Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 2866/2019Usnesení NS ze dne 10.03.2020

HeslaZastavení exekuce
Notářský zápis
Vykonatelnost rozhodnutí
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.2866.2019.1
Dotčené předpisy

§ 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

§ 71b předpisu č. 358/1992 Sb.


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 2866/2019-355

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněných a) M. P., narozeného XY, bytem XY, a b) E. P., narozené XY, bytem XY, obou zastoupených Mgr. Petrem Kubicou, advokátem se sídlem v Brně, Kobližná 47/19, proti povinnému Z. P., narozenému XY, bytem XY, za účasti manželky povinného M. P., narozené XY, bytem XY, oběma zastoupeným Mgr. Markem Pilařem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 763/15, pro 880 446 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 79 EXE 2002/2010, o dovolání manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 9. 2017, č. j. 20 Co 407/2016-252, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Městský soud v Brně usnesením ze dne 11. 4. 2016, č. j. 79 EXE 2002/2010-196, zamítl návrh manželky povinného na částečné zastavení exekuce ohledně majetku náležejícího do jejího společného jmění manželů s povinným. Uvedl, že v exekuci, jež je vedena na základě notářského zápisu pro pohledávku oprávněných za povinným z titulu ústních smluv o půjčce, byly postiženy nemovité věci patřící do společného jmění povinného a jeho manželky. Vymáhaná pohledávka vznikla prokazatelně za trvání manželství, a je proto možné exekuci vést na majetek tvořící společné jmění manželů. Nesouhlas manželky s převzetím závazku druhým manželem nemá vliv na existenci tohoto závazku a námitka manželky povinného, že právní úkon, z něhož vznikla vymáhaná pohledávka, je neplatný, neboť byl učiněn bez jejího souhlasu, není důvodná. Exekuci nelze zastavit vůči manželovi povinného nebo vůči jeho blíže nekonkretizovanému majetku, ale pouze vůči konkrétním věcem, právům nebo jiným majetkovým hodnotám, které náležejí manželu povinného.

2. Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že předchozí rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího o návrhu manželky povinného na zastavení exekuce byla zrušena Nejvyšším soudem s tím, že tvrdila-li manželka povinného, že oprávnění na vymáhané plnění nemají podle hmotného práva nárok, měl exekuční soud zkoumat možnost zastavení exekuce z důvodu § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Odvolací soud uzavřel, že součástí společného jmění manželů nejsou závazky, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů a které převzal jeden z manželů bez souhlasu druhého. Takové závazky nejsou neplatné, nejsou však součástí společného jmění manželů, nýbrž jsou výlučným závazkem manžela, který je uzavřel. Nesouhlasící manžel se nemůže domáhat jejich neplatnosti podle § 145 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále „obč. zák.“), protože se nejedná o závazky nesouhlasícího manžela ani o závazky tvořící součást společného jmění (nesouhlasící manžel není takovým závazkem přímo dotčen). Pokud povinný převzal závazky vymezené v notářském zápisu (exekučním titulu) bez souhlasu manželky, nemá tato skutečnost vliv na jejich existenci (závazek není součástí společného jmění manželů, ale výlučným závazkem povinného), lze však pro ně vést exekuci na majetek, který patří do společného jmění manželů. Manželka se nemůže dovolat neplatnosti těchto závazků (nejedná se o její závazky ani o závazky tvořící součást společného jmění manželů). Manželka povinného se může domáhat zastavení exekuce pouze ve vztahu ke konkrétním věcem, právům nebo jiným majetkovým hodnotám, které byly v exekuci postiženy, exekuci však nelze zastavit obecně ve vztahu k majetku, který je součástí společného jmění manželů.

3. K námitce manželky povinného stran neexistence dluhu odvolací soud poukázal na § 41a obč. zák., který upravuje konverzi právního úkonu a disimulovaný právní úkon, a na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, podle kterých je základním principem výkladu smluv priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, a neplatnost smlouvy má být výjimkou, nikoliv zásadou. Odvolací soud poukázal na to, že v notářském zápisu je uvedeno, že povinný dluží oprávněným částku 880 446 Kč s příslušenstvím z titulu ústních smluv o půjčce. Okolnost, že podle trestního rozsudku bylo stanoveno, že povinný tuto částku vylákal na oprávněných podvodným jednáním, nemůže mít vliv na platnost tohoto úkonu z protiprávního jednání, jakož i na platnost samotného notářského zápisu. V odvolání proti trestnímu rozsudku navíc povinný jako obžalovaný uvedl, že s oprávněnými dobrovolně podepsal jak dlužní úpisy, tak později i notářský zápis s tím, že po celou dobu byli všichni srozuměni, že se jedná o půjčku. Je zřejmé, že v současné době je ze strany povinného a jeho manželky zcela účelově tvrzeno něco jiného, což však nemá tak jako tak vliv na platnost samotného notářského zápisu, který je zde exekučním titulem, obsahuje všechny obecné formální náležitosti vymezené v § 63 až 69 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), a z hlediska obsahového splňuje materiální znaky vykonatelnosti, včetně prohlášení povinné osoby o svolení k vykonatelnosti zápisu.

4. Manželka povinného v dovolání odvolacímu soudu vytýká, že v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu nesprávně posoudil skutečnost, že závazek povinného vůči oprávněnému a), který je předmětem této exekuce, vůbec neexistuje a že neexistuje ani závazek povinného vůči oprávněné b) z titulu půjčky. Skutečnosti uvedené v notářském zápisu (že povinný od oprávněných na základě ústní dohody o půjčce převzal částku 250 000 Kč a 550 000 Kč) jsou v rozporu se skutečnostmi zjištěnými v trestním řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 55/2010, kdy z rozsudku v této věci vyplývá, že celková částka 800 000 Kč byla povinnému poskytnuta pouze oprávněnou b), nikoli oprávněným a), a nejednalo se o půjčku, ale o vklad oprávněné b) do transakce týkající se obrazů plánované povinným. Závazek povinného vůči oprávněnému a), který je předmětem této exekuce, tedy vůbec neexistuje, a neexistuje ani závazek povinného vůči oprávněné b) z titulu půjčky.

5. S ohledem na tvrzení manželky povinného měl odvolací soud povinnost zabývat se existencí samotného exekvovaného závazku povinného (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, ze dne 23. 7. 2009, sp. zn. 20 Cdo 2953/2007), tuto povinnost ostatně odvolacímu soudu v dané věci uložil již v předchozím rozhodnutí Nejvyšší soud (usnesení ze dne 27. 1. 2016, č. j. 20 Cdo 1873/2015-185). Odvolací soud však pouze označil tvrzení dovolatelky o neexistenci exekvovaného závazku za účelové s tím, že nemá vliv na platnost notářského zápisu, který obsahuje formální i materiální náležitosti k jeho vykonatelnosti. Zabýval se tak pouze posouzením platnosti notářského zápisu, nikoli tím, zda existuje vymáhaný závazek, což jsou dvě zcela odlišné věci, které nelze zaměňovat. Navrhla proto, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

6. Oprávnění ve vyjádření k dovolání uvedli, že z trestního řízení jednoznačně vyplynulo, že částka 800 000 Kč byla povinnému poskytnuta oběma oprávněnými z titulu půjčky, navíc oprávnění jsou manželé a částka předaná oprávněnou b) tak byla poskytnuta jako půjčka ze společných prostředků tvořících společné jmění oprávněných. Předmětná částka nebyla vkladem oprávněné b) do transakce plánované povinným, ale – jak plyne z popisu skutku ve výrokové části trestního rozsudku – povinný od oprávněných vylákal částku 1 350 000 Kč pod smyšlenou záminkou. Sepisu notářského zápisu pak předcházelo písemné prohlášení povinného, v němž povinný zcela jednoznačně a nezpochybnitelně deklaroval, že částka 800 000 Kč byla poskytnuta jako půjčka. Notářský zápis po formální stránce obsahuje veškeré náležitosti potřebné k nařízení exekuce, odvolací soud se dostatečně zabýval posouzením existence samotného závazku povinného a dovolání není důvodné. Navrhli, aby dovolací soud dovolání odmítl.

7. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Dovolání není přípustné.

8. Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný podle notářského řádu je v souladu s § 40 odst. 1 písm. d) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, nebo podle § 274 písm. e) o. s. ř. titulem pro exekuci nebo soudní výkon rozhodnutí a exekuční soud je při pověření soudního exekutora a nařízení exekuce povinen zkoumat, zda notářský zápis se svolením k vykonatelnosti obsahuje formální náležitosti stanovené zákonem (§ 63 a násl., § 71a a 71b notářského řádu). Notářský zápis sepsaný podle § 71b notářského řádu musí obsahovat dohodu osoby povinné s osobou oprávněnou, jíž se osoba povinná zavazuje ke splnění pohledávky či jiného nároku vyplývajícího ze závazkového právního vztahu; mezi obligatorní náležitosti takové dohody se řadí označení osoby povinné a oprávněné, uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá, předmětu plnění, doby plnění a prohlášení osoby povinné o svolení k vykonatelnosti zápisu.

9. Nejvyšší soud opakovaně v rámci své rozhodovací činnosti uvedl, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti není sám o sobě samostatným zavazovacím důvodem a ani se jím nezakládá domněnka o existenci dluhu v době jeho sepsání (notář jej sepíše pouze na základě dohody účastníků, aniž by byl oprávněn zkoumat její podklad v hmotném právu, a na základě prohlášení povinné osoby, jímž svoluje k jeho vykonatelnosti) a tato skutečnost musí být zohledněna i v exekučním řízení [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2009, sp. zn. 20 Cdo 3555/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3266/2013 (uveřejněné pod číslem 62/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 26 Cdo 554/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1503/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 20 Cdo 31/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4664/2017]. Vymáhání plnění, na něž nemá oprávněný nárok a které by byl povinen po jeho přijetí z důvodu bezdůvodného obohacení povinnému vrátit, nelze považovat za přípustné. Nařídí-li soud podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti výkon rozhodnutí (exekuci), ačkoliv oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) postupem podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. V řízení o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. podaném z uvedeného důvodu tedy soud musí posoudit, zda existuje hmotněprávní jednání, jež je podkladem pro notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, který je exekučním titulem.

10. Jinak řečeno je nutné odlišovat úplnost notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti z hlediska toho, zda obsahuje zákonné náležitosti, aby podle něj bylo možné vést exekuci, od skutečnosti, zda má oprávněný skutečně nárok na plnění podle hmotného práva. Notářský zápis tedy může obsahovat veškeré náležitosti vyžadované notářským řádem, ovšem je-li namítáno, že ve skutečnosti vymáhaný závazek neexistuje, musí se exekuční soud takovým tvrzením zabývat; dospěje-li k závěru, že hmotněprávní podklad pro vymáhanou pohledávku není dán, pak je třeba exekuci zastavit.

11. V projednávané věci je exekučním titulem notářský zápis sepsaný dne 28. 6. 2010 notářem Mgr. Richardem Brázdou o dohodě se svolením k vykonatelnosti, v němž oprávnění a povinný shodně prohlásili, že povinný dluží oprávněným jako solidárním věřitelům částku 880 446 Kč (která je součástí společného jmění manželů – oprávněných) z titulu ústních smluv o půjčce, na základě kterých povinný dne 10. 9. 2008 převzal v hotovosti částku 250 000 Kč a dne 22. 9. 2008 přijal na bankovní účet částku 550 000 Kč a zavázal se peníze vrátit do 17. 4. 2009 s tím, že dosud nic neuhradil a úroky z prodlení činí 80 446 Kč. Povinný se zavázal splatit oprávněným částku 880 446 Kč nejpozději do 6. 7. 2010 a svolil k vykonatelnosti notářského zápisu, jestliže tuto svou povinnost řádně a včas nesplní.

12. Dovolatelka v doplnění návrhu na zastavení exekuce ze dne 4. 4. 2016 popřela existenci smluv o půjčce a tvrdila, že v trestním řízení bylo zjištěno, že částku 800 000 Kč poskytla pouze oprávněná b), a to jako vklad do „transakce plánované povinným“ (podle jejího názoru se nejednalo o půjčku), a oprávněný a) žádnou finanční částku povinnému nepředal.

13. Z odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací soud jednak dospěl k závěru, že notářský zápis obsahuje všechny náležitosti, aby podle něj mohla být vedena exekuce, a rovněž se zabýval existenci vymáhaného závazku. V této souvislosti dospěl ke skutkovému závěru, že oprávnění skutečně půjčili povinnému finanční částku ve výši 800 000 Kč – mj. poukázal na trestní rozsudek, z něhož vyplývá, že povinný tuto částku vylákal na oprávněných podvodným jednáním (přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži oprávněných), a dále na skutečnost, že sám povinný následně uvedl, že s oprávněnými dobrovolně podepsal dlužní úpisy (později též předmětný notářský zápis) s tím, že všichni účastníci byli srozuměni, že se jedná o půjčku.

14. Protože rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s výše uvedenou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (odvolací soud posuzoval existenci vymáhaného závazku), Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

15. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. 3. 2020

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru