Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 2522/2004Usnesení NS ze dne 25.01.2005

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2522.2004.1

přidejte vlastní popisek

20 Cdo 2522/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Č. p., a.s., proti povinnému P. K., zastoupenému advokátem, pro 98.363,- Kč s příslušenstvím, vedenou u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 38 Nc 1605/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. srpna 2004, č.j. 28 Co 331/2004-28, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 8.7.2004, č.j. 38 Nc 1605/2004-21, kterým okresní soud uložil povinnému pořádkovou pokutu 2000,- Kč za nesplnění povinnosti stanovené v ustanovení § 260 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“). Dospěl k závěru, že povinný je osobou, kterou stíhá povinnost k zaplacení peněžité částky podle rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 4.2.1999, č.j. 18 C 89/97-28, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 29.7.1999, č.j. 29 Co 309/99-59 a opravného usnesení téhož krajského soudu ze dne 11.3.2002, č.j. 29 Co 309/99-65, a že uložení pořádkové pokuty podle § 53 o.s.ř. bylo důvodné.

V dovolání povinný vytýká, že žádost oprávněné o pomoc před nařízením výkonu rozhodnutí podle § 260 o.s.ř. směřuje proti povinnému, u něhož je uveden datum narození 4.9.1957, a že odvolací soud jednal v rozporu se zákonem, označil-li bez návrhu oprávněné za účastníka řízení P. K., narozeného 20.6.1945. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle § 236 odst. l o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až 239 o.s.ř.

Ustanovení § 238, 238a a § 239 o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládají, jelikož se nejedná o usnesení v jejich taxativních výčtech vyjmenovaná.

Podle ustanovení § 237 odst. l o.s.ř. není dovolání přípustné rovněž, neboť toto ustanovení upravuje přípustnost dovolání jen proti těm usnesením, jež jsou rozhodnutími ve věci samé; usnesení o uložení pořádkové pokuty jím však není (k pojmu „věc sama“ usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.12.1997, sp.zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998, pod poř. Č. 61).

Protože dovolání není přípustné podle žádného z uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je, aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst. l věta první o.s.ř.) je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. ledna 2005

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru