Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cdo 2519/2020Usnesení NS ze dne 24.08.2020

HeslaExekuce
Přípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.2519.2020.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

20 Cdo 2519/2020-134

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného Statutárního města Ostravy – Městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz, se sídlem v Ostravě, Moravská Ostrava, náměstí Dr. E. Beneše 555/6, identifikační číslo osoby 00845451, proti povinným 1) J. Ž., narozenému XY, bytem XY, zastoupeného opatrovnicí J. Ž. - povinnou 4), 2) I. Ž., narozené XY, bytem XY, 3) H. Ž., narozené XY, bytem XY, 4) J. Ž., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Jarmilou Lipnickou Pešlovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Přívozská 703/10, 5) M. Ž., narozenému XY, bytem XY, 6) M. Ž., narozené XY, bytem XY, a 7) I. Ž., narozenému XY, bytem XY, pro 184 947 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 91 EXE 11406/2018, o dovolání povinné 4) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. prosince 2019, č. j. 10 Co 260/2019-86, takto:

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Nejvyšší soud dovolání povinné 4) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále „odvolací soud“) ze dne 27. 12. 2019, č. j. 10 Co 260/2019-86, jímž odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2019, č. j. 91 EXE 11406/2018-42, ve výroku o zamítnutí návrhu povinné 4) na zastavení exekuce, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) - dále jen „o. s. ř.“, odmítá, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti uvedené v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., především neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Pouhý odkaz na § 237 o. s. ř. a jeho citace není postačující, a to již proto, že v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné a vzájemně se vylučující předpoklady přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2019, sp. zn. 20 Cdo 3332/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2019, sp. zn. 20 Cdo 2839/2019). Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 31. října 2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013, a ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 ICdo 7/2014).

Shora uvedenému požadavku dovolatelka nevyhověla, vymezila-li přípustnost dovolání pouhým odkazem na ustanovení § 237 o. s. ř. (viz její formulace, že „přípustnost dovolání pak odvozuje dovolatelka od platného znění ust. § 237 o. s. ř.“), aniž by konkrétně uvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř., a aniž by bylo z textu dovolání zřejmé (seznatelné), jaké hledisko přípustnosti dovolání si dovolatelka zvolila.

Pro nepřípustnost dovolání se Nejvyšší soud nezabýval ani případnými vadami řízení (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. 8. 2020

JUDr. Aleš Zezula

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru