Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 2987/99Usnesení NS ze dne 29.06.2000

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2000:20.CDO.2987.99.1

přidejte vlastní popisek

20 Cdo 2987/99

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci péče o nezletilého D. P., syna matky M. N. a otce T. P., o návrhu matky na udělení souhlasu k podání žádosti o změnu příjmení nezletilého, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. P 308/97, o dovolání matky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. srpna 1999, č.j. 51 Co 321/99-123, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. srpna 1999, č.j. 51 Co 321/99-123, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 22. února 1999, č.j. P 308/97 - 106, zamítl návrh matky na udělení souhlasu k podání žádosti o změnu příjmení nezletilého D. P. na „N.", když konstatoval, že návrh matky je nedůvodný a že změna příjmení není v zájmu nezletilého.

Městský soud v Praze pak usnesením ze dne 10. srpna 1999, č.j. 51 Co 321/99-123, zastavil - odkazuje na ustanovení § 43 odst. 2 a § 211 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.") - řízení o odvolání matky, jelikož uzavřel, že je nelze pro nedostatek „základních náležitostí" věcně projednat.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla matka (řádně zastoupená advokátem) včas podaným dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř., jež spojuje zmatečnost řízení se zjištěním, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Tato vada tkví podle dovolatelky v nesprávném závěru odvolacího soudu o neprojednatelnosti odvolání. Z odvolání bylo zřejmé, jaké rozhodnutí a v jakém rozsahu je napadáno, přičemž neuvedení údajů o tom, v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně a čeho se dovolatel domáhá, nebrání dalšímu pokračování odvolacího řízení. Potud dovolatelka odkazuje též na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. října 1998, sp. zn. 21 Cdo 60/98, uveřejněné pod číslem 36/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 36/1999") a žádá, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání je ve smyslu § 238a odst. 1 písm. f/ o. s. ř. přípustné a je i důvodné.

Po obsahové stránce dovolací argumenty vystihují především dovolací důvod dle § 241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř., jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (zde, že není správný závěr o neprojednatelnosti odvolání).

Podle ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř. v odvolání má být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu, a čeho se odvolatel domáhá.

Podle ustanovení § 209 o. s. ř. předseda senátu soudu prvního stupně dbá o odstranění vad odvolání. Nezdaří-li se mu vadu odstranit, nebo má-li za to, že odvolání je podáno opožděně nebo tím, kdo k tomu není oprávněn, nebo že není přípustné, předloží věc po uplynutí odvolací lhůty se zprávou o tom odvolacímu soudu.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř. není-li přes výzvu předsedy senátu podání opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení zastaví. O těchto následcích musí být účastník poučen.

Podle ustanovení § 211 o. s. ř. pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného.

Ze spisu se podává, že matka v odvolání (č.l. 114) označila (slovy „V označené věci podávám tímto ve lhůtě blanketní odvolání do rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. února 1999, č.j. /správně sp. zn./ P 308/97"), rozsudek proti kterému odvolání směřuje, s tím, že odvolání doplní do čtrnácti dnů. Odvolání dále - v intencích § 42 odst. 4 o. s. ř. - obsahuje i údaj o tom, kterému soudu je určeno, kdo je činí a které věci se týká, a je podepsáno a datováno. Jelikož rozsudek soudu prvního stupně obsahuje pouze jeden nedělitelný výrok, je odtud zřejmé, že rozsudek byl odvoláním napaden v plném rozsahu.

Dovolatelce pak lze přisvědčit v tom, že je-li z odvolání (jako v této věci) patrno, které rozhodnutí a v jakém rozsahu odvolatel napadá, pak neuvedení údajů o tom, v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu prvního stupně a čeho se odvolatel domáhá, nebrání dalšímu pokračování odvolacího řízení (srov. dovolatelkou cit. R 36/1999). Je tomu tak proto, že odvolací soud podle ustanovení § 212 odst. 1 o. s. ř. projednává věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí, aniž je vázán důvody odvolání a odvolacími návrhy účastníků (srov. § 212 odst. 3 a 4 o. s. ř.). Závěr, že odvolání v dané věci není projednatelné, tudíž neobstojí.

Oproti tomu vadou dle § 237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. (k jejíž existenci dovolací soud přihlíží i z úřední povinnosti) řízení zjevně netrpí. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích nesčetněkrát vysvětlil, že hodnotící úsudek projevený v rozhodnutí (zde závěr odvolacího soudu, že odvolání není projednatelné) není nesprávným postupem soudu „v průběhu řízení" (srov. např. rozhodnutí uveřejněná pod čísly 27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 1997, sp. zn. 2 Cdon 887/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 1998, pod pořadovým číslem 42 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. října 1996, sp. zn. 2 Cdon 1007/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 1997, pod pořadovým číslem 36).

Jelikož dovolací důvod dle § 241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 1, 2 a 5 o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu, že odvolání je projednatelné, je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.). V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. června 2000

JUDr. Zdeněk Krčmář, v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Romana Říčková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru