Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 2522/2017Usnesení NS ze dne 16.06.2017

HeslaProdej movitých věcí a nemovitostí
Oceňování majetku
Exekuce
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.2522.2017.1
Dotčené předpisy

§ 336j odst. 3 o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

I. ÚS 2985/17 ze dne 27.02.2018 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Tomáš Lichovník


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 2522/2017

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněného Mgr. P. S., D., adresa pro doručování: D. K. n. L., zastoupeného Mgr. Petrem Burečkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Jurečkova 643/20, proti povinnému V. T., N., za účasti manželky povinného L. T., N., zastoupené JUDr. Janou Bodlákovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Cihelní 71/14, a vydražitele M. A., P., pro 10 186 380,60 Kč s příslušenstvím, vedené soudním exekutorem JUDr. Jurajem Podkonickým, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, pod sp. zn. 067 EX 174/02, o dovolání manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 2. 2017, č. j. 12 Co 448/2016-432, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Ve vztahu mezi manželkou povinného na straně jedné a oprávněným, povinným a vydražitelem na straně druhé žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 25. 8. 2016, č. j. 067 EX 174/02-395, kterým exekutorský kandidát Mgr. J. K., zmocněný zástupce soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, udělil vydražiteli příklep na vydražené nemovité věci, v usnesení blíže specifikované, za nejvyšší podání 400 000 Kč. Uzavřel, že soudní exekutor postupoval v souladu s § 336i odst. 4 a násl. o. s. ř. Námitky manželky povinného, že cena dražených nemovitých věcí byla určena před pěti lety, a je proto neadekvátní, a že znalec neprovedl žádné jejich ohledání, neshledal v tomto stádiu exekuce relevantní a uvedl, že s těmito námitkami se odvolací soud vypořádal již v rozhodnutí o odvolání manželky povinného proti usnesení o ceně.

Manželka povinného napadla usnesení odvolacího soudu dovoláním, v němž namítá, že nemovitá věc byla nesprávně oceněna v důsledku nepřiměřeně dlouhé doby mezi právní mocí usnesení o ceně a udělením příklepu. Dražební jednání, na kterém byl příklep udělen, proběhlo po pěti letech od právní moci usnesení o ceně, přičemž do doby ocenění byl šestkrát novelizován zákon o oceňování majetku, prováděcí vyhláška k tomuto zákonu č. 3/2008 Sb. byla nahrazena v roce 2013 vyhláškou č. 441/2013 Sb., a ta byla do doby konání dražby třikrát novelizována. Uplynutím tak dlouhé doby se současně výrazně změnila situace na realitním trhu, změnily se okolnosti rozhodné pro ocenění nemovitých věcí, a došlo tak k podstatné změně poměrů, ze kterých vycházel znalecký posudek. Ve věci měl proto být zpracován nový znalecký posudek. Odvolací soud dostatečně nereagoval na námitky dovolatelky v odvolání, ale pouze konstatoval, že se s nimi vypořádal v rozhodnutí o odvolání proti usnesení o ceně. Tím ovšem došlo k porušení práva na spravedlivý proces, zejména porušení povinnosti soudu řádně své rozhodnutí odůvodnit. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Dovolání není přípustné.

Nejvyšší soud opakovaně v rámci své rozhodovací činnosti uvedl, že soudní exekutor je při rozhodování o příklepu vázán pravomocným usnesením určujícím výslednou cenu nemovitých věcí, stejně jako usnesením o dražební vyhlášce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2006/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. 20 Cdo 4790/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 511/2014). V této fázi exekučního řízení proto soudnímu exekutorovi nepřísluší přezkoumávat stanovenou výslednou cenu nemovité věci.

Pravomocné rozhodnutí o ceně lze výjimečně změnit, pokud by došlo k natolik podstatné změně poměrů, z nichž vycházel znalecký posudek při ocenění nemovitých věcí, že by určená odhadní cena nemohla nadále obstát, např. z důvodu podstatného znehodnocení stavby živelní pohromou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1083/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 20 Cdo 275/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 20 Cdo 1535/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 511/2014). Žádnou námitku, z níž by bylo možné na takovou změnu poměrů usuzovat, však dovolatelka nevznesla, v odvolání pouze zcela nekonkrétně poukazovala na změnu „stavebně technického stavu“ nemovitých věcí a změnu cen nemovitostí (odvolání je založeno na č. l. 415 exekučního spisu), v dovolání na novelizace zákona o oceňování nemovitostí a přijetí nové vyhlášky k tomuto zákonu a na odlišnou situaci na realitním trhu. Z dovolatelkou namítaných skutečností nelze dovodit, že by měly za následek stanovení takové odhadní ceny, vedle níž by již stanovená cena nemohla obstát. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že smyslem relativně samostatné fáze řízení o určení výsledné ceny nemovité věci je stanovení podkladu pro nejnižší podání, nikoli určení ceny, za kterou bude skutečně prodána; případná vyšší tržní cena nemovité věci se projeví při samotné dražbě (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1083/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 511/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4631/2014).

Protože rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvodu se od ní odchýlit, Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení mezi oprávněným a povinným se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 6. 2017

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru