Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 256/2004Usnesení NS ze dne 15.02.2005

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.256.2004.1
Dotčené předpisy

§ 71 odst. 3 předpisu č. 71/1967 Sb.


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 256/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné T-M. C. R., a. s., proti povinnému J. F., pro 8.012,60 Kč s příslušenstvím prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 22 E 482/2000, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 29. 10. 2003, č.j. 18 Co 228/2003-56, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 22. 1. 2003, č.j. 22 E 482/2000-18, kterým Okresní soud v Karlových Varech zastavil podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí (nařízený podle rozhodnutí Ministerstva dopravy a spojů ČR - Českého telekomunikačního úřadu č.j. 170413/99-634 II.DL-RM/90 k vydobytí pohledávky ve výši 8.012,60 Kč s příslušenstvím usnesením ze dne 12. 5. 2000, č.j. 22 E 482/2000-5). Odvolací soud uzavřel, že rozhodnutí, jehož výkon byl nařízen (§ 274 písm. f/ o.s.ř.), se stalo vykonatelným dne 9. 7. 1999, kdy povinnému uplynula lhůta k plnění. Protože rozhodnutí správního orgánu lze (i v soudní exekuci) vykonat jen ve lhůtě uvedené v § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení /správní řád/, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 71/1967 Sb.“), a jelikož tato lhůta uplynula, aniž byl výkon rozhodnutí realizován, není možné v exekuci pokračovat.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. a důvodnost shledávala v nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Rozhodnutí, jehož výkon navrhla, bylo vydáno správním orgánem ve správním řízení, ovšem přiznává soukromé subjektivní právo, tj. právo ze závazkového vztahu (o poskytování telekomunikačních služeb), který se řídí obchodním zákoníkem. Ustanovení § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. nemůže být, argumentuje dovolatelka, aplikováno tehdy, kdy přiznané právo podléhá promlčení podle zvláštního právního předpisu (v projednávaném případě § 402 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obch. zák.“). Dovolatelka rovněž namítá, že užitím ustanovení § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. se odepírá spravedlnost za současného porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod, ukotvujícího právo na spravedlivý proces. Z uvedených důvodů proto navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), je možné přípustnost posuzovat jen v intencích ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Za zásadně právně významnou dovolatelka výslovně pokládá otázku použitelnosti ustanovení § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. při soudním výkonu rozhodnutí Ministerstva dopravy a spojů - Českého telekomunikačního úřadu č.j. 170413/99-634 II.DL-RM/90 (o dlužných telekomunikačních úhradách). Odvolací soud ji však posoudil ve shodě s ustálenou soudní praxí (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 1972, sp. zn. 11 Co 84/72, uveřejněné pod č. 19 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1973, rozsudky Nejvyššího soudu SSR ze dne 30. 11. 1977, sp. zn. 2 Cz 151/77, uveřejněný ve Sborníku stanovisek, zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyšších soudů ČSSR, ČSR a SSR IV, str. 775, a ze dne 27. 3. 1987, sp. zn. 4 Cz 26/87, uveřejněný pod č. 6 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1989), z níž vychází – vyjma případů, kdy jde o rozhodnutí, smíry a výkazy nedoplatků vydané orgány státní správy, které mohou být v souladu se zvláštní úpravou vykonány bez zřetele na lhůtu uvedenou v § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. – i současná judikatura (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 1999, sp. zn. 21 Cdo 1887/98, uveřejněného v časopise Soudní judikatura 2/1999 pod č. 21, příp. důvody usnesení ze dne 28. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 437/99, uveřejněného v časopise Soudní judikatura 1/2000 pod č. 11).

Námitka, že právo přiznané podkladovým rozhodnutím podléhá promlčení podle ustanovení § 387 a násl. obch. zák., je v daných exekučních poměrech, tj. při řešení otázky použitelnosti ustanovení § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., nepřípadná; ustanovení § 21 odst. 1 zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, ve znění pozdějších předpisů, totiž odkazuje při rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob na obecné předpisy o správním řízení.

O rozpor s hmotným právem ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. nejde proto, že otázka, jejíž řešení odvolacím soudem dovolatelka napadla, spadá do oblasti práva procesního.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítne (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (povinnému, který by měl na jejich náhradu právo, v tomto stadiu řízení náklady nevznikly).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. února 2005

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru