou a povinným na straně druhé žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 30. 3. 2016, č. j. 197 EX 83743/13-134, kterým soudní exekutor Mgr. Alan Havlice, Exekutorský úřad Jeseník, určil cenu nemovitých věcí povinného a současně rozhodl o zániku nájemního práva, specifikovaného nájemní smlouvu ze dne 18. 7. 2009 na dům na pozemku parc. č. 3006 (zastavěná plocha a nádvoří) s příslušenstvím s odůvodněním, že nájemní právo sjednané na dobu určitou do 18. 7. 2034 za jednorázovou platbu 500 Kč není v místě a čase obvyklé. Odvolací soud uvedl, že předmětné nájemní právo představuje excesivní závadu, která výrazně snižuje možnost prodeje oceňovaných nemovitých věcí.

Usnesení odvolacího soudu napadl R. G. dovoláním, ve kterém namítá nesprávné právní posouzení zjištěného skutkového stavu. Uvedl, že nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že se jedná o účelně sjednané nájemné, které by snižovalo hodnotu předmětných nemovitých věcí. Dle názoru dovolatele je záležitostí smluvních stran, v jaké výši si sjednají nájemné. Dále uvedl, že povinný má vůči dovolateli vykonatelné pohledávky. Upozornil rovněž na skutečnost, že on sám projevil zájem o koupi pronajatých nemovitých věcí v dražbě. Dle názoru dovolatele nájemce nemovité věci, která má být předmětem dražby v exekučním řízení, není právními předpisy vyloučen z účasti na dražbě, ani z tzv. „prodeje z volné ruky“ ve smyslu § 44a odst. 4 exekučního řádu. Závěrem navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení soudního exekutora změnil tak, že se výrok o zániku nájemního práva dovolatele zrušuje, neboť zde není dán důvod pro rušení tohoto nájemního práva.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z § 241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.

Dovolatel neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. a tuto skutečnost ani nebylo možné dovodit z obsahu dovolání. Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v § 237 o. s. ř. považuje za splněné, přičemž musí být zřejmé, které otázky hmotného či procesního práva se taková přípustnost týká [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 (uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. Protože dovolání má vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly odstraněny v průběhu trvání lhůty k dovolání, Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 a § 243f odst. 2 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi oprávněnou a povinným se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. 7. 2017

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru