Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 268/2004Usnesení NS ze dne 24.02.2005

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.268.2004.1
Dotčené předpisy

§ 251 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 268/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné A.-Ing. Z. M., spol. s r. o., zastoupené advokátem, proti povinnému Ing. O. H., zastoupenému advokátkou, za účasti manželky povinného K. H., pro 86.337,05 Kč s příslušenstvím a pro 407.399,95 Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 26 E 59/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2003, č.j. 10 Co 1052/2003-86, takto:

I. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2003, č.j. 10 Co 1052/2003-86, se v části výroku I., jíž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 8. 4. 2002, č.j. 26 E 59/2002-6, ve spojení s usnesením ze dne 13. 1. 2003, č.j. 26 E 59/2002-42, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 6. 2003, č.j. 26 E 59/2002-68, o nařízení výkonu rozhodnutí pro 86.337,05 Kč s 18 % úroky od 18. 12. 1998 do zaplacení, 12.981,- Kč a 10.460,- Kč, odmítá.

II. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2003, č.j. 10 Co 1052/2003-86, se v části výroku I., jíž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 8. 4. 2002, č.j. 26 E 59/2002-6, ve spojení s usnesením ze dne 13. 1. 2003, č.j. 26 E 59/2002-42, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 6. 2003, č.j. 26 E 59/2002-68, o nařízení výkonu rozhodnutí pro 407.399,95 Kč s 18 % úroky od 18. 12. 1998 do zaplacení, 35.646,- Kč a 26.955,- Kč, a ve výroku II., zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací krajskému soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím krajský soud (mimo jiné) potvrdil usnesení ze dne 8. 4. 2002, č.j. 26 E 59/2002-6, ve spojení s usnesením ze dne 13. 1. 2003, č.j. 26 E 59/2002-42, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 6. 2003, č.j. 26 E 59/2002-68, jimiž Okresní soud ve Frýdku - Místku nařídil podle rozsudku Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 4. 1. 2000, sp. zn. 12 Cm 331/99, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 10. 2001, sp. zn. 7 Cmo 248/2000, a podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2002, sp. zn. 19 Cm 376/99, k vydobytí pohledávky 86.337,05 Kč s 18 % úroky od 18. 12. 1998 do zaplacení, nákladů předcházejícího řízení (12.981,- Kč), nákladů výkonu (10.460,- Kč), a pohledávky 407.399,95 Kč s 18 % úroky od 18. 12. 1998 do zaplacení, nákladů předcházejícího řízení (35.646,- Kč), nákladů výkonu (26.955,- Kč), výkon rozhodnutí prodejem označených nemovitostí. Z nalézacích spisů odvolací soud zjistil, že rozsudek Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 4. 1. 2000, sp. zn. 12 Cm 331/99, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 10. 2001, sp. zn. 7 Cmo 248/2000, byly povinnému na adresu S. O., Ch. 4, řádně doručeny (z doručenek se podává, že povinný písemnosti převzal 8. 2. 2000, resp. 5. 12. 2001), takže podmínka (formální) vykonatelnosti byla splněna. Pokud jde o rozsudek (pro zmeškání) Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2002, sp. zn. 19 Cm 376/99, zjistil, že návrh na jeho zrušení byl zamítnut (o odvolání povinného dosud rozhodnuto nebylo) a že odvolání proti rozsudku pro zmeškání bylo vyřízeno zastavením odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku; odtud pak odvolací soud dovodil, že „pokud podkladové rozhodnutí … je opatřeno doložkou právní moci a vykonatelnosti, pak doložka odpovídá údajům obsaženým v podkladovém spise.“

Rozhodnutí odvolacího soudu (v potvrzujícím výroku o věci samé) napadl povinný dovoláním, jímž – toliko ve vztahu k rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2002, sp. zn. 19 Cm 376/99 – namítá nesprávné právní posouzení (formální) vykonatelnosti exekučního titulu (§ 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“). Rozsudek, jehož výkon oprávněná navrhla, mu nebyl doručen, protože od roku 1999 se nezdržuje na adrese svého trvalého bydliště (O., M. 1), kam byla písemnost doručována, ale bydlí v domě č.p. 884 v obci D. Současně argumentuje tím, že podkladový rozsudek je nezákonný, neboť předpoklady pro jeho vydání stanovené v § 153b odst. 1 o.s.ř. zůstaly nenaplněny (v této souvislosti odkazuje na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Oprávněná ve vyjádření výtky dovolatele pokládá za irelevantní v dané fázi řízení a navrhla, aby dovolací soud dovolání „jako bezdůvodné“ odmítl.

Dovolání je v části týkající se nařízení výkonu rozhodnutí pro pohledávku 407.399,95 Kč s příslušenstvím ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3, § 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř. přípustné a je i důvodné, neboť otázku vykonatelnosti tohoto titulu, jejíž řešení dovolatel napadl, odvolací soud posoudil v rozporu s ustálenou soudní praxí (srov. Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí, Cpj 159/79 Nejvyššího soudu ČSR z 18. 2. 1981, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981, pod č. 21, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1020/99, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2002 pod č. 25).

Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Předmětem přezkumu na podkladě dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. může být i užití procesního předpisu na daný případ (zde ustanovení § 251 ve spojení s § 159 a § 161 o.s.ř.).

Podle ustanovení § 251 o.s.ř., nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Předpokladem pro nařízení výkonu rozhodnutí je existence vykonatelného rozhodnutí jako podkladu tohoto výkonu, tj. listiny vydané k tomu oprávněným orgánem, která má potřebnou formu a obsah a která ukládá určitému subjektu povinnost něco plnit (§ 251, § 274 o.s.ř.). Před nařízením výkonu rozhodnutí se soud zabývá mimo jiné i tím, zda je exekuční titul z hledisek zakotvených v příslušných právních předpisech vykonatelný, a to jak po stránce formální, tak i po stránce obsahové (materiální). Vykonatelnost – v jednotě obou jejích stránek – lze tudíž ztotožnit s vlastností exekučního titulu, která ho činí způsobilým k nucenému uskutečnění cestou výkonu rozhodnutí (exekuce).

I když soud vychází především z připojeného stejnopisu rozhodnutí opatřeného potvrzením o jeho vykonatelnosti (§ 261 odst. 2 o.s.ř.), případně z potvrzení vykonatelnosti vyznačeného přímo na návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (§ 261 odst. 3 o.s.ř.), je oprávněn (a povinen) v případě pochybností provést potřebná zjištění přímo ze spisu o řízení, v němž bylo vydáno vykonávané soudní rozhodnutí (zejména zjištění, zda rozhodnutí bylo řádně doručeno). O tom, za jakých podmínek se podkladové rozhodnutí, je-li jím rozsudek vydaný soudem v nalézacím řízení, stane vykonatelným po stránce formální, pojednávají příslušná ustanovení občanského soudního řádu. Nevykonatelnost podkladového rozhodnutí v době zahájení řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti je důvodem zamítnutí návrhu.

Podle ustanovení § 159 o.s.ř. doručený rozsudek, který již nelze napadnout odvoláním, je v právní moci (srov. § 158 odst. 2, § 204 o.s.ř.). Podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Podle ustanovení § 161 o.s.ř. je rozsudek vykonatelný, jakmile uplyne lhůta k plnění (odstavec 1/); není-li v rozsudku uložena povinnost k plnění, je rozsudek vykonatelný, jakmile nabyl právní moci (odstavec 2/).

Závěr, že k výkonu navržené rozhodnutí je vykonatelné, je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. Dovolatel prostřednictvím uvedeného důvodu vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2002, sp. zn. 19 Cm 376/99, zpochybnil, poukazuje i na skutkové okolnosti (tvrzené již v odvolání) týkající se doručování písemnosti, tedy na to, že se v době rozhodné pro doručení nezdržoval v místě trvalého bydliště. Pokud odvolací soud – jak vyplývá z odůvodnění jeho rozhodnutí – závěr o účinném doručení rozsudku, a potažmo o jeho způsobilosti být podkladem pro soudní exekuci, opřel (toliko) o údaje obsažené v potvrzení o jeho vykonatelnosti, jímž bylo opatřeno, popř. o výsledky řízení o návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání (§ 153b odst. 4 o.s.ř.) a řízení o odvolání proti němu, je jeho právní posouzení neúplné, tudíž nesprávné. Podstatné totiž je, jak obstojí tvrzení povinného o okolnostech doručení podkladového rozhodnutí s tím, co je obsahem doručenky jako průkazu u postupu při doručování písemnosti. Z tohoto pohledu se však odvolací soud věcí nezabýval.

Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu v uvedeném rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o.s.ř.).

Protože dovolatel nijak nezpochybnil (potvrzující) rozhodnutí odvolacího soudu v části týkající se nařízení výkonu rozhodnutí podle rozsudku Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 4. 1. 2000, sp. zn. 12 Cm 331/99, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 10. 2001, sp. zn. 7 Cmo 248/2000, chybí hledisko, z něhož by bylo možno usuzovat ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 (§ 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2) o.s.ř. na splnění podmínky zásadního významu po stránce právní; v tomto rozsahu proto Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243d odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o.s.ř.).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. února 2005

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru