Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 2532/2005Usnesení NS ze dne 14.12.2005

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2532.2005.1
Dotčené předpisy

§ 236 odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 2532/2005

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné a/ D. O. a b/ E. O., proti povinnému L. O., zastoupeného advokátkou, pro dlužné výživné, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. E 182/2000, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. listopadu 2004, č. j. 12 Co 431/2004-67, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Odvolací soud potvrdil usnesení soudu I. stupně ze dne 7. dubna 2004, č. j. E 182/2000-55, kterým byl návrh povinného na odklad provedení nařízeného výkonu rozhodnutí zamítnut.

Povinný ve včasném dovolání namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších právních předpisů (dále také jen „o.s.ř.“)]. Dovolatel uvedl, že tento mimořádný opravný prostředek chce využít i za situace, kdy „mu bylo několikrát vysvětleno, že řádný i mimořádný opravný prostředek již není možný.“

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §§ 237 až 239 o.s.ř.

Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 o.s.ř. není dána již proto, že rozhodnutím odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení, kterým by soud prvního stupně rozhodl ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod poř. č. 61/1998 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, popř. v rozhodnutí sp.zn, 20 Cdo 1520/2003 uveřejněném v časopise Soudní judikatura sešit 12/2004 pod poř. č. 233)). Dovolání není přípustné ani podle § 238 a § 238a o.s.ř., neboť usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech zde vyjmenovaných, a z § 239 odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. rovněž nevyplývá, protože nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené. Odvolací soud ostatně daný procesní stav v poučení o možnosti podat opravný prostředek proti napadenému rozhodnutí zcela správně reflektoval.

Protože dovolání není podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu přípustné, Nejvyšší soud je – aniž se jím mohl zabývat z pohledu uplatněných námitek – odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

Povinný s dovoláním úspěšný nebyl, oprávněným, kteří by jinak měli právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ust. § 146 odst. 3, 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. prosince 2005

JUDr. František Ištvánek, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru