Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 2929/2019Usnesení NS ze dne 05.02.2020

HeslaPřípustnost dovolání
Zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce)
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.2929.2019.1
Dotčené předpisy

§ 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

IV. ÚS 1128/20


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 2929/2019-715

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné I. Z., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami III, Na Flusárně 168, proti povinné České republice – Ministerstvu obrany, se sídlem v Praze 6, Tychonova 221/1, doručovací adresa: Praha 6, Náměstí Svobody 471, poštovní přihrádka 154, odstraněním stavby, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 21 E 5/2012, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2019, č. j. 17 Co 198/2018-663, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Oprávněná je povinna zaplatit povinné na nákladech dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 28. 3. 2018, č. j. 21 E 5/2012-302, jímž Okresní soud v Příbrami zastavil podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. výkon rozhodnutí odstraněním stavby, nacházející se na pozemcích oprávněné, a uložil oprávněné, aby vrátila povinné zálohu složenou na provedení prací ve výši 10 000 000 Kč. Odvolací soud zrušil nákladový výrok okresního soudu a o nákladech řízení o zastavení výkonu rozhodnutí nově rozhodl tak, že je povinné nepřiznal.

2. V projednávané věci byl nařízen výkon rozhodnutí k vynucení povinnosti z vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2011, č. j. 25 Co 501/2010-206, ve spojení s opravným usnesením ze dne 6. 10. 2011, č. j. 25 Co 501/2010-229, k odstranění stavby vzletové a přistávací dráhy nacházející se na pozemcích oprávněné. Povinná se s odkazem na závěry Ústavního soudu v usnesení ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. II ÚS 216/15, domáhala zastavení výkonu rozhodnutí s tím, že po vydání exekučního titulu a nařízení jeho výkonu nastaly skutečnosti, které činí výkon nepřípustným. Oprávněné stále svědčí pravomocný a vykonatelný exekuční titul, avšak § 268 odst. 1 písm. h) lze aplikovat i pro odstranění zjevné nespravedlnosti, byl-li by výkon rozhodnutí v rozporu s principy právního státu (II ÚS 2357/16, I ÚS 216/15).

3. Po vydání exekučního titulu a po nařízení jeho výkonu dne 26. 6. 2012 bylo rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 5. 12. 2012, č. j. 13 C 37/2012-78, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2013, č. j. 31 Co 50/2013-178 (v právní moci 20. 5. 2013), zřízeno podle § 30a zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, věcné břemeno provozování letiště ve prospěch třetí osoby, jež je provozovatelem letiště (společnost Letiště Příbram s. r. o.), povinnou z věcného břemene je I. Z., věcné břemeno zatěžuje její pozemky, nikoli samotnou stavbu dráhy ve vlastnictví povinné.

4. Jde zde o střet vlastnického práva oprávněné (která má na svých pozemcích stavbu ve vlastnictví povinné, u níž v minulosti zaniklo právo k jejímu umístění, a proto bylo exekučním titulem uloženo vlastníku stavby její odstranění) s právem k cizí věci (k pozemkům oprávněné parc. č. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY v obci a k. ú. XY, zapsaných na LV č. XY) na straně společnosti Letiště Příbram s. r. o. Jedná se o právo z věcného břemene zřízené pozdějším soudním rozhodnutím a spočívající v právu provozovat letiště i na dotčených pozemcích oprávněné po dobu, kdy Letiště Příbram s. r. o. bude držitelem oprávnění k provozování letiště, a to za náhradu 94 220 Kč ročně. Výkon vlastnického práva ze strany oprávněné by značně zasáhl do práva z věcného břemene, zřízeného za trvání stavby vzletové a přistávací dráhy, jež by bylo odstraněním stavby podstatně ztíženo nebo znemožněno.

5. Odvolací soud připomněl, že Ústavní soud sice odmítl ústavní stížnost povinné proti rozhodnutí dovolacího soudu, kterým Nejvyšší soud přezkoumával exekuční titul v této věci, přitom však vyjádřil názor, že by případný výkon exekučního titulu mohl citelně dopadat na společnost Letiště Příbram, s. r. o. Podle Ústavního soudu je za této situace dán důvod pro zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.

6. Odvolací soud uzavřel, že okresní soud se se shora naznačeným názorem Ústavního soudu ztotožnil, svůj postoj odpovídajícím způsobem zdůvodnil a rozhodl v souladu s ním. Nejde tak o automatické převzetí závěrů Ústavního soudu a ani nelze namítat okresnímu soudu „vázanost“ názorem uvedeným v odůvodnění. Ač věcné břemeno provozování letiště zatěžuje pozemky oprávněné a nikoliv na nich se nacházející stavbu povinné a jde o dvě různé záležitosti dotýkající se různých účastníků, Nejvyšší soud ve své novější rozhodovací praxi, týkající se shodných sporů mezi jinými účastníky v téže lokalitě, shledal existenci daného typu věcného břemene za natolik zásadní, že brání po dobu jeho trvání jinak důvodnému nároku vlastníka pozemků na odstranění dočasné stavby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3244/2017). V daných souvislostech soud nepovažoval za dostačující travnatý povrch, neboť soud rozsah věcného břemene při jeho zřizování poměřoval stávající podobou letiště.

7. Výkonem rozhodnutí by došlo k nepřípustnému zásahu do práv třetí osoby – Letiště Příbram s. r. o. a znemožnění realizace jejího práva, k němuž potřebuje pozemky oprávněné zatížené věcným břemenem včetně stavby na nich, byť ve vlastnictví jiného subjektu než povinné či později společnosti AIR STATION s. r. o. Není rozhodující, zda provozovatel má smluvní nebo jiné právo k užívání stavby. V rozhodnutí o zastavení exekuce nebrání ani probíhající řízení vedené pod sp. zn. 12 C 192/2018 ve věci zrušení daného věcného břemene pro tvrzenou absenci veřejného zájmu na jeho dalším trvání, neboť v rozhodnou chvíli věcné břemeno trvá.

8. Odvolací soud považuje za správné i rozhodnutí ve výroku o vrácení plné výše zálohy na náklady na odstranění stavby, neboť oprávněná neprokázala, zda a jakou částku skutečně vynaložila a kdy. Dále je patrné, že oprávněná přistoupila k bourání dráhy v době, kdy působily účinky odkladu výkonu rozhodnutí (byť nepravomocného) a byla srozuměna s probíhajícím řízením o zastavení výkonu (po kladném rozhodnutí soudu prvního stupně), proto její kroky ani náklady na ně vynaložené nejsou účelné.

9. Při rozhodování o nákladech řízení odvolací soud aplikoval § 150 o. s. ř. Úspěšná povinná nemohla k dobrovolnému plnění své povinnosti z exekučního titulu přistoupit pro absenci stanovení závazných podmínek pro bourání dráhy ze strany Úřadu pro civilní letectví, oprávněná zase nadále disponuje exekučním titulem, u něhož bez vlastního zavinění nemůže dosáhnout nuceného výkonu. Bylo by v rozporu se zásadou spravedlnosti, aby nesla ještě náklady povinné.

10. Rozhodnutí odvolacího soudu uvedené v záhlaví napadla oprávněná dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a dovolacím soudem má být vyřešená právní otázka posouzena jinak. Je přesvědčena, že vznik věcného břemene neodůvodňuje zastavení výkonu, který byl nařízen na základě pravomocného a vykonatelného exekučního titulu (dovolání proti němu Nejvyšší soud zamítl rozsudkem ze dne 21. 10. 2014 pod sp. zn. 22 Cdo 4304/2011-266, ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2018 pod sp. zn. II. ÚS 216/15). Zdůraznila, že exekuční titul byl podroben přezkumu dovolacího i ústavního soudu a byl shledán správným. Protože provozovatel letiště není účastníkem tohoto řízení, nelze toto řízení zastavit s odkazem na věcné břemeno zřízené v jeho prospěch. Neměla by mu být poskytnuta právní ochrana, jelikož usiloval o zřízení předmětného věcného břemene až v průběhu řízení o výkon rozhodnutí. V současné době je dán hrubý nepoměr mezi zatížením pozemků oprávněné a výhodou společnosti Letiště Příbram s. r. o. jako oprávněné osoby z věcného břemene. S poukazem na § 159a odst. 3 o. s. ř. dovolatelka namítá, že soudy zastavením výkonu nerespektovaly závaznost exekučního titulu, který přitom nebyl zrušen ani změněn. Soudy nemohou exekuční titul ani revidovat. Věcné břemeno provozování letiště je zřízeno k pozemkům. Provozovatel letiště nedoložil právo užívat pozemky za účelem umístění stavby třetí osoby. Bude-li tedy odstraněna stavba vzletové a přistávací dráhy, i tak lze pozemky užívat jako letištní a neznemožní se tím realizace práv provozovatele letiště. Věcné břemeno k pozemkům tak dle dovolatelky nemá žádný vliv na povinnost odstranit stavbu. Oprávněná navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně a vrátil věc k dalšímu řízení, současně navrhla odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí s tím, že povinná má v úmyslu vymáhat po ní celou zálohu.

11. Povinná se ve svém vyjádření ztotožnila s napadeným rozhodnutím. Má za to, že je v souladu s dosavadní judikaturou i výkladovou praxí Ústavního soudu, je řádně odůvodněno a lze je považovat za věcně správné. Domnívá se, že oprávněná dostatečně nekonkretizovala, od jaké rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se odvolací soud odchýlil, ani jak jinak by měla být vyřešená právní otázka dovolacím soudem posouzena (navíc tento předpoklad přípustnosti dovolání chybně vykládá). Dovolání by tedy mělo být odmítnuto, případně zamítnuto. Nesouhlasí ani s návrhem dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí s tím, že oprávněné neprodleným výkonem (výroku o vrácení zálohy) nemůže hrozit žádná újma na právech, neboť to byla povinná, kdo poskytl a složil předmětnou finanční částku k rukám oprávněné. Navíc ani oprávněná neměla dosud se složenou zálohou vůbec nakládat.

12. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“

13. Dovolání není přípustné.

14. Je stěžejním principem exekučního řízení, že věcná správnost vykonávaného rozhodnutí, jímž je vykonatelné rozhodnutí vydané v občanském soudním řízení, nemůže být v řízení o jeho výkon zpochybněna (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné pod číslem 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V tomto lze dovolatelce dát za pravdu; je však třeba současně zdůraznit, že v souzené věci správnost exekučního titulu zpochybňována není.

15. Pro vykonávací řízení platí, že výkon rozhodnutí bude zastaven, existuje-li zde nějaká relevantní okolnost, která provedení exekuce nepřipouští (Kurka, V., Drápal, L., Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha, a. s., 2004, s. 350 a násl.).

16. Podle § 268 odst. l písm. h) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat. Týká-li se nařízeného výkonu rozhodnutí některý z důvodů zastavení jen zčásti nebo byl-li výkon rozhodnutí nařízen v rozsahu širším, než jaký stačí k uspokojení oprávněného, bude výkon rozhodnutí zastaven částečně (odst. 4 tohoto ustanovení).

17. Nejvyšší soud ve své konstantní judikatuře opakovaně vysvětlil, že z komparace znění tohoto ustanovení s ustanoveními § 268 odst. 1 písm. a/ až g/ o. s. ř. plyne, že zatímco důvody zastavení exekuce uvedené pod písmeny a/ až g/ jsou definovány konkrétně, důvod pod písmenem h/ je formulován obecně, jelikož jeho účelem je umožnit, aby exekuce byla zastavena i v jiných závažných případech, které pro jejich možnou rozmanitost nelze s úplností předjímat (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1508/98, usnesení ze dne 21. 9. 2011, sp. zn. 20 Cdo 4776/2009, nebo usnesení ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 20 Cdo 31/2019).

18. Nauka i soudní praxe jsou jednotné potud, že důvody, pro které je namístě exekuci mít za (z jiných důvodů) nepřípustnou, se typicky spojují: a/ s vadami exekučního titulu (pokud nezpůsobují jeho /materiální/ nevykonatelnost zakládající důvod zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), b/ s pochybeními při nařízení exekuce, c/ s rušivými okolnostmi při provádění exekuce, případně d/ se specifickým jednáním povinného (způsobí-li například započtením zánik vymáhané pohledávky před vydáním vykonávaného rozhodnutí) - viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1962/2004.

19. Z povahy věci (včetně logického požadavku srovnatelnosti jednotlivých důvodů zastavení exekuce) musí přitom jít o takové okolnosti, pro které je další provádění exekuce způsobilé založit kolizi s procesními zásadami, na nichž je exekuce jakožto procesní institut vybudována (srov. § 268 odst. 1 písm. a/, b/, c/, d/ a f/ o. s. ř.), anebo je protichůdné účelu, který se jím sleduje, totiž zajistit efektivní splnění povinnosti vyplývající z vykonávaného titulu (srov. § 268 odst. 1 písm. e/ a g/ o. s. ř.). Aby exekuce byla nepřípustná, musí nastat takové okolnosti, které se v uvedených směrech vyznačují odpovídající relevancí, resp. působí intenzivně a v podstatné míře; přirozeným smyslem exekuce totiž je, aby byla provedena, nikoli zastavena. Tomu odpovídá i míra ochrany, poskytované povinnému, která je (osobně) limitována též tím, že dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1134/2016, či usnesení ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 20 Cdo 373/2019).

20. Na úrovni uvedeného právního rámce je nutné posuzovat i konkrétní důvod zastavení výkonu rozhodnutí v projednávané věci. Ten je spojován se zřízením věcného břemene provozování letiště ve prospěch společnosti Letiště Příbram, s. r. o. k pozemkům ve vlastnictví oprávněné (rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 5. 12. 2012, č. j. 13 C 37/2012-78, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2013, č. j. 31 Co 20/2013-178, založené ve spise na č. l. 286 a násl.). Byť věcné břemeno zatěžuje pozemky a nikoli stavbu vzletové a přistávací dráhy, z okolností projednávaného případu i z logiky věci nelze mít pochyb, že k zachování provozu letiště je nezbytné i zachování stavby, kterou má povinná odstranit. Tato skutečnost (existence předmětného věcného břemene ke dni vydání rozhodnutí soudu o zastavení výkonu) se vyznačuje takovou mírou relevance, že další vedení výkonu rozhodnutí činí nepřípustným ve smyslu § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., neboť by bylo v rozporu s veřejným zájmem, aby oprávněný z věcného břemene k využívání pozemků ve vlastnictví dovolatelky nemohl své oprávnění realizovat k danému účelu - provozu letiště - bez letištní dráhy, kterou by podle exekučního titulu měla povinná odstranit.

21. Odstranění stavby se oprávněná může domoci poté, co věcné právo společnosti Letiště Příbram s. r. o. zanikne. Postupem exekučních soudů totiž závaznost exekučního titulu pro všechny orgány ve smyslu § 159a odst. 3 o. s. ř. (na niž dovolatelka opakovaně poukazuje) zůstává nedotčena.

22. Protože dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a dovolatelkou přednesená argumentace není způsobilá zpochybnit jeho správnost, Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

23. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. 2. 2020

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru