Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 2714/2019Usnesení NS ze dne 24.02.2020

HeslaSpolečné jmění manželů
Zastavení exekuce
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.2714.2019.1
Dotčené předpisy

§ 120 odst. 1 předpisu č. 141/1961 Sb.

§ 262b odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.07.2015

§ 139 odst. 1 písm. a) předpisu č. 141/1961 Sb.


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 2714/2019-137

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné České republiky – Úřadu vlády České republiky, se sídlem v Praze 1, Nábřeží Edvarda Beneše 128/4, identifikační číslo osoby 00006599, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 1, Rašínovo nábřeží 390/42, identifikační číslo osoby 69797111, proti povinnému 1) J. V., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Arturem Ostrým, advokátem se sídlem v Praze 5, Arbesovo náměstí 257/7, a povinnému 2) L. V., narozenému XY, bytem XY, za účasti manželky povinného 1) M. V., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Arturem Ostrým, advokátem se sídlem v Praze 5, Arbesovo náměstí 257/7, pro 8 246 700 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 206 EXE 6200/2017, o dovolání povinného 1) a manželky povinného 1) proti usnesení Krajského sodu v Praze ze dne 12. prosince 2018, č. j. 26 Co 310/2018-82, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení Okresního soudu Praha- západ ze dne 16. 1. 2018, č. j. 206 EXE 6200/2017-40, kterým byl zamítnut návrh povinného na zastavení exekuce (výrok I.) a návrh manželky povinného na zastavení exekuce v rozsahu přesahujícím podíl prvního povinného, který by mu náležel, kdyby bylo společné jmění manželů zrušeno a vypořádáno (výrok II.). Odvolací soud měl za prokázané, že exekučním titulem v posuzované věci je rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 46 T 21/2013, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 5 To 24/2016. Písemné vyhotovení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 5 To 24/2016, předložené oprávněnou, postrádalo zákonné náležitosti požadované trestním řádem. Exekučnímu soudu bylo dne 2. 10. 2017 Městským soudem v Praze doručeno úplné vyhotovení rozsudku, který je exekučním titulem – rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 5 To 24/2016. Jelikož toto rozhodnutí obsahuje všechny náležitosti požadované ust. § 120 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád (dále též jen „trestní řád“), ve spojení s písemným vyhotovením tohoto rozsudku předloženým oprávněným (na č. l. 11), které je opatřeno doložkami právní moci a vykonatelnosti, představuje dle odvolacího soudu řádný exekuční titul jako podklad pro vedení exekuce. Odvolací soud se dále zabýval návrhem manželky povinného na zastavení exekuce prováděné postižením společného jmění manželů, a to v rozsahu, který přesahuje podíl povinného, který by mu náležel, kdyby bylo společné jmění manželů zrušeno a vypořádáno. Pro posuzovanou věc je dle odvolacího soudu podstatné, že dluh povinného vznikl za účinnosti zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále též jen „obč. zák.“), ke dni zahájení exekučního řízení nebylo manželství povinného a manželky rozvedeno, nedošlo tedy k vypořádání společného jmění manželů a byť závazek povinného netvoří součást společného jmění manželů, majetek ve společném jmění manželů lze pro uspokojení této pohledávky v rámci exekuce postihnout. Na základě shora uvedeného odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako správné potvrdil.

2. Proti usnesení odvolacího soudu podali povinný 1) (dále jen „povinný) a manželka povinného 1) (dále jen „manželka povinného“) společně dovolání. Dle jejich názoru usnesení závisí na vyřešení otázky procesního práva, dovolacím soudem již vyřešené, která má být posouzena jinak, a taktéž na vyřešení otázek procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Namítají, že rozsudek, který exekuční soud v předmětné věci označil za exekuční titul, je pouhou pracovní verzí, a to zejména z toho důvodu, že nesplňuje zákonné náležitosti rozsudku. Dále je dle názoru povinného rozsudek zmatečný, jelikož není zřejmé, které výroky rozsudku soudu prvního stupně byly zrušeny a které nahrazeny. Odvolací soud se ani nepozastavil nad skutečností, že exekuční titul s potřebnými náležitostmi nebyl do spisu založen oprávněnou, ale Městským soudem v Praze. Povinný je toho názoru, že otázka, která byla dovolacím soudem již judikována v ustálené judikatuře (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2004, sp. zn. 20 Cdo 181/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3402/2018), je v některých aspektech odlišná, resp. že otázka, kterou je třeba v této věci posoudit, je širší než dosud judikovaná otázka. Dovolacím soudem je třeba zodpovědět otázku, „zda je možné zhojit vady exekučního návrhu prostřednictvím dokumentu (exekučního titulu), jehož vznik v zákonem požadované formě nastal až po dni podání exekučního návrhu, resp. který ke dni podání exekučního návrhu v zákonem vyžadované formě a s potřebnými náležitostmi prokazatelně neexistoval“. Podle dovolatelů odvolací soud nesprávně uzavřel, že majetek ve společném jmění manželů lze postihnout i tehdy, pokud se jedná o výlučný dluh jednoho z manželů. Jsou toho názoru, že otázka, která má být dovolacím soudem judikována zní: „je možné při aplikaci o. s. ř. v účinném znění a obč. zák. postihnout majetek nacházející se ve společném jmění manželů výkonem rozhodnutí, exekucí pro vymožení dluhu, který podle obč. zák. není součástí společného jmění manželů?“ Dovolatelé navrhují, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že se usnesení soudu I. stupně mění tak, že se exekuční řízení se zastavuje.

3. Oprávněná se k dovolání povinného a manželky povinného nevyjádřila.

4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

5. Dovolání není přípustné.

6. Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

7. Pro výkon rozhodnutí soudů v trestním řízení, přiznávajících právo nebo postihujících majetek, platí - co do podmínek exekučního řízení - požadavky vyslovené v § 38 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád (dále jen „e. ř.“) ve spojení s § 40 odst. 1 písm. b); oprávněný je tedy povinen k exekučnímu návrhu připojit stejnopis rozhodnutí, opatřený potvrzením o jeho vykonatelnosti. Potvrzením o vykonatelnosti opatří rozhodnutí soud, který o věci rozhodoval jako soud prvního stupně. Stejnopis rozhodnutí není třeba připojit, jestliže se exekuční návrh podává u exekučního soudu, který exekuční titul vydal (srov. § 38 odst. 2 e. ř.).

8. Dovolací soud dovodil, že nepředložení stejnopisu exekučního titulu opatřeného doložkou vykonatelnosti, je (i když je exekučním titulem trestní rozsudek) důvodem pro zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí resp. exekučního návrhu. Dodal ovšem, že nepředložil-li oprávněný titul s návrhem na nařízení jeho výkonu (resp. s exekučním návrhem) vůbec, nebo předložil-li neúplný exekuční titul, případně exekuční titul neobsahoval doložku vykonatelnosti, je soud (resp. v tomto případě soudní exekutor) povinen oprávněnému poskytnout odpovídající poučení a dát mu příležitost, aby tak (v určené lhůtě) učinil dodatečně; teprve neodstraní-li tento nedostatek ani poté, může přistoupit k tomu, že návrh (proto) zamítne. Tento názor je přitom v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3402/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2004, sp. zn. 20 Cdo 181/2003, srov. též odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2101/98, uveřejněné pod č. 62/1999 v časopise Soudní judikatura).

9. V projednávané věci bylo zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu nepodléhá), že se oprávněná návrhem ze dne 4. 5. 2017 domáhala pověření a vedení exekuce soudním exekutorem JUDr. Igorem Ivankou, Exekutorský úřad Praha 10, ke kterému předložila písemné vyhotovení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 5 To 24/2016, které postrádá označení soudu, který rozsudek vyhlásil, uvedení jmen a příjmení soudců, kteří se rozhodování zúčastnili, odůvodnění, přestože obsahuje nadpis „odůvodnění“, bez dalšího textu. Na základě tohoto byl pověřením vydaným Okresním soudem Praha-západ dne 18. 5. 2017, č. j. 206 EXE 6200/2017-27, ve spojení s pověřením Okresního soudu Praha-západ ze dne 18. 5. 2017, č. j. 206 EXE 6200/2017-31 a doplňujícím pověřením Okresního soudu Praha-západ ze dne 12. 4. 2018, č. j. 206 EXE 6200/2017-49, pověřen k vedení exekuce JUDr. Igor Ivanka, Exekutorský úřad Praha 10. Exekučnímu soudu bylo dne 2. 10. 2017 Městským soudem v Praze doručeno úplné vyhotovení rozsudku, který je exekučním titulem – rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 5 To 24/2016, jenž obsahuje veškeré náležitosti požadované ust. § 120 odst. 1 trestního řádu. Ve spojení s písemným vyhotovením tohoto rozsudku předloženým oprávněným (na č. l. 11), které je opatřený doložkami právní moci a vykonatelnosti, tak představuje řádný exekuční titul jako podklad pro vedení exekuce.

10. Jestliže řádný exekuční titul oprávněná nepředložila současně s exekučním návrhem, bylo povinností soudu prvního stupně, resp. soudního exekutora k jeho doložení povinnou vyzvat (srov. § 39 odst. 1 e. ř.). V mezidobí však byl řádný exekuční titul doložen Městským soudem v Praze. Tato vada exekučního návrhu spočívající v nedoložení formálně a materiálně vykonatelného titulu tímto byla zhojena. Vzhledem k tomu, že doložený exekuční titul je formálně i materiálně vykonatelný, je nepochybné, že pohledávka oprávněné za povinným je existentní a je podložena pravomocným a vykonatelným exekučním titulem. Exekuční titul (rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 5 To 24/2016) byl podle skutkových zjištění soudů nižšího stupně řádně vyhlášen dne 4. 1. 2017. Existoval tedy již před podáním exekučního návrhu, když dnem svého vyhlášení se stal vykonatelným a obstojí jako exekuční titul (§ 139 odst. 1 písm. a/ trestního řádu). Na tom ničeho nemění, jestliže jeho řádné písemné vyhotovení, které má náležitosti veřejné listiny, bylo exekučnímu soudu na jeho žádost předloženo Městským soudem v Praze. Zajištění exekučního titulu ze strany soudu, resp. doložení exekučního titulu dodatečně až v průběhu exekučního řízení, je přípustné.

11. Argument povinného, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s ustálenou praxí dovolacího soudu (konkrétně s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 5494/2017, ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 20 Cdo 2484/2018 a ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 20 Cdo 75/2018) neobstojí, jelikož situace je nyní v tomto případě odlišná v tom, že řádný exekuční titul byl následně exekučnímu soudu doložen Městským soudem v Praze, čímž byla vada řízení odstraněna (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3247/2018). V případech zmiňovaných povinným odvolací soud však písemným vyhotovením originálu či úředně ověřené kopie exekučního titulu nedisponoval.

12. Na základě výše uvedeného lze tedy shrnout, že zásada exekučního řízení, dle které lze exekuci nařídit jen za splnění předpokladu, že k provedení exekuce předložený titul byl formálně vykonatelný v době zahájení exekučního řízení, tedy ke dni, kdy exekuční návrh došel exekutorovi (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3846/2013), byla dodržena.

13. K otázce, zda je možné při aplikaci o. s. ř. v účinném znění a obč. zák. postihnout majetek nacházející se ve společném jmění manželů výkonem rozhodnutí, exekucí pro vymožení dluhu, který není součástí společného jmění manželů, dovolací soud uvádí, že na základě ustálené judikatury Nejvyššího soudu takovéto dluhy lze exekučně postihnout. Návrh manželky povinného na zastavení exekuce je třeba projednat podle ustanovení § 262b odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 7. 2015 (ve znění novely občanského soudního řádu č. 139/2015 Sb.), bez ohledu na to, kdy byla dosud pravomocně neskončená exekuce (soudní výkon rozhodnutí) zahájena (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3416/2016).

14. Podle § 262b odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 7. 2015, je-li výkonem rozhodnutí postižen majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného ve větším rozsahu, než připouští zvláštní právní předpis, nebo nelze-li ho výkonem rozhodnutí postihnout, může se manžel povinného domáhat v této části zastavení výkonu rozhodnutí. „Zvláštním právním předpisem“ ve smyslu § 262b odst. 1 o. s. ř., na jehož základě soud posoudí, zda je majetek ve společném jmění nebo majetek manžela povinného postižen ve větším rozsahu, je právní předpis, který byl účinný v době, kdy vznikl závazek povinného, který je předmětem soudního výkonu rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3416/2016, ze dne 26. 8. 2016, sp. zn. 20 Cdo 5402/2015 nebo ze dne 19. 2. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3985/2018). Podle přechodných ustanovení (§ 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále jen „o. z.“) se vznik dluhu včetně práv a povinností z něho vyplývajících řídí dosavadními právními předpisy. V tomto případě dluh povinného vznikl dle exekučního titulu mezi lety 2008-2009, proto se řídí ustanoveními § 143 a násl. obč. zák. ve znění účinném od 1. 8. 1998 do 31. 12. 2013 a aplikace ustanovení § 732 o. z. v projednávané věci není na místě.

15. Je třeba zdůraznit, že podle právního stavu v době vzniku dluhu ze strany povinného (tedy podle právního stavu do 31. 12. 2013) je pro účely posouzení, zda výlučný dluh povinného lze uspokojit ze společného jmění manželů, podstatné, zda vymáhaný závazek vznikl za trvání manželství či nikoliv a zda (ne)byl předmětem vypořádání společného jmění manželů. Z hlediska vyloučení majetku patřícího do společného jmění manželů z exekuce však není rozhodné, zda má vymáhaný závazek smluvní či jiný právní důvod, např. z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou deliktním jednáním jednoho z manželů (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1389/2003, uveřejněný pod číslem 85/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1242/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2010, sp. zn. 20 Cdo 2909/2009). Nelze dovozovat, že by následek uspokojení výlučného dluhu povinného vzniklého za trvání manželství v důsledku jeho deliktního jednání byl pro manželku povinného nepředvídatelný nebo nepřiměřeně přísný. Témuž následku je vystaveno jakékoliv společné jmění za účelem uspokojení závazku jen jednoho z manželů vzniklého za trvání manželství v režimu do 31. 12. 2013 a tento následek je judikaturou dovolacího soudu dlouhodobě dovozován (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3985/2018 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2016, sp. zn. 20 Cdo 5402/2015).

16. Ze zjištění odvolacího soudu vyplývá, že manželství bylo uzavřeno 20. 2. 1976 a dosud trvá. Tedy je nepochybné, že dluh vznikl za trvání manželství, které dosud nebylo rozvedeno (k vypořádání společného jmění manželů nedošlo). Nejvyšší soud již několikrát vyslovil názor, že v daném případě lze vést exekuci na majetek náležející do společného jmění manželů, jedná-li se o vymáhání dluhu jen jednoho z manželů, který vznikl za trvání manželství (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2016, sp. zn. 20 Cdo 5402/2015 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1427/2017, ústavní stížnost proti němu Ústavní soud usnesením ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. III. 933/18, odmítl). Lze tedy shrnout, že majetek ve společném jmění manželů lze pro uspokojení této pohledávky v rámci exekuce postihnout, jak správně dovodil také odvolací soud.

17. Protože dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a dovolateli přednesená argumentace není způsobilá zpochybnit jeho správnost, Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

18. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 2. 2020

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru