Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 3014/2000Usnesení NS ze dne 27.02.2001

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.3014.2000.1

přidejte vlastní popisek

20 Cdo 3014/2000

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A) P. Č., a B) N. T., proti žalovaným 1) h. m. P. a 2) I., o návrhu žalobců na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 7 C 505/99, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. června 2000, č. j. 39 Co 257/2000-18, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. června 2000, č. j. 39 Co 257/2000-18, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 29. února 2000, č. j. 7 C 505/99-11, obvodní soud povolil obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod spisovou značkou 11 C 17/97. K odvolání prvního žalovaného městský soud shora označeným usnesením rozhodnutí obvodního soudu změnil tak, že návrh na povolení obnovy řízení - s odůvodněním, že "...skutečnost, spočívající v zastavěnosti předmětného pozemku po jeho převzetí státem..." není skutečností novou, protože byla uplatněna již v původním řízení, a že jsou proto vyloučeny i důkazy, které mají sloužit jejímu průkazu - zamítl. Skutečnost, že pozemek není zastavěn, žalobci ani jako důvod obnovy - podle odvolacího soudu - neuplatňují, navrhují pouze "nový důkaz o ní", jejž však mohli navrhnout již v původním řízení.

Pravomocné usnesení odvolacího soudu žalobci, zastoupeni advokátem, napadli včasným dovoláním, jímž namítají, že o tom, že pozemek výstavbou dotčen není, se dověděli až po dokončení stavby tunelu a odstranění veškerého zařízení ze staveniště na předmětném pozemku, na něž byl v době stavby vstup zakázán, že tedy jde o skutečnost novou, kterou nemohli bez své viny použít v původním řízení.

Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 28. června 2000, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále jen "o. s. ř.").

Dovolání (přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) je důvodné.

Jelikož vady podle ustanovení § 237 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§ 241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř.), k nimž (všem) je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu správnost právního závěru odvolacího soudu, podle něhož bylo-li v původním řízení prokázáno, že předmětný pozemek je zastavěn, nemůže být důvodem obnovy řízení podle ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. skutečnost, že pozemek v době vyhlášení původního rozsudku zastavěn nebyl.

Právní posouzení (a to z hlediska práva nejen hmotného, nýbrž -ao tento případ jde v souzené věci - i procesního) věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, příp. ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, může účastník napadnout návrhem na obnovu řízení, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.

Skutečnosti, rozhodnutí a důkazy mohou být důvodem obnovy jen tehdy, jestliže jsou - pro navrhovatele obnovy - ve srovnání s původním řízením "nové"; pro vyhovění návrhu na obnovu řízení postačuje pravděpodobnost toho, že mohou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci.

Pro posouzení "novosti" takové skutečnosti je rozhodující, že ji účastník nemohl včas použít v původním řízení bez své viny, tj. že o ní nevěděl a že ani jinak nesplnění své povinnosti tuto skutečnost tvrdit a nabízet o ní důkazy z procesního hlediska nezavinil. Se zřetelem na ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř. musí jít vždy o skutečnost, jež nastala do doby vyhlášení rozsudku, protože jen k takové mohl soud přihlížet v původním řízení.

Z obsahu spisu plyne, že soud prvního stupně (v původním řízení) z výpisu z katastru nemovitostí ze 14. července 1997 předloženého druhou žalovanou učinil skutkové zjištění, že předmětný pozemek je ostatní plochou - staveništěm (ve smyslu bodu 2 "Způsob využití nemovitostí" přílohy vyhlášky č. 126/1993 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, a zákon České národní rady č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky /katastrální zákon/, ve znění účinném do 10. července 1996), tj. že jde o pozemek určený pro výstavbu (bod 2, kód 91 přílohy citované vyhlášky). Odtud pak soud dovodil, že pozemek "je zastavěn vyústěním strahovského tunelu", že je tedy na něm ve smyslu ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, umístěna stavba.

Vycházel-li soud v původním řízení ze skutkového zjištění, že pozemek je zastavěn (pročež žalobu zamítl), je skutečnost žalobci nyní uplatňovaná a prokazovaná znaleckým posudkem - tj. že pozemek zastavěn (naopak) nebyl - skutečností novou. Není tedy správný závěr odvolacího soudu, že žalobci jako důvod obnovy neuplatňují novou skutečnost, nýbrž pouze nový důkaz o ní (k tomu ostatně srov. čtvrtý řádek druhého bodu návrhu na obnovu), totiž znalecký posudek. Správný ostatně není ani názor odvolacího soudu, podle něhož nemůže-li účastník uplatnit určitou skutečnost jako důvod obnovy, "...je vyloučen i s důkazy, které mají sloužit jejímu průkazu", vycházející z (opět nesprávné) teze, podle níž "důkazní prostředky" nemají význam samy o sobě, ale jen se zřetelem ke skutečnostem, které mají objasnit; ze znění samotného ustanovení § 228 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., v jehož výčtu jsou kromě "skutečností a rozhodnutí" uvedeny také "důkazy", totiž vyplývá, že důvodem způsobilým vést k obnově řízení může být - sám o sobě - i důkaz (srov. též Komentář k občanskému soudnímu řádu, Panorama Praha 1985, II. díl, str. 107, třetí odstavec zdola).

V souzené věci, kdy soud v původním řízení po provedení důkazu výpisem z katastru nemovitostí, tedy veřejnou listinou (§ 134 o. s. ř.), učinil skutkové zjištění, že předmětný pozemek je zastavěn, a kdy žalobci jako důvod k obnově řízení tvrdí (pro ně novou) skutečnost jinou, že totiž pozemek vlastně v době vydání původního rozsudku ani poté zastavěn nebyl, tedy nejde o případ neprovedení v původním řízení možného dokazování důkazem tehdy navrženým, avšak soudem považovaným za irelevantní (srov. usnesení Městského soudu v Praze z 26. 7. 1973, 9 Co 648/73, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1-2, ročník 1975, pod poř. č. 19), nýbrž o uplatnění (pro žalobce nové, jinak ovšem v době vydání původního rozsudku existující) skutečnosti, způsobilé přivodit pro ně příznivější rozhodnutí, kterou bez své viny nemohli použít v řízení původním, a o návrh důkazu k jejímu prokázání.

Dospěl-li odvolací soud k závěru, že důvod pro obnovu řízení dán není, jelikož žalobci (jež jako důvod obnovy podle jeho názoru neuplatňují určitou skutečnost, nýbrž pouze důkaz o ní) nyní nabízený důkaz mohli navrhnout již v původním řízení, kdy jeho provedení nic nebránilo, je jeho právní posouzení věci nesprávné. Protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené usnesení spočívá (§ 241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř.), Nejvyšší soud je - aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) - usnesením zrušil (§ 243b odst. 1 věta za středníkem, odst. 5 o. s. ř.) a věc podle § 243b odst. 2 věty první o. s. ř. odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta třetí o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. února 2001

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Romana Říčková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru