Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 2668/2004Usnesení NS ze dne 29.03.2005

KategorieB
EcliECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2668.2004.1
Dotčené předpisy

§ 274 písm. g) předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 40 odst. 1 písm. c) předpisu č. 120/2001 Sb.

§ 1 odst. 1 písm. c) předpisu č. 216/1994 Sb.

§ 2 odst. 1 písm. c) ...

více

přidejte vlastní popisek

20 Cdo 2668/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného JUDr. J. B., proti povinné M., s.r.o., zastoupené advokátem, o nařízení exekuce, pro 2.150,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 51 Nc 10315/2003, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. června 2004, č.j. 9 Co 26/2004-19, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. června 2004, č.j. 9 Co 26/2004-19, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že zamítl návrh na nařízení exekuce, jež byla prvostupňovým soudem nařízena podle rozhodčího nálezu vydaného oprávněným jako rozhodcem. Odvolací soud se ztotožnil s názorem povinného, že pokud oprávněný vydal rozhodčí nález, v němž rozhodl i o povinnosti k zaplacení své odměny jakožto rozhodce, neměl pravomoc k vydání takového výroku ve smyslu zák. č. 216/1994Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, v tomto rozsahu jde dle názoru odvolacího soudu o rozhodnutí nulitní, které nemůže být podkladem pro vymožení povinnosti v něm stanovené.

Oprávněný tomuto závěru oponuje argumenty o tom, že mezi účastníky sporu, k jehož rozhodnutí ve věci vydal vykonávaný rozhodčí nález, bylo dohodnuto, že náklady ponese strana, která ve sporu podlehne, že při svém rozhodování o své odměně a povinnosti ji zaplatit rozhodoval analogicky dle o.s.ř., řádu a pravidel rozhodčího řízení vydaných soudem při hospodářské a agrární komoře ČR, a že proti jeho nálezu účastníci nepodali návrh na jeho zrušení soudem. Má proto za to, že napadené usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).

Dovolání je přípustné (§ 236 odst. 1 o.s.ř.), poněvadž směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§ 238a odst. 1 písm. c/ ve spojení s § 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).

Dovolání nelze upřít opodstatnění.

Způsobilý dovolací důvod představuje ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.). Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Odvolací soud se při svém přezkumu správnosti exekuci nařizujícího usnesení soudu I. stupně zaměřil na otázku, zda je rozhodce oprávněn rozhodovat o své odměně a povinnosti stran sporu odměnu mu zaplatit v rámci rozhodčího nálezu a dospěl k závěru, že při nedostatku právní úpravy a pro soukromoprávní charakter rozhodcova nároku je ten uplatnitelný leda v nalézacím občanskoprávním řízení; pokud v dané věci oprávněný sám o takovém nároku rozhodl, překročil pravomoc rozhodce vyplývající z právní úpravy ve smyslu citovaného zákona č. 216/1994 Sb. a jde tak v daném případě o rozhodnutí vydané k tomu neoprávněným orgánem. Odvolací soud tak řešil otázku existence vykonatelného rozhodnutí jako základního předpokladu nařízení exekuce. Podle názoru dovolacího soudu vyřešil tuto otázku v rozporu s výkladem jinak jím samým přiléhavě zmíněných právních předpisů, jenž se k problematice nabízí.

Podle § 40 odst. 1 písm. c/ zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, je vykonatelný rozhodčí nález exekučním titulem.

Podle § 28 odst. 2 zák. č. 216/1994 Sb. rozhodčí nález, který nelze přezkoumat podle § 27, nebo u něhož marně uplynula lhůta k podání žádosti o přezkoumání podle § 27, nabývá dnem doručení účinku pravomocného soudního rozhodnutí a je soudně vykonatelný.

Soudu nařizujícímu exekuci (výkon rozhodnutí dle části VI. o.s.ř.) pak ve smyslu ustálené soudní praxe nepřísluší posuzovat správnost vykonávaného titulu, a takový výklad zahrnuje i otázku právní dovolenosti stanovení povinnosti, jež je titulem ukládána; exekuční soud se nemůže zabývat tím, zda je uložená povinnost co do své právní podstaty povinností soukromoprávní či jinou anebo povinností vyplývající z nároku či jeho příslušenství anebo povahy hmotněprávní či procesněprávní; jinak řečeno - při zkoumání existence vykonatelného rozhodnutí se soud zabývá existencí jeho zákonem předepsané formy (formální vykonatelností), v rovině obsahové jde jen o materiální vykonatelnost vymáhané povinnosti.

Odvolací soud v dané věci limity přezkumu exekučního soudu ve vztahu k titulu překročil, když z něj vyloučil výrokovou část, jejíž obsah má podle práva za nedovolený a s níž proto zacházel, jako by byla vydána k tomu neoprávněným orgánem. Tím své rozhodnutí založil na právním názoru, který při důsledném respektu k dané fázi řízení - tj. při nařízení exekuce - neměl být použit. Přehlédl totiž, že pravomoc rozhodce vydat rozhodnutí se odvíjí od povahy řešeného vztahu a od obsahu dohody ve smyslu § 1 a 2 odst. 1 zák. č. 216/1994 Sb.; v rovině zákonného vymezení takové pravomoci pak zjevně nic dohodě účastníků sporu o zmocnění rozhodci stanovit svou odměnu a povinnost k její náhradě nebránilo (viz § též 2 odst. 2 a 4 téhož zákona).

Dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. dovolatel uplatnil právem.

Dovoláním napadené rozhodnutí proto Nejvyšší soud zrušil, a odvolacímu soudu věc vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2, 3 o.s.ř).

Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§ 243d odst. 1, věta první za středníkem, o.s.ř.).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne podle výsledku odvolacího řízení buď soud v novém rozhodnutí ve věci (§ 243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.), případně bude rozhodováno v poměrech hlavy VI. zák. č. 120/2001 Sb.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. března 2005

JUDr. František Ištvánek, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru