Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 2651/2020Usnesení NS ze dne 27.10.2020

HeslaProdej movitých věcí a nemovitostí
Příklep
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.2651.2020.1
Dotčené předpisy

§ 336a odst. 4 o. s. ř.

§ 336l odst. 5 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

4

5

20 Cdo 2651/2020

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného JUDr. J. S., správce konkursní podstaty úpadkyně SILVESTR pneu, s. r. o., identifikační číslo osoby 26127776, se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 27, zastoupeného Mgr. Milanem Edelmannem, advokátem se sídlem v Praze 5, Petržílkova 2707/38, proti povinné A. K., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Martinem Buřičem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 802/56, za účasti vydražitele P. S., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Bc. Martinem Kůsem, advokátem se sídlem v Praze 1, Kaprova 42/14, pro 2 297 621,98 Kč s příslušenstvím, prodejem nemovité věci, vedené soudním exekutorem Mgr. Petrem Polanským, Exekutorský úřad Liberec, pod sp. zn. 131 EX 1871/18, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2020, č. j. 18 Co 180/2019-183, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Povinná je povinna zaplatit vydražiteli náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 21 901 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Bc. Martina Kůse.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 20. 11. 2019, č. j. 131 EX 1871/18-163, kterým soudní exekutor Mgr. Petr Polanský, Exekutorský úřad Liberec, udělil vydražiteli příklep na vydražené nemovité věci (popsané ve výroku I. rozhodnutí) za nejvyšší podání 2 051 000 Kč (výrok I.), stanovil vydražiteli lhůtu k zaplacení nejvyššího podání do 30 dnů od právní moci usnesení s tím, že se na nejvyšší podání započítává vydražitelem složená jistota v částce 400 000 Kč (výrok II.), a povinné uložil, aby vydražené nemovité věci vyklidila nejpozději ve lhůtě 15 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení nebo doplacení nejvyššího podání, nastane-li později (výrok III.). Odvolací soud uvedl, že ze spisu jednoznačně vyplývá, že postupem soudního exekutora před vydáním dražební vyhlášky, při nařízení dražby ani při jejím provádění nedošlo k pochybení a porušení zákona. Obsah dražení vyhlášky odpovídá požadavkům zákona a koresponduje s předchozím pravomocným určením ceny. Dražba byla nařízena v souladu se zákonem a výhrady nelze mít ani proti průběhu dražby tak, jak je uveden v protokolu o dražbě.

2. Odvolací soud neshledal, že by exekuce byla vedena neoprávněně. K námitce povinné, že výkonem exekuce byla zbavena nejen svého vlastnického práva, ale i oprávnění spočívajícího v doživotním užívání nemovité věci, kdy toto právo mělo trvat i nadále, odvolací soud uvedl, že každým nařízením a realizací prodeje nemovité věci dochází k zásahu do majetkových práv povinného, oprávněný vymáhá pohledávku ve výši 2 297 621,98 Kč s příslušenstvím, přičemž nemovitá věc byla vydražena za částku 2 051 000 Kč. Nelze proto dovodit, že je exekuce vedena nepřiměřeným způsobem.

3. Povinná v dovolání namítá, že ačkoli soudní exekutor i odvolací soud správně zjistili skutkový stav, pochybili při aplikaci právního předpisu a zcela nesprávně posoudili zánik věcného břemene doživotního užívání nemovité věci. Poukázala na ustanovení § 336l odst. 5 o. s. ř. a komentářovou literaturu, podle níž věcné břemeno bydlení nezanikne ani v případě, že po celou dobu výkonu rozhodnutí zůstalo neznámé a jeho existence proto ani nebyla zohledněna při ocenění a následně při stanovení výsledné ceny nemovité věci. Tato závada přejde na vydražitele vždy a vydražiteli za to jakákoliv náhrada nepřísluší. Povinná se domnívá, že soudní exekutor pochybil, když v usnesení, kterým byla určena výsledná cena nemovité věci, rozhodl o zániku věcného břemene doživotního užívání nemovité věci, a (stejně jako odvolací soud, který toto usnesení potvrdil) postupoval v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 4. 12. 2006, sp. zn. IV. ÚS 541/05. Povinná dále uvedla, že podle § 336a odst. 2 o. s. ř. lze o zániku práva odpovídajícího věcnému břemenu rozhodnout pouze tehdy, jsou-li kumulativně naplněny podmínky v § 336a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., tj. věcné břemeno je zcela nepřiměřené výhodě oprávněného a výrazně omezuje možnost prodat nemovitou věc v dražbě. Povinná se domnívá, že uvedené podmínky splněny nebyly, proto nemohlo být rozhodnuto o zániku věcného břemene v dražbě. Navrhla, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí a následně rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že se usnesení soudního exekutora mění tak, že se příklep neuděluje.

4. Vydražitel ve vyjádření uvedl, že o zániku věcného břemene bylo pravomocně rozhodnuto již usnesením soudního exekutora ze dne 25. 3. 2019, č. j. 131 EX 1871/18-77, nikoli usnesením o příklepu ze dne 20. 11. 2019, č. j. 131 EX 1871/18-163. Dovolacím důvodem tak má být posouzení právní otázky, která nebyla a ani nemohla být předmětem tohoto řízení. Na zánik věcného břemene doživotního užívání nemovité věci splynutím oprávněného a povinného z osobní služebnosti v jedné osobě nemůže mít vliv vyslovená neúčinnost darovací smlouvy vůči oprávněnému, neboť ta se nijak nedotýká platnosti darovací smlouvy, a tedy ani jejího účinku v podobě nabytí vlastnického práva k nemovité věci povinnou. Oprávněný se sice může domáhat uspokojení své pohledávky vůči povinnému (S. K.) prodejem nemovité věci ve vlastnictví povinné (A. K.), ta je však i nadále její vlastnicí. V této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2008, sp. zn. 30 Cdo 2432/2007, podle kterého relativně neúčinné právní jednání je i nadále platným. Vyslovení neúčinnosti darovací smlouvy vůči oprávněnému nemělo žádný vliv na zánik věcného břemena povinné. V souladu s § 336l odst. 5 o. s. ř. nezaniká pouze věcné břemeno neuvedené v dražební vyhlášce nebo neoznámené soudem po zahájení dražebního jednání. Poukázal rovněž na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 20 Cdo 316/2016, podle něhož zjistí-li soudní exekutor, že závada váznoucí na nemovité věci zanikla nebo že se jedná o nájemní či pachtovní právo nebo právo odpovídající věcnému břemenu, které splňuje podmínky pro zánik takového práva v souladu s § 336a odst. 2 o. s. ř., uvede ve výroku usnesení o ceně, že nemovitá věc není zatížena touto závadou, a rozhodne, zda tato závada zaniká s náhradou nebo bez náhrady.

5. Poukazuje-li povinná na nález Ústavního soudu ze dne 4. 12. 2006, sp. zn. IV. ÚS 541/05, tento závěr není v dané věci aplikovatelný, protože nález se týkal skutečnosti, že věcné břemeno nemělo být vůbec zahrnuto do závad ve smyslu § 336a odst. 1 písm. c) o. s. ř., protože bylo zřízeno neúčinným právním úkonem, o jehož neúčinnosti bylo předtím pravomocně rozhodnuto. Námitky povinné týkající se toho, že nebyly kumulativně naplněny obě podmínky pro rozhodnutí o zániku věcného břemene podle § 336a odst. 2 o. s. ř., směřují k přezkoumání výsledku dokazování, a tedy skutkového stavu, a neodpovídají dovolacímu důvodu, jímž je pouze nesprávné právní posouzení věci. Vydražitel navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl.

6. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019, dále jen „o. s. ř.“.

7. V projednávané věci byla nařízena exekuce prodejem nemovité věci povinné k vymožení pohledávky oprávněného za S. K. ve výši 2 297 621,98 Kč s příslušenstvím, vyplývající z pravomocného a vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2011, č. j. 48 Cm 258/2006-146, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 5. 2014, č. j. 14 Cmo 421/2012-239. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 11. 9. 2017, č. j. 7 C 277/2014-205, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2018, č. j. 19 Co 86/2018-269, bylo určeno, že darovací smlouva ze dne 1. 9. 2014, kterou S. K. daroval své matce A. K. (povinné) předmětnou nemovitou věc, je vůči oprávněnému neúčinná.

8. Pověřený soudní exekutor Mgr. Petr Polanský, Exekutorský úřad Liberec, v souladu s pověřením vydal exekuční příkaz prodejem nemovité věci povinné. Následně v usnesení ze dne 25. 3. 2019, č. j. 131 EX 1871/18-77, určil výslednou cenu nemovité věci a současně rozhodl, že prodejem v dražbě zanikne věcné břemeno bytu, jež vázne na nemovité věci ve prospěch povinné na základě smlouvy darovací a o zřízení věcného břemene ze dne 29. 12. 2003 (právní účinky vkladu práva ke dni 29. 12. 2003). K odvolání povinné rozhodnutí soudního exekutora potvrdil Krajský soud v Praze usnesením ze dne 20. 5. 2019, č. j. 20 Co 165/2019-103. K zániku věcného břemene uvedl, že vyslovením neúčinnosti právního úkonu vůči nabyvateli nemovité věci nezaniká jeho vlastnictví, pouze ve vztahu k oprávněnému je právní úkon (darovací smlouva) neúčinný a oprávněný se může domáhat uspokojení své pohledávky z majetku, který není ve vlastnictví povinného, ale osoby, která jej získala neúčinným úkonem. Povinná je nadále vlastníkem bytové jednotky, oprávněný se však může domáhat pro uspokojení své pohledávky za S. K. prodeje této bytové jednotky. Uzavřel, že nabude-li oprávněný z osobní služebnosti služebnou věc do svého vlastnictví, zanikne tím automaticky též tato osobní služebnost. V případě, že je osobní služebnost evidovaná ve veřejném seznamu, je nutné tento zánik služebnosti do veřejného seznamu promítnout aiv tomto případě je nutné podat návrh na vklad výmazu služebnosti z katastru nemovitostí. Na prodávané věci vázla osobní služebnost ve prospěch povinné (právo užívání); na základě darovací smlouvy, kterou přešlo vlastnictví na povinnou, tedy zároveň zaniklo věcné břemeno (služebnost), které zřídil původní vlastník v její prospěch. Soudní exekutor rozhodl o zániku věcného břemene proto, že toto právo je stále zapsáno v katastru nemovitostí, a bude-li věc vydražena, je třeba provést jeho výmaz z katastru nemovitostí.

9. Nejvyšší soud v rámci své rozhodovací praxe mnohokrát zopakoval, že zákonná úprava rozděluje průběh exekuce prodejem nemovité věci do několika relativně samostatných fází, z nichž v každé se řeší vymezený okruh otázek; těmito fázemi jsou 1) nařízení exekuce, 2) určení nemovité věci a jejího příslušenství, určení výsledné ceny nemovité věci a jejího příslušenství, určení závad, které prodejem v dražbě nezaniknou (práva odpovídající věcnému břemeni, výměnky a nájemní, pachtovní či předkupní práva), rozhodnutí o zániku závady (nájemního či pachtovního práva, výměnku, práva odpovídajícího věcnému břemeni), 3) vydání usnesení o dražební vyhlášce, 4) prodej nemovité věci v dražbě a 5) rozvrh rozdělované podstaty; úkony soudu, účastníků řízení a osob na řízení zúčastněných jsou zpravidla završeny usnesením, jehož účinky vylučují možnost v další fázi znovu řešit otázky, o kterých již bylo (pravomocně) rozhodnuto [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2006/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3717/2013 (uveřejněné pod číslem 42/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 1111/2018, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1048/2019].

10. O zániku věcného břemene již bylo pravomocně rozhodnuto ve fázi exekučního řízení předcházející samotné dražbě [v usnesení o ceně – viz § 336a o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů], kdy soudní exekutor a následně odvolací soud na základě svých zjištění konstatovali, že věcné břemeno zaniklo ze zákona (splynutím osoby oprávněné a povinné z věcného břemene) ještě před nařízením exekuce (k tomu srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 20 Cdo 316/2016). Opětovné zkoumání existence tohoto věcného břemene, resp. jeho přetrvání i po provedené dražbě, není předmětem řízení o odvolání proti usnesení o příklepu, tím spíše důvodem pro změnu usnesení o příklepu. Ostatně i sama dovolatelka v dovolání uvádí, že pochybení spatřuje primárně v postupu soudního exekutora a odvolacího soudu při rozhodování o ceně nemovité věci, které podle jejího názoru mělo být napraveno při rozhodování o příklepu.

11. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud dodává, že v souladu s § 336a odst. 4 o. s. ř. lze dříve vydané usnesení o ceně změnit, nebyla-li dosud vydána dražební vyhláška a výrazně se změnily okolnosti rozhodné pro ocenění nemovité věci a jejího příslušenství (tedy např. pokud by existence závady vyšla najevo až po vydání usnesení o ceně). Judikatura dovolacího soudu je pak ustálena v tom směru, že ve fázi nařízení dražebního jednání lze dříve vydané pravomocné rozhodnutí o ceně změnit pouze výjimečně, a to došlo-li k podstatné změně poměrů, pro které by původní určená cena nemohla obstát, nebo vyjdou-li teprve po vydání tohoto usnesení najevo závady váznoucí na nemovité věci nebo práva (výhody) spojené s nemovitou věcí, které mají vliv na určení odhadní ceny [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1953/97 (uveřejněné pod číslem 11/99 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1083/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 20 Cdo 4584/2018]. K takové situaci ovšem v projednávané věci nedošlo, neboť o předmětném věcném břemeni bylo v usnesení o ceně rozhodnuto.

12. Protože dovolatelka žádnou jinou otázku hmotného či procesního práva, na níž by záviselo rozhodnutí odvolacího soudu, v dovolání nevznesla, Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

13. Dovolatelka současně navrhla odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se tedy Nejvyšší soud návrhem na odklad vykonatelnosti nezabýval.

14. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, § 224 odst. 1, § 151 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání povinné bylo odmítnuto, a vydražitel má proto právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, jež sestávají z odměny za dva úkony právní služby advokáta (převzetí věci a sepis vyjádření k dovolání) ve výši 17 500 Kč [§ 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 6, § 11 odst. 2 písm. e), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], paušální náhrady hotových výdajů ve výši 600 Kč (§ 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu) a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést, ve výši 3 801 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem tedy 21 901 Kč.

15. O náhradě nákladů dovolacího řízení mezi oprávněným a povinnou se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. 10. 2020

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru