Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 2954/2012Usnesení NS ze dne 23.05.2013

HeslaExekuce
Náklady řízení
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.2954.2012.1
Dotčené předpisy

§ 337c odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 2954/2012

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné SIPRAL a. s., se sídlem v Praze 10, Třebohostická 5a/3165, identifikační číslo osoby 61860433, proti povinné A. N., za účasti přihlášeného věřitele České spořitelny a. s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, identifikační číslo osoby 45244782, a vydražitele Patriot Invest a. s., se sídlem v Praze 5, Hrozenkovská 33/68, identifikační číslo osoby 27448339, pro 1 069 164,- Kč, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 11 Nc 4072/2006, o dovolání soudního exekutora JUDr. Milana Usnula, Exekutorský úřad Praha 9, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2011, č. j. 20 Co 425/2011-29, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Soudní exekutor JUDr. Milan Usnul rozhodl usnesením ze dne 19. 4. 2011, č. j. 098 EX 00837/06-088, tak, že z rozdělované podstaty 1 400 000,- Kč se uspokojí v první skupině jeho pohledávka ve výši 231 051,10 Kč, dále ve třetí skupině částečně pohledávka zástavního věřitele České spořitelny a. s. ve výši 1 168 948,90 Kč s tím, že zbytek pohledávky České spořitelny a. s. a pohledávka oprávněné se neuspokojují, neboť tím byla rozdělovaná podstata vyčerpána. Dále zamítl námitku povinné co do výše odměny exekutora.

Odvolací soud napadeným rozhodnutím usnesení soudního exekutora změnil tak, že z rozdělované podstaty se uspokojí ve třetí skupině v prvním pořadí pohledávka přihlášeného zástavního věřitele České spořitelny a. s. ve výši 787 475,45 Kč a ve třetí skupině ve druhém pořadí částečně pohledávka oprávněné ve výši 612 524,60 Kč s tím, že po právní moci usnesení budou tyto částky těmto věřitelům vyplaceny. Odvolací soud odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 24. září 2009, sp. zn. I. ÚS 1562/09 a ze dne 5. 5. 2009, sp. zn. IV. ÚS 314/09, a na rozhodnutí Nejvyššího soudu, např. ze dne 17. března 2010, sp. zn. 20 Cdo 1625/2008, dle nichž exekuční řízení uskutečňované na základě usnesení soudu o nařízení exekuce vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. je třeba posoudit podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2007, přičemž dle stanoviska občanskoprávního a obchodněprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, bodu XVIII. se pohledávka soudního exekutora uspokojuje ve třetí skupině, a to až poté, co budou uspokojeny ostatní pohledávky této skupiny (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. března 2008, sp. zn. 20 Cdo 5223/2007).

Soudní exekutor v dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 11. května 2011, sp. zn. II. ÚS 145/11, v němž Ústavní soud přiznává „soudnímu exekutorovi postavení státu čistě z titulu výkonu přenesených pravomocí, tedy z výkonu části moci soudní, přiznával ji (byť nevýslovně) jistě i v době před 31. 12. 2007“. Proto se lze jen těžko ztotožnit s názorem odvolacího soudu. Dovolatel poukazuje i na nelogičnost aplikace starých procesních předpisů, proto navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Oprávněná ve vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl s poukazem na judikaturu Ústavního soudu.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. a čl. II Přechodná ustanovení, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.).

Dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a), § 238a odst. 1 písm. e), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), je zjevně bezdůvodné.

V návaznosti na judikaturu Ústavního soudu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 29. července 2009, sp. zn. I. ÚS 1851/09, či ze dne 6. června 2009, sp. zn. IV. ÚS 969/09), Nejvyšší soud uzavřel, že exekuční řízení uskutečňované na základě usnesení soudu o nařízení exekuce vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. je třeba posoudit podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2007 (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. března 2010, sp. zn. 20 Cdo 1625/2008). Protože o takový případ se v souzené věci jedná, je třeba současně odkázat na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu zákona č. 120/2001 Sb. (účinného do 31. 12. 2007), ze dne 15. února 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, uveřejněné pod číslem 4/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Nejvyšší soud (jak ostatně již konstatoval soud odvolací) v jeho bodě XVIII. zaujal názor, že pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce se při exekuci prodejem nemovitostí uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve „třetí“ skupině (§ 337c odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). Dovolací soud nemá důvod se od tohoto názoru ani v projednávané věci odchýlit. Stejně tak již Nejvyšší soud uzavřel, že se pohledávka soudního exekutora uspokojuje ve třetí skupině až poté, co budou uspokojeny ostatní pohledávky této skupiny (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. března 2008, sp. zn. 20 Cdo 5223/2007).

Odkaz dovolatele na nález Ústavního soudu ze dne 11. května 2011, sp. zn. II. ÚS 543/11, není na místě, neboť se týká náhrady nákladů při poskytnutí součinnosti třetími osobami.

Nejvyšší soud proto postupoval podle § 243b odst. 1 o. s. ř. a dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl.

Dovolání soudního exekutora bylo odmítnuto, ostatním účastníkům řízení náklady v dovolacím řízení podle obsahu spisu nevnikly. Tomu odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§ 146 odst. 3, § 224 odst. 1, § 243c odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. května 2013

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph. D.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru